19. prosince 2009 7:00 Lidovky.cz > Zprávy > Redakce

Jak odpovídali účastníci
ankety Kniha roku 2009 L - Ž

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jak odpovídali účastníci ankety Kniha roku?

Marie Langerová, literární historička a teoretička
Knihy poezie a záznamů:
Vladimíra Čerepková: Zimní derviš (Torst 2008)
Vladimír Binar: Hlava žáru (Triáda)


Pavla Lidmilová, překladatelka

Vladimír Svatoň: Román v souvislostech času (Malvern)

Chico Buarque: Budapešť. Překlad Šárka Grauová (Torst)

Teolinda Gersãová: Mlčení. Překlad Lada Weissová (Torst)


František Listopad, básník, Lisabon

Jsem čtenář české literatury nesystematický a částečně náhodný. To znamená, že moje jmenované tituly jsou více než subjektivní. A jistě menšinové.

První. Skvělý překlad Vlasty Dufkové Burití, autor Guimarães Rosa (Torst 2008). Čtu tohoto autora v několika jazycích, tudíž vím o kráse a pečlivosti tohoto překladu silného jako originál.

Druhá knížka Přízrak v nákupním středisku, autor Jan Burian (Galén). Připomíná slavné sloupky starých Lidových novin. Texty veselé, rozpustilé, melancholické.

Třetí, Viola Fischerová, Domek na vinici (Agite/Fra). Poezie, která zpívá a hovoří a říká.


Oto Mádr, teolog, šéfredaktor Teologických textů

1. Benedikt XVI.: Caritas in Veritate – Láska v pravdě (Karmelitánské nakladatelství). Nepolitická analýza globálních problémů.

2. Karel Vrána – Václav Havel: Poslání a pokušení slova (Trinitas). Podnětná četba pro další dvacetiletí české svobody slova.

3. Stanislava Vodičková: Uzavírám vás do svého srdce. Životopis Josefa kardinála Berana (CDK a Ústav pro studium totalitních režimů). Příběh křesťana.


Milan Macháček, nakladatelský redaktor (Paseka)

Jean Hatzfeld: The Antelopes Strategy: Living in Rwanda after the Genocide (Farrar, Straus & Giroux). Obdivuhodné svědectví o mezní lidské situaci.

Andrzej Stasiuk: Cestou do Babadagu. Překlad Jolanta Kamiňska, Helena Stachová a Tomáš Vašut (Periplum 2008). Úchvatný portrét jihovýchodu a východu Evropy v jeho politické a hospodářské mizérii i opojné netečnosti vůči běhu dějin.

Ian Buruma: Murder in Amsterdam: The Death of Theo van Gogh and the Limits of Tolerance (Atlantic Books 2007). Příkladná analýza problémů, o nichž nutně potřebujeme vědět více, než se dozvíme z televizního zpravodajství či stránek novin.


Martin Machovec, editor

1. Karel Srp – Polana Bregantová – Lenka Bydžovská: Karel Teige a typografie. Asymetrická harmonie (Arbor vitae – Akropolis). Nádherně vypravená publikace, svědčící nejen o jednom z oborů, v nichž Karel Teige vynikal, ale též o vysoké úrovni typografie v předválečném Československu.

2. Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu. Uspořádal Petr Kabeš (Gallery). Publikace je velice záslužným připomenutím jednoho z nejlepších českých literárních časopisů 60. let. Obdoba knižní edice výboru z časopisu Tvář (Torst 1995). Naprosto nepochopitelná je však absence článkové bibliografie a jmenného rejstříku.

3. Jindřich Tockstein: Veselý smutek (Česká alternativa). Sbírka pozoruhodných veršů muže, jenž přemohl svůj alkoholismus a žije již léta v lesní chajdě poblíž Prahy téměř bez peněz. Jeho život a dílo jsou výsměchem kvazihodnotám konzumní společnosti. K tomu přispívá i skutečnost, že tato kniha nebyla standardně distribuována a nelze ji vlastně nikde koupit. Když jsem ji konečně díky svým přátelům sehnal, moje radost z ní byla o to větší.

4. Richard Popel: Paradýzo ztracené & znovunalezené (Akropolis 2008). Záměrně jmenuji tuto publikaci z konce minulého roku na čtvrtém místě, aby byla mimo soutěž, neboť jsem byl jejím editorem. Trvám na tom, že jde o jednu z nejlepších českých próz posledních let, navíc o prózu mimořádně zábavnou, a přece o ní ani jeden český kritik neztratil jediné slovo, natož dobré. I to mi o něčem svědčí.


Inka Machulková, básnířka

Vladimíra Čerepková: Zimní derviš (Torst 2008)

Začtěte se do Vladimířiných básní a verši z lesních cest, z blízkých i rozprášených hvězd a země zvané Jinde přijdete barvami, které tu zazáří, do nenapodobitelné poezie.


Oleg Malevič, bohemista, Sankt Petěrburg

Pavel Janoušek a kolektiv: Dějiny české literatury 1945–1989. I, II, III, IV (Academia 2007–2008). Fundovaný pohled na dramatický vývoj, jehož jsem byl očitým svědkem.
Vladimír Svatoň: Román v souvislostech času. Úvahy o srovnávací literární vědě (Malvern). Nevšední názor na problémy komparatistiky a rusistiky.
Ferdinand Peroutka, Johannes Urzidil: O české a německé kultuře (Dokořán, Jaroslava Jiskrová – Máj 2007). Stará a nestárnoucí výměna názorů na českou a německou kulturu.


Radek Malý, básník a překladatel

1. Marcello D’Orta: Já to doufejme ňák zmáknu. Překlad Kateřina Vinšová (Baobab). Slohové práce dětí z neapolského předměstí, texty, ze kterých se do očí derou slzy smíchu i pláče. Vynikající překlad!

2. Petr Nikl: Niklův Blázníček (Meander). Niklova chvála bláznovství a inovativní pokus o český nonsens.

3. Jiří Staněk: Pornofilie (Druhé město). Okrajkovaný výbor Martina Rainera z poezie strakonického lékárníka Jiřího Staňka... potřebuje to komentář?


Pavel Mandys, vedoucí kulturní rubriky časopisu Týden

Roberto Bolaño: Divocí detektivové. Protože suverénním způsobem ukazuje, že i v dnešním pragmatickém světě může být literatura (poezie) stejným vášnivým dobrodružstvím, jako bývala v dobách avantgard.
Alice Munroová: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel (Paseka). Mistrná ukázka toho, že žánr povídky je poslední dobou neprávem opomíjený. A také toho, že o stáří se dá psát nesentimentálně.
Džian Baban, Vojtěch Mašek: Poslední chobotango (Lipník). Za to, že autoři svou komiksovou sérii uspokojivě dokončili, a úhrnem tak zkonstruovali magický, bláznivý i strašidelný svět, který v českém umění poslední doby nemá obdobu.

