Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak odpovídali účastníci ankety Kniha roku 2007

Česko

Jan Balabán, spisovatel

1. Zbyněk Hejda: Sny (Revolver Revue). A celé dílo tohoto vzácného básníka, jednoho z nejhlubších v české literatuře.

2. Tomáš Halík: Noc zpovědníka (NLN 2006). Zde se T. H. dopracoval k čistému vyjádření svých myšlenek a postojů, a ty se stávají skutečnou inspirací k duchovní cestě.

3. Milan Balabán: Hudba pro pozůstalé (Torst 2006). Tuto knihu jsem měl rád už ve strojopise v komunistickém šeru před bezmála třiceti léty a teď jsem moc rád, že vyšla tiskem.



Alexander Balogh, kulturní redaktor (SME, Bratislava)

Jiří Voskovec, Jan Werich: Korespondence I a II (Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových)

Dežo Ursiny: Moja milá pani. Listy Zdenke Krejčovej (Artforum)

Pavel Barša, politolog

Židovská menšina za druhé republiky. Uspořádali M. Pojar, B. Soukupová, Marie Zahradníková (Židovské muzeum).

Alena Heitlingerová: Ve stínu holocaustu a komunismu. Čeští a slovenští Židé po roce 1945 (G plus G). Pokus o zneužití listopadového výročí Křišťálové noci učinil tyto dvě knihy bohužel až příliš aktuálními - najdeme v nich osvětleno historické pozadí současného českého antisemitismu.

Jitka Bednářová, literární historička

Eliška Vlasáková: Jedním okem (Triáda). Vzpomínková próza o dětství jako o „prvotním vtisku“, s velmi konkrétním viděním a výtečnými přímými řečmi: ZÁŽITEK ze zdánlivě obyčejného příběhu, který není třeba hodnotit podle obvyklých intelektuálních kategorií.

Libuše Bělunková, šéfredaktorka kulturního týdeníku A2

1. Yves Bonnefoy: Oblá prkna (přeložil Jiří Pelán, Opus)

2. Vladimir Nabokov: Dar (přeložil Pavel Dominik, Paseka)

3. Stanislav Beran: Až umřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa (Host). První dva překlady komentář nepotřebují, třetí kniha je sbírka povídek mladého českého autora, která v roce 2007 nespravedlivě zaplula pod mediální hladinu.

Petr A. Bílek, literární teoretik

Jonathan Bolton, ed.: Nový historismus / New Historicism (Host). Za výborné shrnutí a zprostředkování metodologie, která produktivně podnítila nejen uvažování o literatuře.

Václav Cílek: Borgesův svět (Dokořán). Za autorovu odvahu vstoupit na pole, k němuž nemá diplom, a pohybovat se na něm tak, jak velí jeho niterná zkušenost s literaturou.

Jiří Sádlo: Prázdná země (Dauphin). Za učebnicovou ukázku psaní, které nevzniká z potřeby stát se básníkem, ale z uleželé zkušenosti se světem i se sebou samým.

Vladimír Binar, spisovatel, editor a literární historik

Jiří Pistorius: Doba a slovesnost (Triáda). Soubor celoživotních prací Jiřího Pistoria mě přesvědčil, že literární věda má ještě smysl.

Henry Miller: Insomnie aneb Ďábel na svobodě (Pragma). Tento text mi znovu dokázal, že Henry Miller je velký básník s imaginací, jakou v Čechách vládl pouze Jakub Deml.

Josef Blaha, kněz a hebraista

1. Milan Balabán, Olga Nytrová: Biblický třpyt v české poezii XX. století (Alfa Publishing). Tato kniha mi ukázala kreativní vztah mezi biblickými texty a moderní poezií.

2. Israel Finkelstein, Neil Asher Silberman: Objevování Bible. Svatá Písma Izraele ve světle moderní archeologie (přeložila Marie Čapková, Vyšehrad). Tato kniha mi otevřela oči pro svět biblického Izraele ve světle moderního bádání, a zpřístupnila mi tak poselství, které je důležité pro dnešní svět.

3. Magdalena Konečná: Řeč a Rozumění - Poznámky k filosofické a teologické hermeneutice H.-G. Gadamera, G. Ebelinga a E. Fuchse (Marek Konečný). V této knize mne zaujalo autorčino pojednání o vztahu mezi lidskou řečí a jejím vnímáním a porozuměním v moderní filozofii.

Petr Borkovec, básník

Vyprávění a popisy americké spisovatelky Elizabeth Bishopové v knize povídek-esejí Ve vesnici (Opus). Přeložila Mariana Housková. Pro zdůvodnění se hodí věta jednoho hudebníka, na kterou jsem nedávno náhodou narazil v časopise: „Víc pozorování než akce: žádné svaly, bez patrného účelu, krásné jako bývá svědectví.“

Vráťa Brabenec, hudebník

Václav Havel: Odcházení - těšil jsem se na tu hru moc a nejsem zklamaný. Užívám si ji ohromně. Novákův Děda - mám rád všechno, co napsal (první jeho knihu jsem dostal od Škvoreckého), je to velkej talent, teda Novák, ne Děda. Tereza Boučková, spisovatelka

Marie Rút Křížková: Svědectví, které nemohlo být vysloveno (Torst). Útlá, deníkově-dokumentárně laděná knížka z let kolem Charty 77 s espritem ukazuje, že všichni v těch letech nekolaborovali, a někdo byl dokonce velmi statečný/statečná - ještě k tomu se smyslem pro sebevražedný humor. Helena Březinová, skandinavistka

Edvard Munch: Být sám (obrazy - deníky - ohlasy) (Arbor vitae). Unikátní a krásný počin. Poprvé vychází v češtině výbor z Munchových deníků, přitom některé záznamy nevyšly knižně ani v Norsku, překladatelka Jarka Vrbová je vyhledala přímo v Munchově muzeu v Oslu. Otto Urban zde uceleně představuje Munchovo dílo i velký ohlas, jehož v českém umění došlo.

František Burda, organizátor programu Ars Poetica

1. Jaroslav Med: Texty mého života (Torst)

2. Karel IV. Schwarzenberg: Torzo díla (Torst)

3. Miloš Dvořák: O Jakubu Demlovi (Cherm); Tomáš Halík: Vzdáleným nablízku (NLN); Kol. autorů: Dějiny české literatury 1945-1989 (Academia)

Václav Cílek, geolog a publicista

Třetí svazek novozákonních apokryfů Proroctví a apokalypsy (Vyšehrad) jako příklad nesmírně bohaté literatury zabývající se starými lidskými otázkami, jako je konec časů či očekávaná blaženost. Je to ten typ literatury, který inspiroval Danteho, Kafku i Borgese a bude inspirativní dalších tisíc let. Na druhém místě si dovoluji hromadně jmenovat dětské, příjemně ilustrované knihy nakladatelství Baobab, které stojí v přirozené opozici ke světu Walta Disneye. Na třetím místě bych uvedl opět hromadně knihy nakladatelství Dauphin jako příklad naprosto nepromyšlené tržní strategie a zcela nesofistikovaného edičního plánu.

Karel Císař, teoretik umění

Hal Foster, Rosalind Kraussová, Yve-Alain Bois, Benjamin Buchloh: Umění po roce 1900. Modernismus, antimodernismus, postmodernismus (Slovart). „Oblast estetické zkušenosti na konci 20. a na začátku 21. století strukturují nepřítomnosti dvojího druhu. Jedny bychom mohli nazvat nepřítomností skutečnosti ustupující za přeludné plátno médií. Druhou z nich je neviditelnost předpokladů jazyka a institucí, zdánlivá nepřítomnost, za níž pracuje moc.“

Josef Čermák, překladatel, editor a literární historik

1. Dokončení 13svazkového souboru díla Franze Kafky v Nakladatelství Franze Kafky poté, co bylo během 60 let politickými zásahy dvakrát zmařeno jeho vydání. Výsledek odpovídá současným možnostem a otvírá cestu kritickému vydání, které není dosud ukončeno ani v Německu.

2. Eliška Fučíková, Ladislav Čepelka: Albrecht z Valdštejna: Inter arma silent Musae? (Academia). Kniha-katalog, důstojný průvodce pražskou výstavou, pozitivní příspěvek k našemu rozpačitému přístupu k velké postavě našich a světových dějin.

3. Spor o smysl českých dějin, 1. a 2. díl (Torst). Kompendium nejdůležitějších statí umožňujících pohled do útrob naší národní sebereflexe, znamenitý editorský počin Miloše Havelky.

Jiří Černický, výtvarník

Líbí se mi katalogy Jiřího Kovandy a Karla Malicha - jsou výborně graficky udělané. A Niklovy Záhádky - s těmi tajemnými kresbičkami, v nichž se prolínají zvířata s pohádkovými tvory - takoví mutanti, stejně jako jeho poezie, celá ta kniha je taková dadaistická hra s obrazy i slovy.

Miloš Doležal, básník a redaktor ČRo3 - Vltava

1. Paul Verlaine: Básnické dílo (Vyšehrad). Překladatel a romanista Gustav Francl by měl za (nejen) toto zdolání básnické velehory obdržet konečně Státní cenu za překladatelské dílo!

2. Koráb korálový - Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků (Fori Prague, uspořádal Dušan Karpatský s týmem překladatelů). Monumentální antologie v rozpětí od 11. století do současnosti, literární bedekr po poetikách i jihu a svědek česko-charvátského kulturního přátelství.

3. Zbyněk Hejda: Sny (Revolver Revue). Průsvity, prošlapy, naléhavé návštěvy i humor stínů. Sny nejen jako básně...

Pavel Dominik, překladatel

1. Jan Suk: Spojené kameny (Protis) - zatím poslední sbírka jednoho z nejzajímavějších autorů posledních let, v níž pokračuje v intimním, kultivovaném, trpělivém a nevtíravém dobývání prostoru české poezie.

2. Olga Walló: Kráčel po nestejně napjatých lanech (Labyrint) - po dlouhé době původní česká próza psaná nevšedním, inspirativně bohatým jazykem, který není pózou, ale výrazem svébytného talentu.

3. Norbert Ohler: Katedrála (H&H; překlad Vladimír Petkevič) - pozoruhodný a šíří záběru impozantně všestranný pohled na katedrálu jako ústřední fenomén středověku.

