LN: V posledních měsících takzvaná západobalkánská trasa co do počtu migrantů předčila onu středomořskou. Právě na Balkán se proto upírá velkou měrou pozornost. Nedostala se tímto Itálie a její problémy jaksi na druhou kolej?Ne, cítíme se naopak utvrzeni v tom, co říkáme již celé měsíce, a to, že pokud migranti přicházejí z jihu, není to jen italský problém, je to evropský problém. Pokud přicházejí z východu, není to jen problém východních zemí, ale evropský problém. Musíme se pokusit vyrovnat se s tímto faktem v širším měřítku, než je omezená národní báze. Musíme sice brát ohled na různá národní specifika, která jsou velmi citlivá, a hledat v tomto ohledu rovnováhu, ale nemůžeme říct: když nepřichází do mé země, tak jsem z obliga.
Michele Valensise působil v Libanonu či v Bosně. Nyní je generálním sekretářem italského ministerstva zahraničí.
LN: Jak vnímají neutuchající příliv migrantů samotní Italové?
Je to delikátní věc jako kdekoliv jinde. Na jedné straně je tu pocit solidarity s nebohými lidmi vykořisťovanými pašeráky. Na druhé víme, že zde musí být nějaká pravidla, limity, jak se s tímto fenoménem vyrovnat. Nikdo netvrdí, že můžeme otevřít naše dveře bez jakýchkoli limitů. Musíme najít rovnováhu mezi principem solidarity a odpovědností vůči našim vlastním občanům.
LN: Je však nasnadě nějaký recept na takový kompromis?
Je to komplexní problém, zásadní je ale spolupráce se zeměmi původu těchto lidí. A z tohoto úhlu pohledu jsme se shodli s Českou republikou na důležitosti rozvoje programů a iniciativ, které by podpořily zpětné příjímání a lepší kontrolu přímo v těchto zemích. Znamená to mimo jiné vytváření programů na podporu zaměstnanosti, lepší administrace táborů, z nichž tito lidé často odjíždějí do Evropy. Dále třeba i výcvik policejních složek v zemích původu. Je to celá série iniciativ.
Expert: Ze špinavého byznysu s uprchlíky mají mafie miliony. Zavřít hranice je populismus |
Cesta před námi je velmi dlouhá a komplikovaná. V Itálii jsme ale přesvědčeni, že budeme v lepší pozici, pokud dosáhneme jednotné linie v rámci Evropy, než když každý bude uplatňovat svůj vlastní přístup. To zahrnuje také lepší a efektivnější kontrolu vnějších hranic Evropské unie.
LN: Hojně se v tomto případě mluví o potřebě selektovat ekonomické migranty. Tíha v tomto ohledu spočívá nejvíc právě na hraničních státech, jako je Itálie. Děje se taková selekce?
Ano, stále však v příliš malém měřítku, protože velká část migrantů, kteří k nám připlouvají, přichází z Libye, kde je těžké usilovat o jakoukoli spolupráci, když tam není vláda, anebo pochází ze Sýrie, kde je spolupráce obtížná v důsledku války. Přicházejí také z Eritreje, kde je situace zvláště složitá – je to chudá země s obtížnou politickou situací.
  |
Naší povinností je však identifikovat a oddělit ty, kteří by mohli mít nárok na azyl, od těch, kteří jsou ekonomickými migranty. Neočekáváme řešení ze dne na den. Ale tohle je začátek, a pokud uspějeme v selektování, bude to mít odstrašující efekt. Pokud bude zpětné přijímání fungovat, méně lidí bude chtít riskovat svůj život, své peníze, aby nakonec byli posláni zpátky do země původu.
LN: Existuje však nějaká představa, kdo bude tyto programy a mechanismy financovat?
Toto všechno skutečně něco stojí, a je proto velmi důležitý závazek ze strany Evropské unie, která oznámila příspěvek 1,8 miliardy eur, který by měl být k dispozici pro iniciativy, jak čelit tomuto bezprecedentnímu přílivu. Je třeba intervenovat v samotných příčinách tohoto fenoménu.
TŘI TISÍCE MRTVÝCH
|