Milan Mareš, matematik a teoretický informatik

Nemám tu drzost, abych něco označoval za hodnotné, nebo dokonce nejhodnotnější. Některé knihy se mi prostě hezky čtou, a když je dočtu, mám pocit, že mi něco bude chybět. Dvě z nich následují.
Terry Pratchet: Národ (Talpress). Pratchet má dar říkat s hravým úsměvem věci, které se mnohem škrobeněji vyskytují v knihách o vyšší matematice, a tentokrát přidal "ještě něco navíc".

Giles Sparrow: Vesmírné výpravy (Knižní klub 2008). Literaturu faktu mám rád, kosmonautice fandím a tady je oboje, navíc předloženo v úpravě, která si říká o opakované listování.


Ivan Matoušek, spisovatel

Eliška Vlasáková: Jedním okem (Triáda 2007). Dosud v málokterém autobiografickém textu jsem se setkal s tím, aby byl navenek velice jednoduchým vyprávěním vytvořen současně nostalgický i realistický obraz dětství, jako se to povedlo touto novelou, kterou v současném literárním kontextu považuji za svým způsobem odvážné dílo.
Lubor Kasal: Orangutan v továrně (Dybbuk 2008). Tato báseň vystihuje v průrazných alegoriích a metaforách současný svět i jeho minulost vrstevnatěji než leckterý román.
Petr Král: Zpráva o místech (Torst 2008). Vnímání obyčejnosti je zde vyjádřeno (i díky černobílým fotografiím) tak přesvědčivě, že jsem se popisovanými místy procházel jako vlastními končinami.


Tomáš Mazal, kočí

Z množství letos vydaných, bezpochyby i zajímavých (pravděpodobně k mé smůle však nepřečtených) knih mě z oněch přečtených zaujaly dvě: Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše (Thyrsus) a Jiří Voskovec + Jan Werich: Korespondence III (Akropolis). V prvé Miloš Doležal navrací lidem Krabatiny (nejen) dávno již pozapomenutou verbální identitu, druhá korespondenční je podivuhodnou vzájemnou výpovědí i vyptáváním se dvou umělců odstřižených od svého publika, jatých zrůdností epochy, ke které se později přidává i trýzeň nemocí JW. Úžasná síla dokumentu!


Jaroslav Med, literární historik

Petr Pithart: Devětaosmdesátý (Academia). Poutavě a neokázale a bez příkras analyzuje situaci před dvaceti lety jeden z jejích hlavních protagonistů. Kniha působí jako lék proti sebestředné iluminaci mnoha politiků současnosti.

Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Bilanční básnická sbírka, která dokládá významné místo Violy Fischerové v současné české poezii.

Josef Kostohryz: Básně + Povídky a jiné prózy (2 svazky, Kalina). Doklad nezištné nakladatelské aktivity, díky níž je konečně (!) zpřístupněn celek díla významného básníka a překladatele, jehož chtěli komunisté vymazat z naší paměti.


Věra Menclová, literární historička

1. Libuše Heczková: Píšící Minervy. Vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky (FF UK). Erudovaná odborná práce, vystavěná na znalosti obrovského materiálu, napsaná krásným, sdělným jazykem.

2. Harlan Coben: Temné lesy. Překlad Lenka Uhlířová (Knižní klub 2008). Knížka s detektivní zápletkou, dobrý román, který nezůstane nedočtený.

3. Khaled Hosseini: Tisíce planoucích sluncí. Překlad Ladislav Šenkyřík (Leda – Rozmluvy 2008). Román ze světa, o kterém nevím nic. Příběh, který má gradaci!


Vladimír Merta, hudebník

Avraham B. Jehošua: Milenec (Pistorius & Olšanská 2008). Četl jsem anglicky a nerozuměl. Čtu česky – a nerozumím. Tuším ale, že takový je, byl a bude polosvět zaslíbených a ponížených.

Leonard Cohen: Kniha toužení (Argo 2008). Důkaz věčného chlapectví, přelévání jednoho talentu do druhého. Cohen zpívá, jako když maluje, píše, jako kdyby nezpíval. Dokonalý tichý talent, který právě vstupuje do druhé puberty.

Amos Oz: Příběh o lásce a tmě (Paseka). Román, ve kterém si ani neuvědomíte, že toto vše někdo někdy musel skutečně vydýchat a přežít.

Všechny tři tituly skvostně a s vášní převedeny, včetně ošemetně lokálních reálií a skrytého humoru.


Věroslav Mertl, spisovatel

1. Petr Pithart: Děvětaosmdesátý (Academia). Protože se mi už předlouho z tohoto žánru nic lepšího a důvěry tolik vzbuzujícího do ruky nedostalo.

2. Mojmír Trávníček: V letokruzích naboso (Dalibor Malina). Protože autor napříč svým životem a životy těch, s kterými se jako literární historik a editor setkával, to vše popsal s pokorou, jak to snad umí jen on.

3. Milena Fucimanová: Denní menu (Kniha Zlín). Protože autorka na obyčejném příběhu dokázala krásným jazykem a bez nejmenší podbízivosti vykřesat obraz naší přítomnosti a v ní morální obraz nás všech.


Petr Mikeš, překladatel

1. W. G. Sebald: Austerlitz. Překlad Radovan Charvát (Paseka). Magická próza předčasně zemřelého německého spisovatele.
2. Nikki Giovanniová: Houpání na duze. Překlad Jitka Herynková (Periplum). Objevný výbor z legendární americké básnířky.
3. Martin Hybler: Kolem dokola (Edice Revolver Revue 2008). Precizní eseje.


František Mikš, šéfredaktor revue Kontexty a nakladatelství Barrister & Principal
Hans Magnus Enzensberger: Eseje (Pavel Mervart 2008). Neutuchající proud zajímavých myšlenek, ať souhlasíte či nesouhlasíte, prostě čtete a nemůžete přestat.
Maarten Doorman: Romantický řád (Prostor 2008). Moderní umělec jako dědic romantismu, i když se tomu vehementně brání.
Petr Pelčák: Několik poznámek k současné architektuře (Obecní dům Brno 2008). Soubor autorových statí za posledních dvacet let, skromná kniha,ale názorově velmi silná.


Josef Mlejnek, redaktor, překladatel a kritik

Marie Stryjová: Pokojík (Eman)
Dagmar Blümlová: Aloys Skoumal: ironik v české pasti (Jihočeská univerzita).