František Dryje, šéfredaktor Analogonu

1. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence II (Jiří Tomáš - Akropolis, Nadace Jana a Medy Mládkových). Místy až absurdně jímavý 2. díl „románu v dopisech“ o jisté mocné spojitosti světů vnitřních a věčně blbém vykloubení světů vnějších.

2. Jiří Sádlo: Prázdná země. Listopadová část roku. (Dauphin). Poeticky/klaunsky „fenologická“ zpráva o tom, jak se jeví a děje jedinečný lidský prostor, jakož o autorovi samém - melancholicky veselý český Li Po a pár frekvencí navíc.

3. Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba: Edvard Munch. Být sám (obrazy - deníky - ohlasy) (Arbor vitae). Mimo jiné je zde předložen důkaz, že kdyby Edvard Munch (sám) neexistoval, muselo by si ho české moderní umění vymyslet... Šílené tak i tak.

4. Guy Debord: Společnost spektáklu, Intu, Praha 2007. „Spektákl ve všech svých specifických podobách, ať už jako informace či propaganda, reklama či přímá spotřeba produktů zábavního průmyslu, tvoří současný sociálně dominantní model života“ (G. Debord).

Jan A. Dus, editor a překladatel

1. D. Martínková - Z. Silagiová - H. Šedinová - H. Florianová (eds.): Quadragesimale admontské (Oikoymenh). Sbírka kázání neznámého mnicha ze 14. století, plná vážných i veselých ponaučení. Latinská edice, český překlad, důkladné poznámky.

2. K. A. Deurloo: Exodus a exil: Malá biblická teologie I (Eman). Nizozemský teolog tzv. amsterodamské školy probírá základní biblická témata v nevšedních souvislostech.

3. J. J. Otter: Jen jedenkrát v bibli (Kalich). Průzkum řeckých hapaxlegomen a dalších nesnadných textů Nového zákona.

4. L. Rejchrt: Srozumívání: Když se malá víra ptá na velké věci (Kalich). Stručné, ale inspirativní úvahy nad biblickými pojmy, jejichž význam se v církevním provozu někdy trochu ztrácí.

Pokračování na straně III

Pokračování ze strany II

Edgar Dutka, spisovatel

Woody Allen: Čirá anarchie (Argo); J. Voskovec a J. Werich: Korespondence II. (Akropolis)

Proč? Tito komici jsou nejen vtipní, ale i moudří.

Miloslav Fiala, duchovní

Jacques Maritain: Člověk a stát (Triáda). Autor názorně ukazuje, proč se demokratická společnost neobejde bez respektu k základním hodnotám, k nimž mj. patří lidská důstojnost a právo na hledání pravdy.

Bedřich Fučík: Paralipomena (Triáda). Rozsahem drobné texty, poutavé a čtivé, doplněné autorovou bibliografií, vhodně dokreslují jeho názory na umění a život.

Jitka Bednářová: Josef Florian a jeho francouzští autoři (CDK). Jedinečná, obsáhlá a objevná monografie o zakladateli staroříšského Dobrého díla.

Viola Fischerová, básnířka

1. Pavel Švanda: Paměť esejisty (Atlantis). Skvělá próza o nejednom slušném a plodném životě i za totality, můj návrh na povinnou četbu pro gymnazisty a výš.

2. Jaroslav Med: Texty mého života (Torst). Rozhovor s literárním historikem. Jak vzrušující může být život s knihou!

3. Josef Ludvík Fischer: Listy o druhých a o sobě (Torst). Ne pouhé vzpomínky, ale podivuhodně sklenutá mnohost žánrů. Bildungsromán o cestě k sobě a její filozofická reflexe a současně popis kulturního a politického milieu první republiky, s portréty jejích představitelů, s nimiž se autor znal.

Alice Flemrová, překladatelka

1. Albert Cohen: Milá Páně (Paseka, přeložily Alena Ondrušková a Marie Janů)

2. Putování za Svatým Grálem (Triáda, překlad a studie Jiří Pelán)

3. Mircea Eliade: Paměti (H+H, překlad Jiří Našinec) František Fröhlich, překladatel 1. Václav Havel: Odcházení (Respekt) 2. Julian Barnes: Arthur &George (překlad Zora Wolfová, Odeon)

Martin Groman, ČRo3 Vltava, Fakulta sociálních věd UK

To nejlepší o nás samých letos přišlo z venku. Především Gottland Poláka Mariusze Szczygiela - kdybychom se na sebe dovedli dívat tak nesebelítostivě a upřímně, jako se na nás dívá tento reportér, byli bychom mnohem dál. A potom Korespondence Voskovce a Wericha připravená v Bostonu profesorem Ladislavem Matějkou. Werich tady není moudrý klaun a Voskovec vytříbený intelektuál, jak se ustálili v české národní mytologii - jsou mnohem mnohem víc. Zaplať pánbů.

Tomáš Glanc, rusista

Jan Franz: Eseje, kritiky, dopisy (edice Miloše Doležala, Triáda 2006)

Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik (Revolver Revue)

Martin Gilbert: Křišťálová noc (BB art)

Šárka Grauová, překladatelka a editorka

1. George Eliot: Middlemarch (přeložila, poznámkami a doslovem opatřila Zuzana Šťastná, Romeo 2006)

2. Putování za Svatým Grálem (přeložil a doprovodnou studii napsal Jiří Pelán, Triáda) 3. Markéta Křížová: Ideální město v divočině (Nakladatelství Lidové noviny)

Damas Gruska, šéfredaktor revue Knihy & spoločnosť

Ladislav Kováč: Prírodopis komunizmu. Anatómia jednej utópie (Kalligram)

Tony Judt: Povojnová Európa, História po roku 1945 (překlad Lucia Najšlová, Slovart)

Simon Singh: Velký třesk (překlad Martin Žofka, Jiří Podolský; Argo / Dokořán)

Dana Hábová, překladatelka

Jonathan Safran Foer: Příšerně nahlas a k nevíře blízko (BB art 2006). Gratuluji také překladateli Richardu Podanému.

Kazuo Ishiguro: Neopouštěj mě (BB art).

Al Gore: Nepříjemná pravda (Argo). Příjemně mne překvapilo, jak autor svou věcnou neagresivností dovede (v někom) vzbudit zuřivost (a vyprovokovat tak debatu).

Jan Halas, literární redaktor ČRo 3 -Vltava v důchodu

1. Anna Politkovská: Ruský deník (přeložil Libor Dvořák, Jota). Čtení pro všechny klidné, optimistické a spokojené.

2. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence I (Akropolis). Skvělé a vtipné (jak jinak?) svědectví o době; doufám, že brzy bude následovat i třetí díl, jak slíbeno.

3. Charta 77: Dokumenty 19771989 (uspořádali Blanka Císařovská a Vilém Prečan, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR). Práce, před níž je nutné smeknout.

Jan Heller, teolog

Výklady a časy: biblické a hermeneutické studie (uspořádal Jan Roskovec. Studie a texty Evangelické teologické fakulty č. 10, 2007/1) . Obsah je pestrý, jsou to témata biblická, historická, obecně filozofická (např. čas a svědectví, spor o svobodu) i politická (proces smíření v Palestině).

Dagmar Hochová, fotografka

1. Ivan Alexejevič Bunin: Proklaté dny (Argo) 2. Jiří Šulc: Dva proti Říši (Knižní klub)

3. Václav Havel: Odcházení (Respekt)

Petr Holman, editor

Ladislav Klíma: Sebrané spisy II, Hominibus (text uspořádala, k vydání připravila a poznámkami opatřila Erika Abrams, Torst 2006). Další vzorně uspořádaný svazek spisů snad představuje příslib, že se zájemci dočkají pokračování a dokončení edice tohoto výjimečného díla.

Ivan Martin Jirous: Magorova summa (uspořádal, ediční poznámku s komentářem napsal a jmenný rejstřík sestavil Martin Machovec, druhé, rozšířené vydání, Torst). Nejenom svědectví o nepotlačitelné vůli k životu ve svobodě, nejenom výraz síly osobité básnické invence autora...

Franz Kafka: Dopisy přátelům a jiná korespondence. Dílo Franze Kafky, svazek 13 (překlad a komentář Věra Koubová. Doslov Kurt Krolop, překlad doslovu Jiří Stromšík. Nakladatelství Franze Kafky)

Michal Horáček, textař

Alberto Manguel: Dějiny čtení (Host). Slavný spisovatel Borges slepne, jistý mladík k němu dochází, aby mu předčítal. Pro mladíka se ta zkušenost stane zasvěcujícím rituálem - kouzlu čtení navždy podlehne. O mnoho let později - sám už uznávaný spisovatel - napíše Dějiny čtení, podivuhodnou kombinaci vědecky koncipované teorie a výsostně osobních komentářů.

Mariusz Szczygiel: Gottland (Dokořán). Polský autor píše o Česku a Češích v šestnácti obrazech. Baťovský duch, Stalinův pomník, Anticharta... Mnohá jsou česká selhání, ještě víc slabosti - a přesto je to psaní postaveno na půdorysu lásky a touhy porozumět.

Cyril Höschl, psychiatr

Steven D. Levitt a Stephen J. Dubner: Špekonomie aneb Freakonomics (Alfa Publishing 2006, přeložil P. Černý). Čtenář se dozví, co mají společného učitelé a zápasníci sumo, proč drogoví dealeři zůstávají v péči maminek a proč v USA 90. let nečekaně klesla kriminalita.

Pavla Loucká: Zahrada ochočených slov/jazyková zákampí (Dokořán). Kdo neví, kde se v naší mateřštině vzaly luby, hatě, cavyky, ciráty a okolky, najde rozuzlení v jazykových koutcích Pavly Loucké.

Václav Klaus: Modrá, nikoli zelená planeta. Co je ohroženo: klima nebo svoboda? (Dokořán). Je dobře napsaná, snadno čtivá a opravdu provokativní, Po jejím přečtení jsem nabyl dojmu, že její nejvášnivější kritici tím, že zaměňují Klausovu kritiku environmentalismu za kritiku ekologie a ochrany přírody, prokazují, že ji zřejmě vůbec nečetli, nýbrž se rozčílili už při pouhém pohledu na podtitulek.

