Na Rothschildově bulváru v srdci Tel Avivu je rušno. Na centrálním prostranství mezi výstavními domy ve stylu Bauhausu stojí řady stříbřitých stanů a kolem se rojí desítky mladých lidí. Někdo myje na chodníku nádobí, další v provizorní kuchyni připravují jídlo. Většina jich ale pod nataženou plachtou skýtající chabou ochranu před nelítostným poledním sluncem diskutuje. Chtějí bydlet, nemají za co. Pomoc čekají od vlády.
"Chceme regulaci nájmů. Ceny za bydlení jsou tu prostě neuvěřitelně vysoké," říká Amit Adler, který sám sebe označuje za jednoho z myšlenkových guruů protestu svolaného teprve minulý týden prostřednictvím Facebooku. Situace podle něj není o mnoho lepší ani v jiných izraelských městech. Také tam se "stanuje": v Berševě na jihu i v Kirjat Šmoně na severu. Do akce se již zapojilo několik tisíc Izraelců.
Co se Tel Avivu týče, jen za posledních pět let vzrostly ceny nájmů o více než 60 procent. Nejen pro studenty, ale i pro mnoho mladých rodin je tento trend likvidační – spolu s bydlením totiž významně podražilo i jídlo a energie. Platy ale strmé křivky nekopírují. "Většinu půdy v zemi má pod palcem vláda. Prodává se hlavně bohatým developerům, kteří staví samé luxusní rezidence. Tahle země ale patří taky nám," říká zapáleně spisovatel Adler.
Podobně to cítí také čtyřicetiletý hotelový manažer Michael. Do protestů se aktivně nezapojil, s protestujícími ale otevřeně sympatizuje. "Všechno je tu mnohem dražší než na Západě. Ano, jsme vyspělá země, ale copak jsou naši lidi bohatší než na Západě? Nejsou, a proč by měli platit za všechno pořád víc? Já jsem se donedávna počítal za střední třídu, teď už ale ne. A nejsem sám – normální lidi jedou na doraz," tvrdí. Podle Michaela budou protesty dál sílit. "V Izraeli to pod povrchem hodně bublá. Tohle je jen začátek," říká významně.
Narážky nebo otevřené zmínky o "revoluci po izraelsku" lze slyšet prakticky od každého z účastníků stanového protestu – chytlavá paralela s blízkovýchodní realitou minulých měsíců se objevuje také v izraelském tisku a televizi. "Po arabském jaru přichází izraelské léto," napsal například v záhlaví svého článku levicový deník Haarec.
Premiér Benjamin Netanjahu v noci na pátek svolal kvůli sílícím protestům už druhou krizovou poradu – skončila ale bez většího úspěchu. Zatímco ministr pro bydlení a výstavbu Ariel Atias navrhuje postavit 20 až 30 tisíc bytů pro chudé rodiny, šéf ministerstva financí Juval Steinitz je zásadně proti. Tvrdí, že na to nejsou peníze. Podle Steinitze by navíc z takového řešení profitovali hlavně ultraortodoxní Židé, jejichž zájmy Atias reprezentuje, a ne většinová populace protestující v izraelských městech.
Netanjahuova vláda současně řeší ještě jeden oříšek – jak snížit ceny mléka a potravin obecně. Po nedávném úspěšném bojkotu předraženého a v Izraeli velmi oblíbeného sýru typu cottage, který lidé po domluvě na sociální síti prostě přestali kupovat, klesla jeho cena o čtvrtinu. I tato "malá" výhra je ale nyní jedním z hnacích motorů proti předraženému bydlení.
"Ať jdou bydlet na poušť"
Ne všichni Izraelci ovšem mají pro protesty mladých pochopení. "Deset minut odsud jsou čtvrti, kde dnes žijí jen přistěhovalci ze Súdánu a Etiopie. Taky se tomu říká Tel Aviv, a všechno je tam o polovinu levnější, tak ať jdou tam," radí svým spoluobčanům pětapadesátiletá Ilana, která se v izraelské metropoli narodila.
"Proč by měli bydlet tady? Já bych možná taky chtěla bydlet na Rothschildově bulváru, ale ani mě to nenapadne. Máme i jiná města, Berševu, ať jdou na poušť, do Negevu – to je místo pro mladé...," zmiňuje poněkud dotčeně. Také její vrstevnice Šaron z Jeruzaléma si myslí, že mladí nemusejí bydlet zrovna v metropoli. "Mohou na univerzitu a na pláž dojíždět, jako jsme to dělali v mládí my a jak se to dělá všude ve světě," říká.