Písně starého Japonska. Přebásnil Jan Jíša (Pulchra 2008).


Dobrava Moldanová, literární historička

1. Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia). Knih tohoto typu vyšlo v poslední době několik a je těžké dát jedné přednost před druhou: naše šílené století je velké téma. Klímova kniha půl memoárová a půl dokumentární je sugestivní tam, kde autor mluví s velkou upřímností o osudech své rodiny a o svých mladých létech, kdy patřil k nadšeným budovatelům poúnorového pořádku.

2. Vladimír Sorokin: Den opričníka (Pistorius & Olšanská). Shodou okolností jsem v poslední době četla knihy historiků Roberta Paynea a Nikity Romanoffa Ivan Hrozný a Edvarda Radzinského Alexandr II., které mne dost zasáhly. Sorokin ze skladebních kamenů, které nabízí velmi krvavá historie Ruska, vytváří mrazivou grotesku. Ještě že je to jen literární fikce.

3. Lam Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak (Knižní klub). Knížka je to svěží, co na tom, že za fiktivní tváří mladinké Vietnamky se skrývá starší, dosud ne příliš úspěšný autor. Do galerie českých literárních mystifikací přibylo nové jméno.


Alena Morávková, překladatelka a literární historička

Jana Štroblová: Lament (Akropolis 2008). Nová sbírka jedné z našich předních básnířek apeluje na zachování hodnot a pozitivních emocí současného světa.
Jáchym Topol: Chladnou zemí (Torst). Sugestivní výpověď o obnažování hrůzných tajemství války.
Miloš Urban: Lord Mord (Argo 2008). V napínavém příběhu si čtenář vychutná atmosféru jednoho z nejrázovitějších koutů staré Prahy, oživeného groteskními postavami a postavičkami.


Ivo Možný, sociolog:

1. Raymond Boudon: The Powerty of Relativismus (The Bardwell Press 2004). Polemická analýza sociologie skepse a rezignace.

2. Péter Farkas: Osm minut (Dybbuk 2008). I proto, že rozptyluje iluze o stáří, a přesto nese naději.

3. Alice Munroová: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec,manžel (Paseka). Ženy jako živé.


Ladislav Nagy, překladatel a publicista

1. Adam Foulds: The Quickening Maze (Jonathan Cape). Druhý román britského autora dosud česky bohužel nevyšel, ale je to nádherná kniha inspirovaná životem uhrančivého "venkovského" básníka Johna Clarea a jeho smutného konce, poznamenaného těžkou duševní chorobou.

2. Barry Unsworth: Země zázraků (BB art). Již poněkolikáté se Unsworth vrací na Blízký východ, opět do doby rozpadu osmanského impéria a zachycuje boj o ropu na území někdejší Mezopotámie, který je stejně nelítostný jako dnes.

3. Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa (Argo). Caveův románový debut mě před lety překvapil svou kvalitou. A jeho druhá kniha zase tím, že je úplně jiná, než jsem čekal.


Ladislav Nebeský, matematik a básník

Karel Adamus:Po dně. Příběhy směrů, cest, škol, žáků a mistrů (Dybbuk 2008). Protože je to kniha moudrá a krásná.

Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia). Především proto, že ukazuje, jak kruté osobní zkušenosti s nacismem mohly oslabit rozpoznávání povahy poúnorového režimu.

Vojtěch Kolman: Filosofie čísla. Základy logiky a aritmetiky v zrcadle analytické filosofie (Filosofia 2008). Protože mě tato kniha nutí, abych se k ní znovu a znovu vracel).


Zdeněk R. Nešpor, sociolog, religionista a antropolog

Jiří Večerník: Czech society in the 2000s: A report on socio-economic policies and structures (Academia). Studnice informací o současné české společnosti, jaké v zahraničí dávají dohromady celé ústavy – u nás ji musel napsat jediný člověk, jinak by nebyla.


Martin Nodl, historik, Centrum medievistických studií a šéfredaktor časopisu Dějiny – teorie – kritika

Tři nejzajímavější tituly mi jdou letos do pera snadno: pro demytologizaci Františka Palackého a pro rozkrytí jeho politických limitů a přílišné víry v sebe sama Jiří Štaif: František Palacký. Život, dílo, mýtus (Vyšehrad); za briskní analýzu, jež prokazuje diametrální odlišnost chabého českého a naopak rozvinutého polského a maďarského revizonismu Michal Kopeček: Hledání ztraceného smyslu revoluce. Počátky marxistického revizionismu ve střední Evropě 1953–1960 (Argo); a pro komparativnost na nejvyšší úrovni, se snahou propojit společenský kvas s měšťansko-aristokratickou kulturou, Philipp Ther Národní divadlo v kontextu evropských operních dějin. Od založení do první světové války (Dokořán).


Štěpán Nosek, básník

1. Vladimír Binar: Hlava žáru (Triáda);
2. Jiří Tomášek: Málo slov (Triáda).
Dvě knihy básní z nejspolehlivějšího českého nakladatelství.
3. Simon Mawer: Skleněný pokoj. Překlad Lukáš Novák (Kniha Zlín). Próza ideálního bydlení.

Bohumil Nuska, spisovatel

1. Magdalena Branová – Michal Lutovský: Slované v Čechách. Archeologie 6.–12. století (Libri). Kniha je velice pečlivě udělána, je v ní uloženo mnoho práce a výsledek bádání i souhrn dosavadních poznatků k tématu.

2. Andrea Rousová (ed.): Tance a slavnosti 16.–18. století (Národní galerie 2008). Publikace podává přehledně a vtipně látku od renesance až po závěr vlády krále Ludvíka XVI., epochu rokokového klasicismu. Ilustračně velice nápaditá publikace, výtvarně a typograficky výborně řešena.

3. Hans Christian Huf a kol.: Vzestup a pád mocných říší (Alpress). Populárně-vědně psaná příručka, přehledná, čtivá, podávající základní informace a zároveň i v širších souvislostech.


Jiří Opelík, liteární historik

1. Philip Roth: Jako každý člověk. Překlad Miroslav Jindra (Mladá fronta)

2. Thomas Mann: Konec měšťanské epochy. Překlad Jan Hon (Dauphin 2008)

3. Antoine Compagnon: Démon teorie. Překlad Eva Sládková (Host)


Václav Pačes, genetik

1. Jaroslav Pánek, Oldřich Tůma a kol.: Dějiny českých zemí (Karolinum 2008). Konečně vyšla kniha napsaná předními odborníky, která zde moc chyběla.
2. Kolektiv autorů: Path of Life. Rabbi Judah Loew Ben Bezalel (ca.1525–1609) (Academia a Židovské muzeum v Praze). Skvěle vypravený soubor textů o životě a díle slavného pražského rabína.
3. Karel Pacner: Atomoví vyzvědači studené války (Epocha). Veterán literatury faktu nemůže nenapsat skvělou knihu.


Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia
1. Miroslav Vaněk (ed.): Obyčejní lidé...?! Pohled do života tzv. mlčící většiny (Academia). Třísvazková publikace pracovníků Centra orální historie ÚSD AV ČR přibližuje životy a postoje "obyčejných" občanů především v době normalizace. Zvláště rád knihu doporučím těm, kdo se domnívají, že před rokem 1989 "to bylo lepší"...
2. Theodor W. Adorno, Max Horkheimer: Dialektika osvícenství (Oikúmené). Pokus o odpověď na otázku, která podle mne trápí kdekoho. Kam nás racionalita a pokrok během 20. století dovedly?

3. Misha Glenny: McMafie (Argo a Dokořán). Globalizace je fajn pro obchod, pro poznávání jiných kultur, pro navazování přátelských vztahů v místech, kam dříve přijela karavana jednou za rok. Globalizace je ovšem vítaná i mezi zločinci.

Aleš Palán, publicista a novinář

Zasílám svůj literární sběr v roce spíše značně průměrné sklizně.
1. František Drtikol: Duchovní cesta, sv. 2 (Svět) pro tu větu, kterou Drtikol reaguje na vzpomínku jednoho ze svých žáků na někdejší hluboký duchovní zážitek: "A kde ho máš teď?!"
2. Josef Kostohryz: Básně, Povídky a jiné prózy (Kalina) pro ten dnes už nevídaný nakladatelský příběh, kdy Věra Matoušová v podstatě jen kvůli svému oblíbenému autorovi založila celé nakladatelství.

3. Tomáš Weiss: Neděle sv. Snipera (Dauphin) pro tu energii slov vpravdě hardcorovou.

Vladimír Páral, spisovatel

Jiří Žáček: Třetí poločas (Šulc a Švarc). Bilanční kniha vážnosti i smíchu i emocí i erotiky i vroucnosti i ironie – prostě velká kniha poezie.

Eva Kantůrková, Václav Dušek: Vy nám taky (Erika 2008). Řeka života, osudů, lásek, ztrát i nadějí, kniha nezapomnění i pohlazení.

Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte (Torst). Hned při narození si vytáhl černou kartu, ale neklesá víc než mnozí my vybavení osudem daleko pohodlnějším.


Zdenko Pavelka, redaktor

Markéta Pilátová: Má nejmilejší kniha (Torst). Všiml si už někdo, že v autorce má současná česká literatura prozaičku formátu, který přesahuje místní obzor?

Martin Reiner: Lucka, Maceška a já (Druhé město). Odhaduji, že se v tomto výběru shodnu s Jiřím Kratochvilem.

Sešity (Gallery). Výbor z literárního časopisu (1966–1969) je 1. důstojným vlastním epitafem Petra Kabeše a 2. svědectvím o rozjíždějící se silné intelektuální generaci, která byla jako řada jiných před ní v českých dějinách záhy zadupána a rozprášena.


Jiří Pehe, politolog a spisovatel

1. Vladimír Sorokin: Den opričníka. Překlad Libor Dvořák (Pistorius & Olšanská). Provokativní a chmurná vize Ruska v roce 2027, ve vynikajícím překladu Libora Dvořáka.

2. Andreï Makine: Rekviem za Východ. Překlad Drahoslava Janderová (Paseka). Po Francouzském testamentu další vynikající román, z něhož se vynořuje sovětská éra ve své absurdní brutalitě.

3. Tomáš Halík: Stromu zbývá naděje (Nakladatelství Lidové noviny). Filozoficky náročný, přesto jako vždy inspirativní text pro širokou veřejnost.


Jiří Pelán, literární historik a překladatel

Uvádím dvě knihy z konce minulého roku a jednu letošní:

Jiří Opelík: Čtrnáctero prací o Karlu Čapkovi (Torst 2008). Nejlepší studie o Karlu Čapkovi od časů Oldřicha Králíka.

Hans Magnus Enzensberger: Eseje. Překlad Jiří Stromšík (Pavel Mervart 2008). Jasné myšlení, stále aktuální témata, jedinečný styl; výborný překlad a doslov Jiřího Stromšíka.

Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia). Snad nejlepší Klímova kniha, plastická evokace osobního příběhu a pronikavá reflexe historického času.


Miloslav Petrusek, sociolog

Několik týdnů jsem se nemohl zbavit stále se vracejících myšlenek na děsivě hrůznou a přitom stejně děsivě chladnou výpověď o druhé světové válce z Pera Jonathana Littella Laskavé bohyně (Odeon 2008), abych si poté zchladil hlavu pozoruhodnou výpovědí o proměnách české moderny, za níž jsem vážil cestu do Ostravy a jež je uložena v knize kolektivu Sváry zření Petra Wittlicha, Vojtěcha Lahody, Marie Rakušanové a Karla Srpa (Arbor vitae 2008). I o české moderně se dá uvažovat tak, že se neopakují stokrát řečené banality. A konečně mne vzrušil a nesmírně inspiroval "polylog", který vedl John Brockman v knize Třetí kultura (Academia 2008): zdá se, že epocha, kdy si roli "intelektuálů" kolonizovali humanitní vědci a spisovatelé, natrvalo skončila a na jejich místo nastoupili ti, kteří to s vědou myslí jinak, možná vážněji a bez velkých slov.


Miroslav Petříček, filosof

1. Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu. Uspořádal Petr Kabeš (Gallery). Překvapivě aktuální obnovená premiéra. Ještě kdyby takto někdo vydal Orientaci ze stejné doby.

2. Pavel Šrut, Galina Miklínová: Pan Kdybych hledá kamaráda (Paseka). V záplavě stále stejné a stále stejně průměrné literární produkce musí duch hledat jiné žánry, aby mohl jiskřit.

3. Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou. Překlad Oldřich Král (Maxima). Opičák nejen potěší, ale i poučí: přílišná hrdost na západní román a jeho schopnost experimentovat škodí zdraví.


Petr Pithart, senátor

1. Joachim Fest: Já ne! Bolestné zrání v době nacismu (Práh). Praktická rukověť, téměř návod, jak se nepřidat ke zlu, když se všichni kolem přidávají.

2. Ralf Dahrendorf: Pokoušení nesvobody. Intelektuálové v čase zkoušek (H&H 2008). Útěšné čtení pro našince? Vždyť jich byla jen hrstka, kteří ani jednou nezaváhali… Neutěšujme se: bylo to možné!