Jaroslav Flegr: Zamrzlá evoluce, aneb Je to jinak, pane Darwin. (Academia 2006). Koho trápí nesrovnalosti v Darwinově vývojové teorii a „mezery“ mezi živočišnými druhy, určitě se s chutí zahryzne do četby Zamrzlé evoluce.

Anna Housková, hispanistka

Luciana Stegagno Picchiová: Dějiny brazilské literatury (překlad Vlasta Dufková, Šárka Grauová, Anežka Charvátová a Irena Kurzová, Torst)

Jiří Pelán: Kapitoly z francouzské, italské a české literatury (Karolinum) Louise Glücková: Divoký kosatec (překlad Veronika Revická, Opus)

Pokračování na straně IV

Pokračování ze strany III

Petr Hruška, básník

Edvard Munch: Být sám (obrazy - deníky - ohlasy) (vybrali, sestavili a komentářem opatřili Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba; Arbor Vitae). Konečně kniha, z níž je dobře vidět, že bez Muncha by celé naše další umění mohlo zůstat břidce pomazánkové.

Petra Hůlová, spisovatelka

1. David Zábranský: Slabost pro každou jinou pláž (Argo 2006). Po dlouhé době mě česká kniha opět uhranula. Líbí se mi její ambicióznost, to rozkročení se doširoka.

2. Lubomír Martínek: Olej do ohně (Paseka). Kniha povídek, ze které na mě dýchá pevnost a poctivost, ať se děje, co se děje, stejně jako z dalších Martínkových próz.

3. Tomáš Weiss: Orchestr kostitřase (Dauphin a Protis). Jeden životní pocit podaný s velkou přesvědčivostí. Nelítostnost ke světu i k sobě.

Vít Janota, básník

Jiří Sádlo: Prázdná země. Listopadová část roku (Dauphin). Protože mám rád psaní vzdělané, i to, když se příběh jak plastový sáček bezděky zachytí na houštině obrazů.

David Zábranský: Slabost pro každou jinou pláž (Argo 2006). Pozdě, leč přece: Za román, coby důmyslnou stavbu, za ironii i za pregnantní pojmenování věcí.

Fernando Pessoa: Kniha neklidu (Argo). I když nemám rád nošení dříví do lesa, sov do Atén a samovarů do Tuly, mistr zůstává mistrem a není hanba si to připomínat.

Josef Jařab, amerikanista

1. Václav Havel: Odcházení. Respekt nám dal možnost inscenovat si hru po svém - při četbě. Ocenil jsem odvážný návrat dramatika do světa literatury, ale i přímé a účinné režijní vstupy autora hry do její stavby a jejího průběhu. Neveselé „odcházení“ je tedy zároveň i povzbudivým „přicházením“.

2. Paul Auster: Brooklynské panoptikum (Prostor, překlad Barbora Punge Puchalská). Jako by se autor konečně našel. Možná kritický, ale určitě humánní a navíc poutavý pohled na Ameriku a Američany počátku nového století.

3. Petr Nikl: Záhádky (Meander). Doufám, že až rozdá Ježíšek dárky, budou vnoučci stejně okouzleni, jako už je teď dědeček.

Václav Jehlička, ministr kultury

1. Ivan Klíma: Kostlivec pod kobercem (Academia 2005). Tuto knihu doporučuji všem, kteří se aktivně věnují politice.

2. Slavné vily Prahy, Brna a Olomouckého kraje (Foibos). V době překotné a mnohdy necitlivé výstavby rodinných sídel je edice Slavné vily prospěšným a inspirativním projektem, ukazujícím vysokou úroveň architektury rodinného bydlení v dobách ne tak vzdálených.

3. Karel Kuča, Lubomír Zeman: Památky Karlovarského kraje (vydal Karlovarský kraj 2006). Jde o svěží, zajímavou a moderní publikaci, kterou mohou ostatní kraje Karlovarsku závidět.

Antonín Jelínek, literární kritik

1. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence I, II (Akropolis)

2. Pavel Švanda: Paměť esejisty (Atlantis)

3. Benjamin Kuras: Slepování střepů - Návrat Komenského (Wald Press)

Vlastimil Ježek, ředitel Národní knihovny

Jiří Stránský: Stařec a smrt (Hejkal). Ani zde nechybí téma vězňů svědomí a připomenutí doby zkřivené charaktery jejích aktérů, hlavním hráčem je osudová láska překračující pomíjivost našich smrtelných těl.

Philips Vandenberg: Tajné deníky císaře Augusta, (výtečně) přeložil Zdeněk Hejzlar (Alpress 2007). Kniha o historii i současnosti, válce a míru, moci a odpovědnosti z ní plynoucí, o elitách a chlebu i hrách, pochybnostech na sklonku života protkaného veleúspěšnou „kariérou“. O těch nakonec především.

Petr Voit: Encyklopedie knihy (Libri 2006). Úctyhodné dílo věnované knihtisku a příbuzným oborům mezi polovinou 15. a počátkem 19. století, dokládající erudici i zarputilost autora, stejně jako nesmírné bohatství zpracované látky.

Lenka Jungmannová, literární kritička

1. Vladmir Nabokov: Dar (přeložil Pavel Dominik, Paseka). Vrstevnatá reflexe ruského spisovatele v emigraci - Nabokovovo vrcholné dílo ve vynikajícím překladu a provedení. 2. Bohumila Grögerová, Josef Hiršal: Let let (Torst). Úplné vydání rozsáhlého memoárového díla, v němž se snoubí literární fikce s autentickými záznamy a posouvají hranice představ o literatuře.

3. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce. Divadlo a společnost 1945-1955 (Academia). Subjektivně zachycené, leč objektivně podané „obrazy“ roků v divadle - výborný pohled na dějiny.

Vladimír Just, kritik, teatrolog a publicista

1. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence I

2. Titíž: Korespondence II (edici připravil Ladislav Matějka, Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových). Velká, zatím dvoudílná forbína přes oceán z let 1945-1969, psaná nádherným jazykem; necenzurovaný doklad autentických názorů V+W: doporučuji i přes šlendrián „faktografické revize“ (Josef Herman), jež tu ponechala povážlivé množství nesmyslů. 3. Věra Nosková: Obsazeno (MozART). Konečně poctivě odvyprávěný příběh, který si na nic dalšího než „na pravdu“ nehraje: reakce potrefených básníků v Haló novinách aj. svědčí o tom, že kniha trefila do černého.

Václav Kahuda, spisovatel

Norbert Holub: Status idem (Masarykova univerzita Brno 2006)

Jan Balabán: Jsme tady (Host 2006)

Thomas Pynchon: Duha gravitace (Volvox Globator 2007)

Anna Kareninová, překladatelka

1. Edward Munch: Být sám (obrazy - deníky - ohlasy) (vybrali, sestavili a komentářem opatřili Otto M. Urban, Jarka Vrbová a Tomáš Vrba; Arbor Vitae). Pro tuto anketu zdůrazňuji především mimořádné deníky ve skvělém výboru i překladu Jarky Vrbové.

2. Novozákonní apokryfy III: Proroctví a apokalypsy (uspořádal Jan A. Dus, z řeckých, latinských, koptských a syrských originálů přeložilo kolegium překladatelů; Vyšehrad). Poslední svazek novozákonních apokryfů je událostí a jeho literární i duchovní význam zcela mimořádný.

3. Manjóšú III. Deset tisíc listů ze starého Japonska (z japonštiny přeložil a poznámkami opatřil Antonín Líman; Brody). „Jak smuteční zástava ční.../ hora Osaka, vyšňořená svěží zelení“. Jemnost, ani tíživost zde není těžká.

Vladimír Karfík, literární kritik

1. Jiří Kratochvil: Brněnské povídky (Druhé město). Přemýšlím, v čem může být to brněnské kouzlo. V Brně? Nejspíš asi v Kratochvilovi. 2. Vladimir Nabokov: Dar (Paseka) v překladu Pavla Dominika. Úchvatné loučení s ruštinou, a nejenom s ní.

3. Petr Charvát: Zrod českého státu 568-1055 (Vyšehrad). Prvních pět století důmyslně zasazených do širokých souvislostí raného středověku.

Lubor Kasal, básník a šéfredaktor Tvaru

Antologie české poezie, II. díl (1986-2006) (dybbuk). Knihu jmenuji jako zástupný symbol všech pozoruhodných knížek současné poezie, které byly letos vydány. Myslím si totiž, že dnes - stejně jako v minulosti - lze v české poezii spatřit více pohybu a více zajímavostí než v próze. Ostatně v samém úsvitu české literatury stojí lyrika - z tradice těžko se vyvázat.

Jan Keller, sociolog

Za knihu roku považuji jednoznačně spisek Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta. (Dokořán). Už dlouho jsem se tak nepobavil. Kam se hrabou komiksy.

Josef Klíma, novinář

1. Janek Kroupa: Zločin jako profese (Daranus 2006). Unikátní reportážní kniha o největším zločinném spiknutí (Berdychův gang) mezi zločinci a policisty, jejíž hodnota není jen literární, protože autor sám pomohl policistům spiknutí rozkrýt.

2. Jaroslav Kmenta: Kmotr Mrázek (Kmenta). Opět brilantní práce reportéra, který se dostal k tajným materiálům a vytvořil unikátní portrét muže, jenž jako mafiánský boss řadu let výrazně ovlivňoval běh této země. Tato kniha konečně vynesla na povrch konkrétní metody, jakými organizovaný zločin prorůstá do státní správy a také konkrétní jména těch, kteří se na tom podíleli a dodnes nejsou potrestáni.

3. Stefan Zweig: Hvězdné hodiny lidstva (Andrej Šťastný). Netradiční pohled na dějiny, jejichž běh někdy dokáže ovlivnit maličkost, okamžik, shoda okolností, jež později upadne v zapomnění. Navíc skvělý jazyk (a dobrý překlad).

Jana Klusáková, ČRo - Radiožurnál

Viola Fischerová: Předkonec (Fra). „Taky ti občas unikají slova? / Živá ulice ubíhá do temna zeleně. /Taky se v noci budíš / a leká tě předkonec?“ - Viola Fischerová je Paní básnířka. A ví, o čem píše.