3. Cimrman, Smoljak, Svěrák: Divadlo Járy Cimrmana. Hry a semináře. Úplné vydání (Paseka). Cimrman je snad jediný hrdina, uznávaný celým národem bez ohledu na režimy. Konečně kompletní klíč k naší duši: co všechno to všeobecné uznání znamená?


J. A. Pitínský, básník, spisovatel, dramatik a režisér

Poezie: Neringa Abrutyte: Sním o hodném hochu. Překlad Marta Běťáková (vydal VM Valtice). Věc jemná, žertovná, hezká. Z Litvy.

Próza: Ján Litvák: Pijem vodu z Dunaja (Fragment, Bratislava 2008). Např. pro větu: "Prax si a v prax sa obrátíš."

Odborná literatura: Christiane Bauermeister a Eva Gerbeding: Litva – Kurská kosa (vydal Jan Vašut 2008). Pro zvláštnost a radostnost popisů přírodních scenerií. Pro příběh Aničky z Táravy.

Drama: Marie NDiaye: Hilda (Svět a divadlo 2008). Konečně zas užitečná hra. Konečně hezký, ne přiblble hovorový jazyk.


Jindřich Pokorný, literární historik a překladatel

1. Martin Hybler: Kolem dokola (Revolver Revue 2008). Výbor z kritických textů; jeden z nich, podrobný rozbor tří oficiálních literárněvědných sborníků z přelomu tisíciletí, má příznačný název Procházka po úhoru.
2. Zlatica Zudová-Lešková: Cesty k sebe (Historický ústav). Autorka pokračuje ve své průkopnické odborné činnosti, vymezené údobím nacistické válečné agrese a teroru, tentokrát o účasti Čechů na slovenském odboji v letech 1939–1943, tedy opět o hrdinech neprávem zapomínaných – komu dnes něco řekne jméno Květoslava Viestová nebo prof. Karel Koch a mnoho dalších, pronásledovaných za ľuďáků a komunistů?

Petr Pokorný, evangelický teolog, ředitel Centra biblických studií

1. Barack Obama: Cesta za sny mého otce. Překlad z angličtiny Marie Čermáková (Štrob, Širc & Slovák) Životopis, politika, hledání identity.
2. Ivan Blecha (ed.): Svědectví filosofie. Ohlédnutí za 20. stoletím (Nakladatelství Olomouc) Antologie filosofických textů s většinou užitečnými komentáři.
3. Jan Vondra a kol.: Sázavský deník (Jan Vondra za podpory kraje Vsočina). Autentická kronika života evangelické mládeže v době socialismu – dokument, jakých by mělo být víc


Iva Procházková, spisovatelka

Stieg Larsson: Dívka, která si hrála s ohněm (Host). Druhý díl napínavé trilogie mě nenechal čtrnáct dní pořádně vyspat a potvrdil mi, co už jsem věděla po přečtení Mužů, kteří nenávidí ženy: Larsson se do žen umí vcítit a nebojí se vytvořit jim takové podmínky, že příběhu doslova kralují.

Markus Zusak: Zlodějka knih (Argo). Originální, nový přístup ke starému tématu války, vyprávěný tentokrát samotnou smrtí, mě nadchl a přesvědčil o tom, že není důležité být pamětníkem doby, o níž píšu, ale cítit ji v detailech, atmosféře, tepu lidí, kteří ji prožívají a stávají se protagonisty příběhu.

Lloyd Jones: Pan Pip (Odeon 2008). Pan Pip je pohádka pro dospělé a dospívající, ve které nechybí základní osa dobra a zla, je zalidněna plnokrevnými postavami, a i když nemá happyend, její poslání je jasné: slova mají větší sílu než násilí.

Věra Provazníková, spisovatelka

Nejpozoruhodnější knihou je pro mne stále Jidiše kop od Rabiho Niltona Bondera (Knižní klub 2008). Dává nahlédnout do magických vrstev skutečnosti a učí s ostrovtipem tvůrčímu aktu, jak novým přístupem v myšlení řešit "neřešitelné".


Jiří Přibáň, filosof a sociolog práva

Libuše Moníková: Zjasněná noc (Argo). Jedno z nejpozoruhodnějších "stylistických cvičení" na téma naší nedávné minulosti.
Orhan Pamuk: Sníh (Argo). Podobně jako v Tarkovského filmech je v tomto románu nostalgie hnací silou vyprávění a zdrojem literární imaginace.
Walter Benjamin: Literárněvědné studie. Výbor z díla I (Oikúmené). Soubor obsahující mnohé klíčové texty této v mnoha ohledech nejoriginálnější postavy kritické teorie 20. století.


Antonín Přidal, spisovatel a překladatel

1. Barbora A. Hřebíčková: Můj Hostýn je prázdný. Příběh Aloise Kiliana inspirovaný listinnou pozůstalostí Aloise Wagnera (1896–1978), profesora chemie v Brně (B4U Publishing)

2. Jacques Rupnik: Příliš brzy unavená demokracie. Rozhovor s Karlem Hvížďalou (Portál)

3. Milan Lukeš: Divné divadlo našeho věku (Vydal časopis I ve spolupráci s Divadelným ústavom v Bratislave, 2008)


Martin C. Putna, literární historik

1. Josef Kostohryz: Básně. Povídky a jiné prózy (Kalina). Kompletní básnické dílo jednoho z nejpozoruhodnějších a nejzapomenutějších (a navíc bolševiky nejpronásledovanějších) katolických klasiků, autora tvořícího z křesťanského ducha – ale originálně přetvořenou antickou formou.

2. Petr Kitzler (ed.): Příběhy raně křesťanských mučedníků (Vyšehrad). V čase relativit "nečasově" tvrdé, stručné a jednoznačné antické texty o těch, kteří řekli ďáblovi NE. Literární dokument i výčitka.

3. Frances Yatesová: Giordano Bruno a hermetická tradice (Vyšehrad). Mezi množstvím utlachaných pseudomystických "hermetických" knih seriózní monografie o tom, co hermetismus skutečně byl, v jakém historickém kontextu vznikl a na jak zábavném omylu byl vlastně založen.


Josef Rauvolf, publicista a překladatel

William Shakespeare: Sonety / The Sonets. Překlad Jiří Josek (Romeo 2008). Další důkaz, že u nás má na barda jen Josek. A jako překladatel mohu jen tiše klnout a závidět...

Zpěv do odposlechu víc (Za tratí). Texty současných, umělecky zcela nezávislých kapel se s ničím, ani se svými tvůrci, nemažou.

Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu (Gallery). Četl jsem je, než je v roce 1969 zamázli; hodně mě oslovovaly, a to nejen důrazem na názor – což přetrvává dodnes.


Pavel Reisenauer, výtvarník

Andrej Revazov: Osamocení 12. Překlad Ondřej Mrázek (Argo, Triton)

Strašná konina!


Jan Rejžek, publicista a kritik

Vladimír Sorokin: Den opričníka (Pistorius & Olšanská). Děsivá satira ve skvělém překladu Libora Dvořáka o tom, jak může vypadat Rusko za osmnáct let.

Nicole Kraussová: Muž vejde do pokoje (Argo). Silný a dojemný román o důležitosti a nevyzpytatelnosti paměti ve výborném převodu Simony Javůrkové.

Jeffrey Eugenides: Hermafrodit (BB art). Ohromující sága o cestě zmutovaného genu od úpatí Olympu do těla dospívající americké dívky. Úctyhodně přeložil Ladislav Nagy.


Václav Riedlbauch, ministr kultury

Z té báječné záplavy knižních titulů, které každoročně připravují naše nakladatelství, stačím skutečně přečíst málo. A tak v posledním čase sahám spíše po literatuře odborné. Z ní mne zaujali především Přemyslovci. Budování českého státu kolektivu špičkových historiků pod vedením hlavní editorské trojice Petr Sommer – Dušan Třeštík – Josef Žemlička. Obsáhlá a obrazově skvěle vypravená kniha vyšla v Nakladatelství Lidové noviny, vznikla v Centru medievistických studií AV ČR a Univerzity Karlovy při Filosofickém ústavu AV ČR, spolupracovaly Archeologický ústav AV ČR a Historický ústav AV ČR.

Zájemcům se konečně dostává do rukou velice potřebná publikace Hrady, zámky a další památky ve správě Národního památkového ústavu. Potřebná pro svou encyklopedickou přehlednost a upozornění na nezměrné bohatství historického dědictví po našich předcích, o jehož významnou část se Národní památkový ústav stará. Kniha je pozoruhodná pro mne i tím, že její autor Karel Kuča, sám pracovník této instituce, ji připravil nejen po stránce odborné, textové a obrazové, ale odvedl na ní všechny přípravné grafické a typografické práce. V nejbližších týdnech se na pultech objeví i její anglická verze.


Zdeněk Rotrekl, básník

1. Žádáme trest smrti! Propagandistická kampaň provázející proces s Miladou Horákovou a spol. (Ústav pro studium totalitních režimů)

2. Václav Černý: Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti 4 (Academia)

3. Ludvík Vaculík: Tisíce slov (Atlantis)


Martin Ryšavý, spisovatel a dokumentarista

Knihou roku je pro mě kniha Barbory Hřebíčkové Můj Hostýn je prázdný (B4U Publishing). Potěšilo mě paralelní vydání staročínského textu Mistr Sun o válečném umění v překladu Oldřicha Krále a parafráze téhož textu Mistr Sun o básnickém umění od Jiřího Koláře (Dokořán 2008). A do třetice by to byl Fernando Pessoa – Nevinnost je nemyslet (Garamond 2008) v překladu Pavly Lidmilové.


Pavel Řezníček, spisovatel

Michal Novotný: Zpátky (Knihovna Jana Drdy a Pavel Mervart). Básnická sbírka reflektující život posledních šedesáti let v ironické zkratce.

Jaromír Farník, Radek Žitný: Čeněk Šlégr (BVD). Biografická kniha o prvorepublikovém filmovém herci, o kterém divadelní kritička LN napsala, že nebyl schopen dalšího hereckého vývoje, ale bez jehož komedianství by se neobešel žádný film Vlasty Buriana.

Michal Ajvaz: Cesta na jih (Druhé město 2008). Pro jeho skvostnou imaginaci.


Jakub Říha, nakladatelský redaktor (Dauphin)

Dante Alighieri: Božská komedie. Překlad Vladimír Mikeš (Academia).

Josef Kostohryz: Básně (+ Povídky a jiné prózy, Kalina).

Martin Pokorný: Odezvy a znaky: Homér, Dante a Joyceův Odysseus (Jitro).

V roce 2009 bych vyzdvihl tři novodobé čtenáře Danta: Vladimíra Mikeše, Josefa Kostohryze a Martina Pokorného. Pro mimořádný výkon překladatelský, básnický a intelektuální.


Miroslav Singer, viceguvernér České národní banky

Nejprve se musím omluvit, finanční krize způsobila, že jsem toho letos přečetl o poznání méně, a navíc v poslední době nevyšel žádný nový Vargas, kterého (kterou) bych jinak jistě nominoval. Pro mě jsou stále nejvýznamnější knihou, kterou jsem letos četl, Laskavé bohyně od Jonathana Littella (Odeon 2008). Mám rád i historickou non-fiction, a tak výzkum, jenž musel předcházet tomu množství historických detailů v knize využitých, je při vší odpudivosti hlavního hrdiny pro mě fascinující. Navíc jsem už hrozně dlouho nečetl skutečný mnohosetstránkový román, a je to zážitek, jenž mě přesvědčuje, že tato forma se dá stále s úspěchem využít ke zpracování témat, jež jsou skutečně "těžká". Z české literatury můj výběr určí to, že jsem vyrůstal na Hanspaulce, mám rád hudbu a mám rád i knihy, u nichž vím, co čekat, takže Petr Šabach: Škoda lásky (Paseka). I třetí volba doloží mou zálibu v historii a obávám se, taky poněkud jednodušší vkus přiklánějící se k odpočinkové literatuře: Bones of the Hills (vydání v angličtině, Harper) od Conna Igguldena, třetí díl jeho čtyřdílné série o Čingischánovi, jež se u nás letos konečně objevila jako paperback, je zatím vyvrcholením skvělé série o jedné z nejvýznamnějších postav světové historie. Fascinující čtení, které pomůže pochopit nejen neuvěřitelný rozsah toho, co hlavní hrdina knihy v dobrém či zlém pro okolní svět dosáhl, nebo na základě jakých institucí vládli tehdejší panovníci (s nimiž se k jejich smůle potkal), ale i třeba, jak se vyrábějí netkané plstnaté textilie, do nichž se Mongolové oblékali a z nichž budovali jurty.


Petr Skoumal, hudebník

Dante Alighieri: Božská komedie. Překlad Vladimír Mikeš (Academia)

Dagmar Blümlová: Aloys Skoumal: ironik v české pasti (Jihočeská univerzita)

Jan Klusák: Být dobře skryt. Editor Pavel Doucek (Alpha Plus Pro)


Eva Slámová, překladatelka, šéfredaktorka nakladatelství Argo

1. Cormac McCarthy: Krvavý poledník (Argo). Jako výsostný příklad vrcholné umělecké literatury, a to po stránce obsahové, stylistické i kompoziční.

2. Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa (Argo). Jako příklad toho, že umělec, který není a priori spisovatelem, dokáže napsat literaturu, která strhne lavinu.

3. Roberto Bolaño: Divocí detektivové (Argo). Jako fascinující a naprosto odzbrojující příklad toho, že existuje i jiný než ten náš evropsko-severoamerický literární "vesmír".


Zdenek Slouka, politolog, spisovatel, emeritní profesor Leigh University

Vybírám pouze z politické literatury

Josef Pikl: Paměti jihočeského odbojáře (Academia). Ani ne tak literární dílo, spíše záznam pamětí z nedávné doby, na které se nesmí zapomínat.

Erik Tabery: Hledá se prezident. (Respekt Edice 2008). Stále nejlepší rozbor české prezidentury v kontextu politického klimatu dneška i zítřka – měl by být čten až do roku 2013 a potom znovu.

Zdeněk Němeček: Tvrdá země (Torst 2008). Poslední velká Němečkova práce, která vyšla v České republice po více než padesáti letech poprvé – ale parametry exilu a emigrace v ní přetrvávají.


Jan Sokol, filosof

Čtu většinou odborné věcí v jiných jazycích a české knížky obvykle se zpožděním. Takže jsem za tento rok nic pozoruhodného z české produkce nečetl, zato velmi pozoruhodnou knihu z roku 2007:

I. Finkelstein – N. A. Silbermann: Objevování Bible (Vyšehrad 2007). Souhrnný přehled rozsáhlých archeologických výzkumů několika desetiletí po celém Izraeli podstatně mění naše dosavadní názory na rané dějiny izraelského národa.


Ladislav Soldán, literární historik

1. Karel Brušák: Básnické a prozaické dílo. Uspořádala Vlasta Skalická, doprovodný text Zuzana Slobodová (Cherm). Ediční objev.

2. Jan Němec: Hra pro čtyři ruce (Druhé město). Brilantně napsaná prvotina.

3. Mojmír Trávníček: V letokruzích naboso (Malina). Pokračování mnohdy vtipných Trávníčkových vzpomínek navazuje na první knihu Skryté Letokruhy.


Helena Stachová, překladatelka

1. Martin Vopěnka: Pátý rozměr (Kniha Zlín). Na další cestě do ztracena vstupuje autor do mého oblíbeného pohádkového světa teoretické fyziky a předkládá nám možnost přemýšlet o tom, co je pátý rozměr. A asi má pravdu.

2. Khaled Hosseini: Tisíce planoucích sluncí (Leda 2008). "Literatura má být krásná, poetická a plná vášní." (Witold Gombrowicz) Tahle je.


Jana Steinerová, bohemistka, Ústav pro jazyk český AV ČR

Tomáš Halík: Stromu zbývá naděje (NLN). Fundovaný a "nadějeplný" vhled do podstaty (nejen) křesťanské naděje.

Josef Kostohryz: Básně. Povídky a jiné prózy (Kalina). Umělecké ztvárnění základních životních témat v elegickém duchu – a to převážně z perspektivy velkých životních ztrát – založené na básníkově vlastním osudu a na příbězích skutečných postav, s nimiž se ve svém životě setkával. I zde se však neustále odehrává více či méně skrytý boj o naději, jehož svědectví je o to cennější, oč pravdivější je básníkova konfrontace s temnotou v okolním světě, stejně jako ve vlastním nitru.


Martin Stöhr, redaktor časopisu a nakladatelství Host

Pavel Göbl: Tichý společník (Dauphin 2008)

Petra Soukupová: Zmizet (Host)

Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše. Črty z krabatiny (Thyrsus)

Vít Janota: Miniová pole (Dauphin 2008)


Jiří Stromšík, germanista a překladatel

Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia)

Neznám lepší sebereflexi generace, která se tak hodně a tak dlouho mýlila. Upřímné i diskrétní, chytré až moudré, dobře napsané memoáry.


Stanislav Struhar, spisovatel, Vídeň

1. Eva Kantůrková: Doteky (Dauphin). Virtuózně komponovaná próza, plná subtilních okamžiků a svébytně intimní poezie. I zde Eva Kantůrková dokazuje, že patří k nejvýraznějším spisovatelkám dnešní doby.

2. Lenka Reinerová: Lodní lístek (Labyrint). Velmi působivé, autentické a nezapomenutelné vyprávění neobyčejné ženy a spisovatelky. Dvě dosud česky nevydané povídky jako dárek na rozloučenou.


Milan Suchomel, literární kritik

Ludvík Vaculík: Tisíce slov (Atlantis). Umění pravých slov v pravý čas; to se pak i nejaktuálnější novinařina stává literaturou a dá se číst bez omezení v čase.
Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Lyrické rozmlouvání o tom, čeho je do času, a nespálit se že nejde.
Od roku 1997 sleduji intelektuální subverzi Ladislava Šerého. V třetí Laserové romanci (Agite/Fra) přešel letos do spisovné češtiny a bez okolků odkryl kladné sebezáchovné ledví svého podrývání.


Jiří Suk, historik

Françoise Mayer: Češi a jejich komunismus. Paměť a politická identita. Překlad Helena Beguivinová (Argo – edice Každodenní život). Komplexní a nepodjatý pohled na to, jak silně (komunistická) minulost formuje i deformuje naši přítomnost.

Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia – edice Paměť). Strhující příklad, jak se lze osobně vyrovnat s komunistickou minulostí.

Dante Alighieri: Božská komedie. Překlad Vladimír Mikeš (Academia – edice Europa). Opus magnum světového písemnictví v novém českém překladu – důvod k velké radosti a pozorné četbě.


Vladimír Svatoň, literární historik

1. Jáchym Topol: Chladnou zemí (Torst). Česká próza má sklon ke kronikářskému řazení anekdotických příhod: Topol naopak dovedl napsat příběh s konečnou katarzí. Je to próza ve svém nejhlubším smyslu.

2. Martin Pokorný: Odezvy a znaky: Homér, Dante, Joyceův Odysseus (Jitro). Málokdy si literární věda troufne na podobnou konfrontaci tří sloupů evropské literární minulosti. Pokorného pojednání chápu jako pokus o nový způsob četby: nikoliv sevření do určitého významu, ale vyznačení míst v textu, odkud interpretace může začít.

3. Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou. Překlad Oldřich Král (Maxima). Oldřich Král soustavně vytváří základ pro aktualizaci naší představy o čínské vzdělanosti: kupodivu – čínský román nemá k evropské kultuře tak daleko, jak by se zdálo.