Bronislava Janečková: Rok v dopisech aneb 365 zastavení v historii prostřednictvím známých i zcela neznámých Čechů (Radioservis). Je to úleva, číst zase jednou opravdové dopisy o něčem, navíc česky, včetně interpunkce...

Eva a Rudolf Rodenovi: Životy ve vypůjčeném čase (Academia, překlad Jan Jícha). Nejsilnější svědectví o holokaustu, jaké znám.

Stanislav Komárek, biolog a filozof

Anne Cheng: Dějiny čínského myšlení (Dharmagaia 2006)

Zdeněk Kratochvíl: Hérakleitos (Herrmann a synové 2006)

Vladimír Karpenko: Alchymie (Academia) Ondřej Konrád, hudební publicista

Graham Greene: Úniky (Kalich 2006, překlad Gita Zbavitelová). Vzpomínky na podněty a okolnosti vzniku Greenových románů, na cestovatelské „úniky“ z depresí a tvůrčích krizí do celého světa. Ale také citace deníkových zápisů z bombardování Londýna. I reminiscence na pražské zastavení v únoru 1948.

Jan Novák: Děda (Jiří Krechler -bookman, překlad Jiřina Zachová a Jan Novák). Už pro osobitý, odbočkový způsob vyprávění v padesáti krátkých kapitolách - epizodách, které přitom drží pevně pohromadě a jakoby nenápadně se z nich skládá menší rodinná sága.

Miguel Soussa Tavares: Rovník (Garamond 2006, překlad Lada Weissová). Tavares umí popsat strhujícím způsobem pár hodin ranního honu a následnou audienci u krále Carlose i léta v beznadějných, a přesto překrásných tropech.

Markéta Kořená, literární historička

Miloslav Moucha: Malá kniha (Dauphin). Za poctivost k umění.

Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru (Atlantis). Za poctivost k životu.

Pokračování na straně V

Pokračování ze strany IV

Pavel Kosatík, spisovatel

1. Pavel Švanda: Paměť esejisty (Atlantis). Inspirativní klíč k historii 20. století, psaný s vhledem do duše „malého českého člověka“. 2. Rebecca Goldsteinová: Neúplnost - Důkaz a paradox Kurta Gödela (Argo a Dokořán, překlad Martin Weiss). Životopis geniálního matematika původem z Brna; o poznání bez hranic.

3. Karel VI. Schwarzenberg: Torzo díla (Torst). Být Čechem má smysl, tato kniha to dokazuje.

Petr Koubský, analytik a publicista

Jiří Kratochvil: Brněnské povídky. Kouzelník při práci: tahá z rukávu tolik příběhů, osudů, nápadů, žonglérských míčků a erotických představ! A celé Brno k tomu jako přídavek.

Václav Cílek a Martin Kašík: Nejistý plamen. Téma „docházející ropy“ bez hysterie i bez iluzí.

Jan Stern: Totem, incest a odkouzlení buržoazie. Skvostná intelektuální provokace. „Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku“ (Egon Bondy via Bohumil Hrabal). Tož, zde by to tak bylo.

Jiří Kratochvil, spisovatel

Slavné brněnské vily. Kolektiv autorů vedený Janem Sedlákem, (Umělecká agentura Foibos 2006)

Robert Krumphanzl, editor a nakladatel (Triáda)

Původní práce: Petr Rezek: Filosofie a politika kýče (Ztichlá klika), Marek Vajchr: Vyložené knihy (Revolver Revue), Otto M. Urban, Luboš Merhaut, Daniel Vojtěch: V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880-1914 (Arbor Vitae, Obecní dům), Josef Hiršal - Bohumila Grögerová: Let let (Torst).

Překlady: Jean Améry: Karel Bovary, venkovský lékař (překlad Daniela Petříčková, Prostor), Yves Bonnefoy: Eseje (překlad Jiří Pelán a Václav Jamek, Opus), veškerá produkce OIKOYMENH.

Luboš Kropáček, orientalista

Juan Vernet: Arabské Španělsko a evropská vzdělanost (L. Marek). Kniha španělského orientalisty zachycuje s dokonalým přehledem šíři a hloubku našeho evropanství.

Ludvík Kundera, překladatel, básník a kritik (Kunštát)

1. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence I a II (Akropolis) 2. Emil Juliš: Pod kůží (dybbuk) 3. Tristan Tzara: Daroval jsem svou duši bílému kameni (Concordia) Pavla Lidmilová, překladatelka

František Listopad: Rosa definitiva (Cherm)

Friedrich Dürrenmatt: Penzista. (Odeon, překlad Jana Zoubková).

Luciana Stagagno Picchiová: Dějiny brazilské literatury (Torst, překlad Vlasta Dufková, Šárka Grauová, Anežka Charvátová, Irena Kurzová) František Listopad, básník

Zeno Kaprál: Strmilovské listy. (Větrné mlýny). Po přečtení Strmilovských listů se mi chce přijet do Strmilova čili, jak píše Zeno, „být chvíli tam a zase tu“.

Jan Štolba: Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (Torst 2006). Ať se ten krásný pád do poezie nezastaví.

Jindřich Štreit: Fotografie 1965 - 2005 (Kant 2006) Ondřej Liška, ministr školství

Tomáš Kubíček: Vypravěč (Host). Kniha mě zaujala hutným výkladem vztahu vypravěče, čtenáře a čteného. Zajímavé čtení mezi řádky.

Alberto Manguel: Dějiny čtení (Host). Kniha k témuž tématu, ale více odlehčená, subjektivní historie knih a čtení. Selektivní autorovo „čtení“ dějin čtení vyvažuje vášeň pro toto téma sálající z celého textu.

Tereza Brůchová: Identita versus integrita - Spolužití Čechů, Němců a Židů v oblasti Šumavy a Českého lesa (Grafia). Kniha vycházející z expozice projektu Horská synagoga v Hartmanicích. Úžasný příklad mikrohistorie s přesahem k mnohem obecnějším otázkám lidské společnosti.

A pak kniha, která vyšla, myslím, na sklonku roku 2006, ale určitě stojí za zmínku: Brněnská architektura 1815-1915, Pavel Zatloukal. Krásně vypravená kniha s pečlivou redakcí a bohatým a vtipným jazykem.

Olga Lomová, sinoložka

1. Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru (Atlantis). Měla jsem obavy, že doba, kdy literatura hovořila o věcech našeho života a přitom způsobem, jak by to čtenář sám nedokázal, je nenávratně pryč. Hodiny klavíru mě přesvědčily o opaku.

2. Johann Gottfried Herder: Uměním k lidskosti. Úvahy o jazyce a literatuře (Oikoymenh 2006, přeložil Jan Binder). Cenné ohlédnutí k počátkům moderního myšlení o jazyce a literatuře. Skvělý překlad a vypravení knihy.

Václav Luks, umělecký vedoucí Collegia 1704

Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence I (Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových) První díl dosud nezveřejněné korespondence W+V je nejen potěchou pro všechny milovníky vytříbeného jazyka a humoru, ale i svědectvím o době, v níž dopisy vznikaly.

Michel Houellebecq: Elementární částice (Garamond). Román francouzského autora - strhující, ač neradostné čtení o nás a naší době.

Martin Machovec, editor

1. Charta 77: Dokumenty 19771989, 3 sv. (eds. B. Císařovská, V. Prečan; Ústav pro soudobé dějiny AV ČR). Pečlivě připravená edice dokumentů je nepostradatelná pro všechny, kdo se chtějí zabývat moderními dějinami této země, ale i střední Evropy.

2. Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru (Atlantis). Další díl „deníku“ dnes již klasika české literatury. Kniha veselá i smutná, moudrá i provokativně osobní, intimní: myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co L. V. napsal.

3. Stephen Clarke: Merde! Rok v Paříži (přel. Richard Podaný; Albatros Plus). Knihu jsem četl v létě v anglickém originále. Vtipné, inteligentní čtivo, navazující např. na Daninosovy Zápisky majora Thompsona. Pro množství slovního humoru jsem nabyl dojmu, že je to nepřeložitelné. O to příjemněji mne posléze překvapil vynikající český překlad.

Pavel Mandys, literární publicista

1. Michel Houellebecq: Elementární částice. Za dovednost, s jakou románovou formu devatenáctého století vrací čtenářům: bez klišé a podbízení, zato s odvahou pustit se do sociologické polemiky.

2. Kristin Thompsonová, David Bordwell: Dějiny filmu. Za to, že psaní o filmu vracejí vědecký přístup, že se věnují společenským vlivům na autora i odezvě díla a za ohromný záběr; do šíře i do detailů.

3. Joe Sacco: Bezpečná zóna Goražde (případně Palestina): Za to, že komiksu nalézá další možnosti -konkrétně formu reportáže. A za to, jak dokáže tíživou situaci etnických konfliktů zachytit ve zkratce, ale bez trivializace.

Robert Novotný, překladatel

1. Putování za Svatým Grálem (Triáda, přeložil, okomentoval a doprovodnou studii napsal Jiří Pelán). Obdivuhodný, nadčasový výkon lidského ducha.

2. Michail Michajlovič Bachtin: Francois Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. (Argo, přeložil Jaroslav Kolár). Literární věda, která povznáší svou životností a přináší radost.

3. Volkmar Braunbehrens: Salieri. Hudebník v Mozartově stínu. (H&H, přeložila Vlasta Reittererová). Nanejvýš potřebný protijed proti Formanovu vykřičenému nesmyslu zvanému Amadeus.

Jiří Opelík, literární historik

Emil Juliš: Pod kůží (autorský výbor z poezie 1965-2005; dybbuk)

Jiří Pelán: Kapitoly z francouzské, italské a české literatury (Karolinum) Vladimir Nabokov: Dar (přeložil Pavel Dominik, Paseka)

Václav Pačes, předseda AV ČR

Alexandar Ansorge: Blížení (Dokořán). Začátek mi připomínal červenou knihovnu, a to dokonce napsanou nezkušenou autorkou - začátečnicí. Ale druhá polovina knihy je věnována závažné problematice obtíží s početím. A zde, najednou, text zesílí a nabude na autentičnosti.

Valdštejn (Academia). Nádherně vypravené komplexní dílo s vysokou hodnotou historickou i uměleckou. Je požitek takovou knihou listovat.

Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia

1. Rostislav Švácha, Marie Platovská (eds.): Dějiny českého výtvarného umění VI. 1-2 (Academia). Dva svazky, dva editoři, asi 1600 stran, nespočet autorů a prakticky vše o českém výtvarném umění 1958-2000.

2. Franz Kafka: Dopisy přátelům a jiná korespondence (Nakladatelství Franze Kafky). V kárném táboře a Proces četl kdekdo, zbývá přečíst dopisy nakladatelům, zaměstnavateli a Maxi Brodovi.

3. Alexander Hohenstein: Warthegau: deník z let 1941-1942 (Revolver Revue). Praktická příručka ke studiu totalitních režimů, jedna z nejlepších.

Milan Paumer, příslušník protikomunistického odboje

Barbara Masin: Odkaz. Pravdivý příběh bratří Mašínů. (Mladá fronta 2005). Kniha o odboji, který jsme vedli v 50. letech ve skupině bratří Mašínů.

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky (Monika Vadasová-Elšíková). Autorka si v 50. letech odkroutila 15 let. Jezdím po gymnáziích a fakultách a mluvím se studenty, knihu vozím s sebou a studentkám ji dávám zdarma. Chci, aby se dostala mezi mladé lidi.

Jiří Pehe, ředitel New York University in Prague

Michel Houellebecq: Možnost Ostrova (Odeon). V románu, který jde dle mého soudu lepší než Elementární částice, Houellebecq znovu ukazuje, že je brilantním romanopiscem postmoderny.

Michio Kaku: Paralelní světy. Putování vesmírem, vyššími dimenzemi a budoucnosti kosmu (Argo, Dokořán). Kombinace klasické fyziky, einsteinovské relativity, kvantové fyziky a teorie superstrun vrací racionalistickou vědu v podobě „šílených otázek“ k náboženským a filozofickým úvahám.

Tomáš Halík: Vzdáleným nablízku. Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou (NLN). Halík znovu ukazuje, že je ostrůvkem pozitivní deviace v moři sekulárního materialismu české společnosti, neboť veřejně nastoluje témata víry a transcendentna, jež mnozí evropští intelektuálové mylně považují za překonaná.

Pokračování na straně VI

Pokračování ze strann V

Jiří Pechar, literární historik

Pierre Lepape: Země literatury (Host 2006)

Jiří Peňás, literární kritik (Týden) Petr Placák: Fízl (Torst) Rudolf Höss: Velitelem v Osvětimi (Academia 2006)

Vít Kremlička: Tajná cikánská kronika (Pavel Mervart)

Petr Placák, spisovatel

I spisovatel Drda umřít musil/ nakonec se mu komunismus zhnusil./ Nám ostatním se zhnusil trošku dřív;/ buď hříšné duši, Bože, milostiv... - mj. veršuje Karel VI. Schwarzenberg (1911-1986), jehož sebrané spisy v pečlivé edici M. C. Putny vydal Torst. Schwarzenbergovy články patří k tomu nejlepšímu z české domácí i exilové publicistiky minulého století.

Terezie Pokorná, šéfredaktorka Revolver Revue

1. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce (Academia)

2. Michal Cihlář a Veronika Richterová: Zvěrstvo (Gallery a Uměleckoprůmyslové museum)

Obě knihy vynikají neakademickým, a přitom precizním a důsledným přístupem - v prvním případě ke zdejší minulosti, zdaleka nejen divadelní, v případě druhém k vlastnímu dílu, resp. jeho zveřejnění.

3. „Mimo soutěž“ doporučuji čtenářské pozornosti dva poslední nebeletristické svazky Edice Revolver Revue - výbory z kritických textů Marka Vajchra a Pavly Pečinkové, které ukazují, že literární a výtvarné reflexe nemusí být zdrojem umrtvující nudy, ale vzrušujících zážitků.

Jindřich Pokorný, překladatel a literární historik

J. G. Herder: Uměním k lidskosti. (přeložil Jan Binder, Oykoymenh 2006). Obsáhlý výbor (spolu s předchozími Listy na podporu humanity, Český klub 2003) představuje necelé procento dluhů, které by mělo nějaké zdejší spříseženstvo lidí mocných, štědrých a moudrých postupně splácet v podobě Evropské knižnice, aby se přinejmenším místní elity mohly seznámit s podstatnou částí našeho kulturního rodokmenu.

Petr Pokorný, ředitel Centra biblických studií

Rudolf Vrba: Utekl jsem z Osvětimi (Sefer) - dějiny, na které nesmíme zapomenout.

Petra Procházková, novinářka

Ruský deník Anny Politkovské Jiří Přibáň, filozof a sociolog 1. Tom Stoppard: Rock’n’Roll (Maťa). Hra, která vám připomene, že žít v Praze i Cambridgi v 70. a 80. letech bylo umění.

2. Michel Houellebecq: Možnost ostrova (Odeon). Strhující, zlý, apokalyptický, pokleslý i svěže ironický román.

3. Carl Schmitt: Pojem politična (Oikoymenh). Jedna z klíčových knih politické filozofie minulého století, která je důležitá a nebezpečná stejně jako sama politika.

Antonín Přidal, spisovatel a překladatel

1. Alberto Manguel: Dějiny čtení (přeložila Olga Trávníčková, Host)

2. Ferdinand Stočes: Nebešťan na zemi vyhnaný, Život a dílo Li Poa (Mladá fronta)

3. Anton Kollár: Jak jsem poznával a sbíral naivní umění (Albert)

Martin C. Putna, literární historik

1. Richard W. Fox: Jesus in America. Personal Savior, Cultural Hero, National Obsession (Harper, San Francisco 2004, nyní reedice). Dějiny kulturních proměn Ježíšovy postavy, od spirituality španělských misií a novoanglických puritánů po dnešní akce „Co by Ježíš jedl?“ a „Co by Ježíš řídil?“.

2. Paul Elie: The Life You Save May Be Your Own. An American Pilgrimage (Farrar, Strauss and Giroux, New York 2004, nyní reedice). Paralelní životopisy čtyř vůdčích osobností amerického kulturního katolicismu 20. století: Dorothy Day, Flannery O’ Connor, Walker Percy a Thomas Merton. Zvláště o Dorothy Day tu vycházejí nové knihy snad každý rok. Kdybych měl vysvětlit jednou větou, kdo byla Dorothy Day, řeknu prostě: Ona byla takový americký Josef Florian, jenže jinak.

3. Donal Godfrey: Gays and Grays. The Story of the Inclusion of the Gay Community at Most Holy Redeemer Catholic Parish in San Francisco (Lexington Books, Lanham - Boulder - New York 2007). Sociologická studie sanfranciského jezuity o tom, jak může být konkrétní přístup jedné farnosti moudřejší než papežské výnosy.

Pavel Reisenauer, výtvarník

Kodži Suzuki: Spirála (Knižní klub 2006)

Ivan M. Jirous: Ukuje (Gallery)

Jan Rejžek, kritik a publicista

1. Korespondence I, II Jiřího Voskovce a Jana Wericha (Akropolis). Vynikající román v dopisech, dokonale zrcadlící druhou polovinu minulého století „tady a tam“, napsaný oboustranně úchvatnou češtinou.

2. Khaled Hosseini: Lovec draků (Rozmluvy, překlad Eva Kondrysová). Mimořádná próza nejen o životě v Afghánistánu, při níž se chce plakat dojetím a zároveň smeknout před autorskou suverenitou debutujícího vypravěče.

3. Terézia Mora: Den co den (Odeon, překlad Tomáš Dimter). Kongeniální vystižení pocitů středoevropského postkomunistického bezčasí.

Petr Skoumal, hudebník 1. Ivan Blatný: Domovy (Odeon) 2. Fernando Pessoa: Kniha neklidu (Argo)

Milan Slavický, hudební skladatel a muzikolog

John Tyrell: Janáček: Years of a Life, Volume I (1854-1914). The lonely blackbird (Faber and Faber, London 2006). Shrnutí mnohaleté práce britského specialisty na českou hudbu, které bude asi nadlouho referenční janáčkovskou monografií. Václav Havel: Odcházení (Respekt Publishing). Vrátit se po osmnáctileté pauze k vlastní práci není pro tvůrčího člověka nic lehkého a výsledek jen dobrý by byl zklamáním. Klobouk dolů.

Joseph Ratzinger/Benedikt XVI.: Ježíš Nazaretský (Barrister&Principal). Vyložit výsledek celoživotního uvažování jednoduše a srozumitelně je výkon sui generis, profesorovi s plachým úsměvem se to podařilo navzdory osmdesátce a „úředním povinnostem“.

Jan Sokol, filozof

Giovanni Reale: Platón (Oikumené 2005). Vynikající hermeneutická interpretace Platóna, Patočka by jásal.

Jaroslav Flégr: Zamrzlá evoluce aneb Je to jinak, pane Darwin. (Academia 2006). Velmi čtivá knížka o tom, jak myslí evoluční biolog a jak vznikají teorie

Zdeněk Kalista: Karel IV. Jeho duchovní tvář (Vyšehrad). Krásně napsaný originální pohled na známou postavu.

Finkelstein - Silbermann: Objevování Bible (Vyšehrad). Zcela nový pohled na nejstarší dějiny Izraele na základě archeologických nálezů.

Jiří Sopko, výtvarník

Petr Nikl: Záhádky (Meander). Zaujalo mne originální výtvarné řešení knihy a osobité ilustrace.

Helena Stachová, překladatelka

1. Mariusz Szczygiel: Gottland (Dokořán). Rovnou se přiznávám, že jsem tu silnou knihu přeložila. Lapidární „obrazy“ z nedávných dějin českého národa otřesou i příslušníky mé generace, která zažila tyto události na vlastní kůži.

2. Mario Vargas Llosa: Zlobivá holka (Garamond). Důkaz, že román není mrtev. Po strastiplném zdolávání výplodů opěvovaných mladých prozaiků mi četba této knihy (ve skvělém překladu Vladimíra Medka) přinesla úlevu a potěšení. Oldřich Stránský, předseda správní rady, Česká rada pro oběti nacismu

Podle mě je to kniha Kosmos, která byla v tomto roce přeložena z angličtiny, vytištěna v Číně a vydaná v češtině vydavatelstvím Slovart v Praze. Teprve po přečtení této knihy vím, že žiji v úplně jiném prostoru, než tvrdili naši předci.

Milan Suchomel, literární historik a kritik

Pelánův překlad Bonnefoye (Oblá prkna) a Dominikův překlad Nabokova (Dar).

Vladimír Svatoň, literární historik

1. Václav Cílek: Borgesův svět (Dokořán). Originální nápad na eseje, původní inspirace, témata stará, ale neodvozená, na ulici je autor nenašel. 2. Alice Kliková: Mimo princip identity (Filosofia). Česká filozofie je podivuhodně energická, zvláště u jejích mladých pěstitelů. Dospěla ke svým tématům (problémům), vnímám její spojení s celkovým duchovním klimatem, ať je jakkoliv nevyjasněné.

3. Elizabeth Bishopová: Ve vesnici (Opus). Nejvíc mne zajímá poezie i próza, které jsou udělány z ničeho, tedy z materiálu předem nějak nepoetického. Vždycky se ptám, jak to ten autor dělá, že je to zajímavé.

Mariusz Szczygiec, novinář, Gazeta Wyborcza

1. Ota Filip: Osmý čili nedokončený životopis (Host). Přestože zdlouhavá, velká, příznačná, důležitá kniha.

2. Jan Stern: Totem, incest a odkouzlení buržoazie (Malvern). Jan Stern - ničím neomezený rozum (což je samozřejmě také omezení). Vyplňuje malou prázdnotu ve veřejné debatě - zdůrazňuje důležitou roli podvědomí ve společenským životě, motor všecho.

3. Adam Gerogiev: Básník Trýzeň Kat (Petrklíč). Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal. 27letý básník, který se vyhýbá pohodě. Kdo cítí v mém životě lež?/ Kdo povolává hrobníka zraku mého...

Ladislav Šerý, překladatel

1. Michel Houellebecq: Možnost ostrova (Odeon). Lítostivý nostalgik a sexuální deprivant opět rozvíjí svá truchlivá klišé o neuspokojivé přítomnosti a ponuré budoucnosti.

2. Michel Houellebecq: Elementární částice (Garamond). Vlastně nepíše moc dobře. Ale má to koule.

3. Tom Robbins: Hubené nohy a všechno ostatní (Argo). Takhle si vymýšlet! Věci přece nemají duši.

Jiřina Šiklová, socioložka

Edu Kriseovou mám ráda jako kamarádku i jako autorku. Tak jsem samozřejmě sáhla po její poslední knize: Jméno, Milost, Ráchel (Prostor). Opětně milostné vzplanutí žen, zakomponované do současnosti, kdy demiurgem vzniku lásky jsou změny v ženách samých. Druhou knihou je reflexe období diktatury proletariátu v prvních letech po nástupu komunistů k moci Praha za zrcadlem (Argo). Tehdy byl v procesu s Rudolfem Slánským popraven také otec autora knihy Ivana Margolia. Z pohledu dítěte i pozdějšího emigranta vypráví o tomto hrůzném období. Z textu je jasné, že milující rodiče mohou ochránit svoji láskou dítě i v takto znetvořené době. A otec byl a je synem milován a byl v jeho životě vždy přítomen, i když byl před 55 lety popraven.

Viktor Šlajchrt, kritik (Respekt)

1. Torzo díla Karla VI. Schwarzenberga, uspořádané a komentované M. C. Putnou, představuje jedinečný průnik do světa programově reakčního myšlení, jehož hodnoty byly z české kultury násilně „vylikvidovány“. Skvělá kniha! (Torst)

2. Filozofie a politika kýče Petra Rezka, jež vznikla v 80. letech jako ostrá polemika s hlavním proudem českého disentu, zůstává stále jasnozřivá (vydal Jan Placák, Ztichlá klika).

3. Prázdná země. Listopadová část roku Jiřího Sádla - jeden z nejdůmyslnějších experimentů v žánru přírodní lyriky (Dauphin).

Jakub Šofar, literární publicista

Jiří Sádlo: Prázdná země. Listopadová část roku (Dauphin). Při četbě, v krajině české literatury: Klid. Pak blesk a za ním echo hromu. A pak zas klid.

Josef Jedlička: Milý pane Wilde (Torst). Dopisy osamělého intelektuála z periferie proměněné v kroniku generace zmařených životů.

Frank Westerman: El Negro (Pistorius & Olšanská). Angažovaný, ale neapelativní, mnohažánrový text; nářek stejně jako údiv nad euroatlantskou civilizací.

Michael Špirit, editor a kritik

Za jednu z nejhodnotnějších knih uplynulého roku ze své četby pokládám výbor z kritik Marka Vajchra Vyložené knihy (vydala Revolver Revue). Bohužel jsem se na něm podílel jako redaktor, takže publikaci, která představuje střízlivé, vtipné a přesné myšlení o literatuře, nezapočítávejte do celkových výsledků. Body nechť jsou připsány pracím, které jsem zmínil už v obdobné anketě RR: Z knih vydaných aktuálně pokládám za nepostradatelné Osudy českého divadla po druhé světové válce od Jindřicha Černého (Academia), výbor z celoživotního díla Jiřího Pistoria Doba a slovesnost (Triáda) a první svazek spisů Petra Rezka Filosofie a politika kýče (Ztichlá klika).

Petr Šrámek, redaktor

Souvislostí 1. Putování za Svatým Grálem (Triáda) pro všechna ta podivuhodná vidění, jež se nesluší zapomenout; 2. básně a eseje Richarda Wilbura Věci tohoto světa (Opus) pro andělskou lehkost, s níž na šibenicích držíme obtížnou balanc;

3. a básnická kniha Zbyňka Hejdy Sny... (Revolver Revue) pro nevypověditelné postavení se doprostřed toho, co už jenom bylo.

Jan Štolba, hudebník, básník, kritik

1. Básnická sbírka Stanislava Dvorského Oblast ticha (Knihovna Jana Drdy 2006) pro její magicky unikavé, přitom uhrančivě přesné ohledávání mikrozáhybů lidského nitra.

2. „Komponovaný deník“ Ludvíka Vaculíka Hodiny klavíru (Host), pro jeho lidskost, zájem o svět, neopakovatelný styl a vtip.

3. Básnická sbírka Petra Hrušky Auta vjíždějí do lodí (Host), pro všechny křehké lidské jistoty a nejistoty, střídmě a civilně zachycené.

Pavel Šrut, básník

Emil Juliš: Pod kůží (dybbuk). Autorský výbor zahrnující 40 let tvorby. Poezie tak přesných hran a kontur, že ji čas nerozmyje.

Vladimir Nabokov: Dar (Paseka). Próza, která umí čas zastavit. A překlad Pavla Dominika aspirující na Státní cenu.

Pavel Švanda: Paměť esejisty (Atlantis).

Jan Šulc, redaktor a editor

Emil Juliš: Pod kůží (dybbuk). Poslední slovo básníka, kterého jsem měl moc rád jako spisovatele i jako člověka.

Bohumil Nuska: Obrazy neradostné (Bor). Pronikavě smutné obrazy ze současnosti od mého oblíbeného spisovatele.

Dějiny českého výtvarného umění VI. 1/2 (Academia). Završení cenné jedenáctisvazkové řady Dějin českého výtvarného umění.

Pokračování na straně VII

Dokončení ze strany VI

Karel Thein, kritik a filozof

1. Stanislav Komárek: Ptáci v Čechách v letech 1360-1890 aneb tajemství rytíře von SacherMasocha (Academia)

2. Ivan Martin Jirous: Magorova summa, rozšířené vydání (Torst)

3. Jiří Sádlo: Prázdná země (Dauphin)

Miloslav Topinka, básník

Letos výhradně překlady: 1. Putování za Svatým Grálem (Triáda). Ze starofrancouzského originálu přeložil a rozsáhlým doslovem doprovodil Jiří Pelán.

2. Manjóšú III / Deset tisíc listů ze starého Japonska (Brody). Přeložil a poznámkami opatřil Antonín Líman. Již třetí svazek naprosto ojedinělého nakladatelského počinu.

3. Shitao: Malířské rozpravy Mnicha Okurky (Fra). Překlad a komentář Oldřich Král. Druhé, se samizdatem z roku 1977 vlastně třetí vydání, přepracované a doplněné.

4. Franz Kafka: Dopisy přátelům a jiná korespondence (Nakladatelství Franze Kafky). 1170 stran přeložila a komentářem doplnila Věra Koubová, časovou tabulku zpracoval Jiří Stromšík, doslov napsal Kurt Krolop.

Jáchym Topol, spisovatel a reportér Respektu

Tenhle rok jsem z českých knih nadšený. Zhltl jsem knížku Petra Placáka o tom, jak jsme bourali zpuchřelé Československo, líbil se mi mj. milostný román Markéty Pilátové Žluté oči vedou domů a sbírka vpravdě mužných básní Tomáše Weise, Orchestr kostitřase. S knihou Poslední země kněze Marka Orko Váchy jsem dlel v arktických pustinách a básnící biolog Jiří Sádlo mě spisem Prázdná země vrátil velmi rychle zpátky do Čech. Samé skvělé tituly. Mimořádná úroda.

Jiří Trávníček, literární kritik a teoretik

1. Ota Filip: Osmý čili nedokončený životopis (Host): silný román, a to látkou i uchopením, nadto seberozdíravě zpytavý, ve svém nejspodnějším patře kajícný.

2. Ismail Kadare: Krvavý duben (Odeon): silný román, a to látkou i uchopením, nadto se silnou baladickou osudovostí.

3. Jaroslav Med: Texty mého života (rozhovor Aleše Palána a Jana Paulase) (Torst): výborná kulturní publicistika s přesahy do podmanivého autobiografického románu.

Kazimír Turek, literární kritik

Petr Janeček: Černá sanitka: druhá žeň (Plot). Moderním legendám podléháme víc, než tušíme. Janeček nám dopřává velké dobrodružství: je průvodcem ve světě historek, které si rádi vyprávíme „u krbu“. Vlastně je ale třeba nominovat i první díl, který vyšel koncem loňského roku.

Brázda, monografie (Argo). Dílo malíře Pavla Brázdy pro mne bylo začátkem 90. let zjevením. Čtyřicet let staré kresby byly modernější než moderní umění. A okouzlení zvláště jeho ranými pracemi trvá.

John O’Sullivan: Prezident, papež a premiérka (Ideál). Vyprávění o tom, že dějiny nejsou výsledkem působení neosobních sil, ale úsilí konkrétních lidí. Reagan, Jan Pavel II. a Thatcherová podstatnou měrou bohudíky přispěli ke zhroucení komunistických systémů v Evropě.

Miloš Urban, spisovatel a nakladatelský editor (Argo)

Jiří Sádlo: Prázdná země (Dauphin). Hluboké, a přitom stručné, drsné, a přitom poetické zachycení prožívání obyčejné krajiny ve všedním čase, tak jak ji prožívají ti citlivější z nás.

Susanna Clarkeová: Jonathan Strange a pan Norrell (Alman). Clarkeová napsala kouzelný příběh o dvou kouzelnících a Viktor Janiš ho kouzelně přeložil - Anglie 19. století vyvstává před očima jako mávnutím pověstné hůlky.

Pavel Janoušek a kol.: Dějiny české literatury (1945-1989) (Academia). První svazek zásadního a očekávaného díla se týká poválečných let až do komunistického převratu; už se těším na další tři díly.

Ludvík Vaculík, spisovatel

1. Ota Filip: Osmý čili nedokončený životopis (Host). Milý Oto, ale to sis dal! Nediv se!

2. Josef Holcman: Hýlom hálom (aneb Kyjov v jízdě králů) (Kulturní a vlastenecké sdružení Strakonice); v prudké emoci psaná literatura faktu.

3. Kateřina Janouchová: Ukradené dětství (Mladá fronta); mistrně půvabné líčení dívčího dětství, roztrženého na českou a švédskou část.

Marie Vaculíková, v domácnosti

1. Tomáš Halík: Vzdáleným nablízku. Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou (NLN)

2. Jiří Horák: Krásní dnové koločavští. Filmové literární scénáře. (Nakladatelství Jaroslava JiskrováMáj v produkci nakladatelství Dokořán)

3. Jiří Stránský: Stařec a smrt (nakladatelství Hejkal). Téma je mi blízké životní situací.

Martin Vadas, dokumentarista, režisér a kameraman

Dagmar Šimková: Byly jsme tam taky (čtvrté vydání, již podruhé vydala Monika Vadasová-Elšíková, Karavana s přispěním Milana Paumera). Je to knížka, ke které se stále vracím, protože mě fascinují nejen autentické vzpomínky paní Šimkové z prostředí komunistických ženských věznic let padesátých, ale líbí se mi i grafické provedení knížky Terezou Fantovou ze Studia Novák & Balihar.

Tomáš Bursík: Ztratily jsme mnoho času... Ale ne sebe! životy politických vězeňkyň v československých věznicích padesátých a šedesátých let dvacátého století. Vydal Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu PČR 2006. Jde o velice komplexní a systematický pohled na podmínky života žen, čerpající z mnoha pramenů a s bohatým poznámkovým aparátem.

Revue pro studium totalitních režimů „pd“ paměť a dějiny. Vydal ji Odbor archivu bezpečnostních složek Ministerstva vnitra České republiky 2007/01, ročník I, zdarma!

Dovoluji si ještě připomenout mimořádnou knihu Viléma Čermáka Muž proti okupaci - portrét štábního kapitána Václava Morávka. (Nava). Strhující vhled do dramatického osudu jednoho z legendárních „Tří králů“.

Marek Vajchr, kritik (Revolver Revue)

Jazyk povídek Lubomíra Martínka ze sbírky Olej do ohně pojmenovává existenciální témata s elegantní průzračností - důkaz, že čtivost nemusí být známkou infantility. Příkladně zralým činem slovesné kultury je vydání dvou knih v nakladatelství Triáda: výboru z díla Jiřího Pistoria Doba a slovesnost a svazku Paralipomena, který završil Dílo Bedřicha Fučíka.

Martin Valášek, šéfredaktor Souvislostí

1. Martin z Kochemu: Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše (Argo). Další z mnoha výtečných edičních počinů Miloše Sládka a jeho spolupracovníků na poli starší české literatury.

2. Joe Sacco: Bezpečná zóna Goražde. Válka ve východní Bosně 1992-95 (Jiří Buchal - BB art, přel. Viktor Janiš). Strhující a zároveň velice rmutný komiks, jenž svou autenticitou dává vzpomenout na bájného Spiegelmanova Mause.

3. Petr Placák: Fízl (Torst). Už Šafránkův obálkový „hladce oholený a dobře ostříhaný“ muž vystihuje tu hrůzu „zlatých“ osmdesátých, natožpak Placákových tři sta stran!

Josef Válka, historik.

Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru. Komponovaný deník 2004-2005 (Atlantis). Pokračování Vaculíkovy ego-historie dokazuje, že se autor v chaosu dějin nemění a zůstává sám sebou.

Pierre Lepape: Země literatury. Od Štrasburských přísah do Sartrova pohřbu (překlad Nora Obrtelová, Host 2006). Vynikající eseje o francouzské literatuře ve vztahu k politické moci a k osudům francouzského jazyka.

Pierre Manent : Proč existují národy. Úvaha o demokracii v Evropě (CDK, překlad Růžena Ostrá). Pozoruhodná úvaha o možných funkcích toho, čemu se kdysi s úctou říkalo národ a stát, co vyšlo dočasně z módy, a nyní se vrací se do politiky.

Karel Vepřek, písničkář a redaktor ČRo

1. Marek Orko Vácha: Poslední země (Cesta). Biolog a zároveň katolický kněz popisuje Antarktidu z pohledu účastníka polární expedice.

2. Zdeněk Vojtíšek: Nová náboženská hnutí (BetaBooks). Snaha o porozumění lidem, kteří spojují své životy s novými náboženskými skupinami.

3. Proroctví a apokalypsy, Novozákonní apokryfy III. (Vyšehrad). Český překlad dvaceti apokryfních spisů z řečtiny, latiny a koptštiny, připravený v Centru biblických studií v Praze, doprovázený zasvěcenými úvody a komentáři.

Anežka Vidmanová, medievalistka

1. Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů (Torst). Výborně a hutně napsaná beletrie o odpovědnosti k sobě samému, ke svým blízkým, k své vlasti i k zemi, kam se člověk dostal osudem nebo svým výběrem.

2. Putování za Svatým Grálem (překlad Jiří Pelán, Triáda). Skvělý a první český překlad Putování, čtvrté části takzvané Vulgáty, cyklu o rytířích kulatého stolu, králi Artušovi a svatém grálu z první třetiny 13. století, uvedený studií o tom, jak se keltský základ obohacoval a přetvářel vlivem křesťanských tradice a jak působí na evropské literatury.

3. Jaroslav Kolár: Sondy. Marginálie k historickému myšlení o české literatuře (Atlantis). Tato kniha navazuje na Kolárovo dílo Návraty bez konce z roku 1999 a přináší studie z let 1963-2001, v nichž autor nově osvětluje vybrané slovesné jevy z 10.-20. století.

Michal Viewegh, spisovatel

Tomáš Halík: Vzdáleným nablízku. Kniha, která otřásla některými mými životními „jistotami“.

Tomáš Weiss, obchodník s knihami

Viola Fischerová: Předkonec (Fra). Básně zimomřivky, slova jako zaschlá krev, rozhovor s Medusou tváří v tvář

Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru (Atlantis). Překvapen, už jsem od „otěcka“ popravdě mnoho nečekal, ale tahle ego-posedlost pobavila, no a ten jazyk - nádhera!

Ondřej Bezr: To je hezký, ne? Rozhovor s Vlastimilem Třešňákem. (Galén). Třešňák je originál, kontinuální pankáč napříč systémy, nekonfekční citlivec, „tajnej svatej“.

Alexander Wöll, bohemista a slavista (Oxford)

1. Jan Florian, Gabriel Florian: Být dlužen za duši. Rozhovor Aleše Palána (Host). Synové Josefa Floriana Jan (* 1921) a Gabriel (* 1924) vydávají jedinečné svědectví nejen o vydavatelské činnosti Dobrého díla - sami se jako mladí na přípravě otcových titulů podíleli -, ale hovoří o věcech, do kterých nikdo zvenku nemohl ani nahlédnout.

2. Pavel Vašák: Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy (Akropolis). Publikace nově přináší úplnou dešifraci deníku z roku 1835, založenou na původním prameni a odstraňující chyby v dosavadní dešifraci.

3. Emil Juliš: Landschaft meines Gesangs. Ausgewählte Gedichte 1956-1996. Herausgegeben und aus dem Tschechischen übertragen von Eduard Schreiber (Berlin, Corvinus Presse). Přestože se Emil Juliš vydání sbírky německých překladů nedočkal, lze české „originály“ považovat za osobní bilanci a symbolickou tečku jeho neúnavné a inspirativní tvorby na poli básnického experimentu.

Marie Zábranová, editorka

Karel Hosseini: Lovec draků (Rozmluvy, přeložila Eva Kondrysová; anglický originál 2003). Kniha vyrážející dech je o současném Afghánistánu, poznamenaném sovětskou okupací, kde „generace afghánských dětí, které nepoznají nic než dunění bomb a střelbu, se dosud nenarodila“, a kde malý „kluk, který se neumí brát sám za sebe, se jako muž nebude brát za nic“.

Koráb korálový. Tisíc let charvátské poezie v díle stovky básníků. (FORI PRAGUE, uspořádal Dušan Karpatský). Krásné básnění a jedinečný doklad českého překladatelského umění několika generací, pěkný výtvarný doprovod a grafická úprava.

Hořký život. Antologie současné italské prózy a dramatu (Havran). Ambiciózní kniha vznikla péčí mladých překladatelů a teoretiků FF UK. Prózu zasvěceně uvádí Alice Flemrová, ukázky dramatu Kateřina Bohadlová.

Peter Zajac, literární kritik a teoretik

1. Dežo Ursiny: Moja milá pani. Listy Zdenke Krejčovej (Bratislava, Artforum). Československá kniha roka.

2. David Lewis-Willimas: Mysl v jeskyni. Vědomí a původ umění (Academia). Skvelá teoretická hypotéza, pružný preklad.

3. Václav Havel: Odcházení (Respekt). Postmoderný revival o tom, ako ťažko je stať sa z prezidenta zase dramatikom.

Petr Zavadil, překladatel

1. Yves Bonnefoy: Oblá prkna (Opus). Vynikající zralá sbírka od předního francouzského básníka, tradičně skvělý překlad Jiřího Pelána.

2. Tahar Ben Jelloun: Posvátná noc (Dauphin). U nás neprávem opomíjený Maročan, který suverénně narušuje západní literární konvence i formální výboje orientální vypravěčskou magií.

3. Vladimir Nabokov: Dar (Paseka). Sebrané spisy V. N. si zasluhují uznání v každém ohledu. Zatím poslední díl patří i v jejich rámci k tomu nejlepšímu.

A jen pro doplnění: prakticky cokoliv z produkce nakladatelství Fra a Opus stojí za přečtení. Stejně jako: Orhan Pamuk: Jmenuji se Červená (Argo), Witold Gombrowicz: Kosmos (Argo), Witold Gombrowicz: Trans-Atlantik (Revolver Revue), Josef Hiršal a Bohumila Grögerová: Let let (Torst), David B.: Padoucnice (Mot, letos vyšel poslední díl), Joe Sacco: Palestina (BB art) a z loňského roku úžasné dopisy Ladislava Klímy: Hominibus (Torst). A další a další...

Jaromír Zelenka, básník

Z knížek, jež jsem dostal darem, dvě se mne zvlášť dotkly, a sice Jiří Rulf, Navštěvovat želvu, Host, a Eliška Vlasáková, Jedním okem, Triáda. Ta druhá pátrá v letech života tak raných, že si je většina z nás není mocna vyvolat před oči ani náhodou, ta první mluví z pozdních hodin, které si tady jeden každý z nás už nevybaví nikdy. Jsem už na rozhraní, proto snad na obou koncích prodlévám s porozuměním, jež bych marně hledal pro věci dobové, přítomné, aktuální, takříkajíc plné života.

Miloš Zeman, bývalý premiér

Mimo jiné jsem si letos přečetl paměti Billa Clintona, které mají 1100 stránek, a Hillary Clintonové, které mají necelých 600 stánek. Paměti Hillary Clintonové jsem přečetl s mnohem větším zájmem, a nejen proto, že jsou o polovinu kratší. Z pamětí Billa Clintona jsem si odnesl jednu myšlenku, která ani není jeho a která zní, že člověk, který stárne, má méně jíst, aby si prodloužil život.

Nejčastěji jmenované knihy v historii ankety

LIDOVÉ NOVINY

1928

André MAUROIS:

Mlčení plukovníka Brambla

1929

E. M. REMARQUE:

Na západní frontě klid

1930

Jaroslav DURYCH:

Bloudění

1931

Vladislav VANČURA:

Markéta Lazarová

1932

Axel MUNTHE:

Kniha o San Michele

Vítězslav NEZVAL:

Skleněný havelok

Karel POLÁČEK:

Hlavní přelíčení

1933

Ivan OLBRACHT:

Nikola Šuhaj loupežník

Lion FEUCHTWANGER:

Válka židovská

1934

Karel ČAPEK:

Povětroň

1935

Karel ČAPEK:

Hovory

s T. G. Masarykem III

1936

John GUNTHER:

Evropa - jaká je

Karel ČAPEK:

Válka s Mloky

1937

Karel ČAPEK:

První parta

1938

(vybráno 10 knih

bez pořadí, mimo jiné:)

Josef HORA:

Domov, Zpěv rodné zemi

Vladimír HOLAN:

Září

1938

Marie MAJEROVÁ:

Havířská balada

Josef ČAPEK:

Umění přírodních národů

Johan HUIZINGA:

Ve stínech zítřka

1939

František KOŽÍK:

Největší z Pierotů

1940

Vítězslav NEZVAL:

Manon Lescaut

Jan DRDA:

Městečko na dlani

1941

Josef PALIVEC:

Pečetní prsten

Eduard BASS:

Cirkus Humberto

SVOBODNÉ NOVINY

1946

Edvard BENEŠ:

Šest let exilu

a druhé světové války

1947

Edvard BENEŠ:

Paměti

LIDOVÉ NOVINY

1991

Václav HAVEL:

Letní přemítání

1992

Jan ZÁBRANA:

Celý život

1993

Milan KUNDERA:

Nesmrtelnost

1994

Ivan DIVIŠ:

Teorie spolehlivosti

1995

Vlastimil TŘEŠŇÁK:

Klíč je pod rohožkou

1996

Naděžda MANDELŠTAMOVÁ:

Dvě knihy vzpomínek

1997

Josef TOPOL: Básně

1998

Ivan M. JIROUS:

Magorova summa

1999

Ivan LANDSMANN:

Pestré vrstvy

Stéphane COURTOIS a kol.:

Černá kniha komunismu

2000

Jiří OPELÍK a kol.:

Lexikon české literatury

Oldřich KRÁL

a Karel ŠIKTANC:

Tři nadání

2001

Patrik OUŘEDNÍK:

Europeana

2002

Petra HŮLOVÁ:

Paměť mojí babičce

2003

Pavel JURÁČEK:

Deník 1959-1974

2004

Jan BALABÁN:

Možná že odcházíme

2005

Jáchym TOPOL:

Kloktat dehet

2006

Ivan M. JIROUS:

Magorovy dopisy

Naproti mně sedí v podzemní dráze v Torontu žena, která si čte penguinské vydání Borgesových Labyrintů. Chci na ni zavolat, zamávat rukou na znamení, že jsem téhož smýšlení. Alberto Manguel: Dějiny čtení

V severní Francii dokonce i dnes používají vesničtí vypravěči knihy jako rekvizity; říkají text zpaměti, ale přitom dávají najevo svou převahu předstíráním, že čtou knihu, dokonce i když ji drží vzhůru nohama. Alberto Manguel: Dějiny čtení

PRAVIDLA HRY

* Lidové noviny i letos oslovily spisovatele, překladatele, publicisty, kritiky, editory, nakladatele, umělce, vědce a vysokoškolské učitele s výzvou: Jmenujte jeden až tři tituly, které si podle vás zaslouží označení Kniha roku. Lze uvést tituly beletristické i naučné, původní i překladové. Protože anketa není soutěž, ale hra vyjadřující subjektivní postoj účastníků, nevylučujeme ani odpovědi, v nichž účastníci jmenují tituly, na nichž se sami podíleli -přesto doporučujeme hlasy pro tyto knihy zvážit.

*Do hlasování započítáváme vždy pouze první tři jmenované knihy i v případě, že hlasující uvede více titulů. Každá z tří knih - bez ohledu na pořadí - získává jeden hlas, ostatní žádný.

*Aby byl titul započten do „žebříčku“, musí jít o: 1. tištěnou knihu, 2. knihu vydanou letos či vloni (aby nezapadly tituly vydané koncem roku).

*U jmen respondentů neuvádíme akademické tituly, pouze obecnou profesní charakteristiku.

*U knih uvádíme autora a nakladatele, místo vydání nedoplňujeme, rok vydání uvádíme jen u knih, které nevyšly v roce 2007.

* Celá anketa je uveřejněna pouze na internetu, v tištěné podobě uvádíme jen vybrané a často krácené příspěvky.

* Při výběru příspěvků obecně dostávaly více prostoru knihy, které v jiných odpovědích či v recenzích v LN nebyly uvedeny či komentovány.

* Krácení v komentářích je vždy označeno symbolem na konci odpovědi. Tyto příspěvky čtenáři najdou v plném znění na internetu.

* Uveřejněné příspěvky řadíme abecedně. Zároveň u knih na předních místech uvádíme, kdo pro ně hlasoval a kdy jsme je v Lidových novinách recenzovali, aby si čtenáři mohli příspěvky či recenze dohledat na internetu.

* Úplný seznam všech jmenovaných knih a jejich pořadí, odpovědi všech 158 respondentů ankety i plné znění odpovědí krácených v tištěné podobě najdete na internetové adrese www.lidovky.cz/kniharoku Překládání je nejzazším aktem porozumění. Podle Rilka se čtenář, který čte proto, aby text přeložil, účastní „nejryzejšího postupu“ kladení otázek a odpovědí... Alberto Manguel: Dějiny čtení

Kamaráde, toto není kniha,/ Kdo se toho dotýká, dotýká se muže.../ To svíráš mě a já svírám tebe,/ Vyskakuji ze stránek do tvé náruče... Walt Whitman: Stébla trávy Přejížděl jsem očima hřbety knížek. A poprvé od roku 1993, kdy knížka o Chlapci vyšla, jsem ji otevřel. Já se jí bál: protože tak pravdivě jsem ji psal. Je to knížka výborná. Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru

Píšu pro zanikajícího čtenáře, zanikajícího člověka vůbec: který ještě přemýšlí o životě, jenž ho ještě těší, protože je ještě jeho dílem. Ludvík Vaculík: Hodiny klavíru Epikurejec Omar Khayyam doporučoval číst verše venku pod větvemi; o staletí později puntičkářský Sainte-Beuve radil číst Paměti Madame de Stael „pod listopadovými stromy“. Alberto Manguel: Dějiny čtení

Hleď, příroda je živá kniha, nechápaná, ale ne nepochopitelná. J. W. Goethe: Poselství Ty předčítáš mi vleže vstoje/ i vleže různé plody svoje./ Ty přečítáš mi - za mnou chodě/ dokonce čteš mi na záchodě. Martialis: Posměšky a jízlivosti

Tisk nám vnutil iluzi, že všichni čtenáři Dona Quijota čtou tutéž knihu. Alberto Manguel: Dějiny čtení Naučit se číst neznamenalo pro otroky okamžitý poukaz k cestě na svobodu, ale spíše způsob, jak získat přístup k jednomu z mocných nástrojů svých utiskovatelů: ke knize. Alberto Manguel: Dějiny čtení

Opravdové knihy musí být dítkami nikoli jasného světla a hovoru, ale šera a ticha Marcel Proust: Čas znovu nalezený

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...