Mariusz Szczygieł, novinář, Gazeta Wyborcza, Varšava

1. Martin Vopěnka: Pátý rozměr (Kniha Zlín). Román, jaký jsem na českém literárním trhu nečekal: překvapující, čtivý, chytrý, beze srandy a anekdoty bohudík.

2. Jan Stern: Mystika západu (Malvern). Kundera, Kroutvor a Vonnegut v jednom, jenomže obohaceni o psychoanalýzu a znalost "hromadného podvědomí" v Čechách.

3. Petr Vavrouška: Ruské duše (Radioservis). Všechno je v té knize velice atraktivní: nápad, rozhovory, grafická stránka a duše. Evropská úroveň knihy.


Maciej Szymanowski, ředitel Polského institutu v Praze

1. Ryszard Legutko: Ošklivost demokracie a jiné eseje (CDK). Výbor z esejů jednoho z nejoriginálnějších evropských filosofů, v Česku však dosud neznámého. Legutko je autorem kontroverzní teze o komunismem přerušené kontinuitě polských dějin, o následcích tohoto přerušení, srovnatelném s dopadem časů pobělohorských na stav českých elit.

2. Roman Cardal: Vybrané otázky z filosofie (CEVRO Institut). Jde sice o učebnici pro vnitřní potřeby vysoké školy CEVRO Institut, může však postupně svou neúprosnou logikou uvést do myšlení obsaženého v jiných, pro běžného čtenáře jen s velkým intelektuálním vypětím přístupných textech tohoto českého filozofa, který v návaznosti na platonskou, aristotelskou a tomistickou tradici vrací zdejšímu křesťanství sebevědomí rozumového poznání, vynáší přesvědčivé soudy nad postmoderním relativismem a prokazuje poznatelnost smyslu světa. Otázka je, co si s autorem počneme my chudí duchem.

3. František Mikš: Gombrich – Tajemství obrazu a jazyk umění. (Barrister & Principal 2008). První česká gombrichovská monografie prozrazuje autora silného intelektu, který dokáže uceleně vnímat teoretické Gombrichovo dílo i jeho zdroje a kontext, a současně uplatnit vlastní hlediska, z nichž tohoto historika umění chce interpretovat. Mikš zprostředkovává Gombrichovo pojetí uměleckého díla srozumitelně a poutavě, a přitom se ani trochu nevzdává badatelské preciznosti a korektnosti. Průvodce, který v krajinách výtvarného umění dobře vyostří vnitřní i vnější zrak provázeného.


Petr Šabach, spisovatel

1. Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia)
2. Josef Moník: Psi bez rodokmenu. Proletářský román (Paseka 2008)
3. Lubomír Martínek, Karel Haloun: Otrava krve (Revolver Revue)

Ladislav Šerý, překladatel a spisovatel

1. Egon Bondy: Ve všední den i v neděli... Výbor z básnického díla, 1950–1994 (DharmaGaia). Je možno hledět do oblak/ a nemít zvláštní pocit/ že člověk přechcán byl/ a v prdeli se ocit? Underground je věčný.

2. Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Knížka do kapsy, lehká jako minulost a ztěžklá vzpomínkami na ni.

3. Josef Petráň: Dvacáté století v Ouběnicích (NLN). Mikrohistorie české vesnice za starých dobrých i zlých časů. Čte se jako experimentální román.


Jiřina Šiklová, socioložka

Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia, edice Paměť)

Petr Pithart: Devětaosmdesátý. Vzpomínky a přemýšlení. Krédo (Academia)


Viktor Šlajchrt, literární kritik

1. Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu (Gallery). Impozantní doklad formování generace, jež se narodila okolo roku 1940; šest set šedesát stran čerstvé senzibility, odvážných ambicí a slibných intelektuálních výbojů z let 1966–69; průřez civilizací, která zanikla s nástupem normalizace.

2. Karel Haloun, Lubomír Martínek: Otrava krve (Revolver Revue). "Elektronický rozhovor" mezi spisovatelem, který žil dlouho v exilu, a tuzemským grafikem působí jako dodatečná konfese generace narozené po roce 1950, která se za neostalinismu zformovat nesměla; přesně a pádně vyjádřená zkušenost těch, kteří vlastně nikam nepatří.

3. Petr Mazanec: Jarní chodec (Dauphin). Knižní debut pětašedesátiletého básníka z Vysočiny, vzácně sevřený průřez celoživotní tvorby: čistý tvar, prostá slova, minimalismus efektů, magie obyčejnosti, osud naplněný v ústraní.


František Šmahel, historik středověku

1. Přemyslovci. Budování státu (Nakladatelství Lidové noviny). Všestranné a objevné interdisciplinární osvětlení přemyslovské éry českých dějin.

2. Bedřich Loewenstein: Víra v pokrok. Dějiny jedné evropské ideje (Oikúmené). Nesnadné, ale hluboké reflexe o velké iluzi, která se neustále snaží ovládnout lidskou mysl.

3. Herbert Morawetz: Mých devadesát let (Academia 2008). Paměti věhlasného chemika, které mnohé objasňují a nenudí.


Jakub Šofar, pozorovatel literatury

Anna Fárová: Dvě tváře (Torst). Další dluh zapraven.

Peter Pišťanek: Rivers of Babylon I. (Kniha Zlín). Po osmnácti letech vyšel konečně česky československý román slovenského autora. Stále fit, možná ještě víc než tenkrát. Zatím nikdo lépe nepopsal ekonomickou sklopku v našich krajích.

Ota Filip: Děda a dělo (Host).Nejmodernější dělo v Rakousku-Uhersku, které se "účastnilo" první světové války, aniž by z něj kdy bylo vystřeleno. Velký příběh bez ufňukané niternosti.


Michael Špirit, kritik a editor

Vladimír Binar: Hlava žáru; Čan: Básně, sv. 3 (výborná edice Michala Kosáka, obě knihy vydala Triáda); Ivan Matoušek: Oslava (Revolver Revue).


Petr Šrámek, redaktor revue Souvislosti

Kéž by z jakéhokoli časopisu stálo po dvaceti letech za čtení tolik stran jako ze samizdatového Kritického sborníku 1981–1989 (Triáda). Kéž by i jiné uměnovědné práce byly podobně zneklidňující jako Architektonika a protoarchitektura od Petra Rezka (Ztichlá klika – Filosofia). A kéž by nikdy nenastaly důvody ke "knihám svědectví", jako je antologie sovětské lágrové prózy Jen jeden osud (Academia).


Pavel Šrut, básník a překladatel

Ádám Bodor: Návrat k sově. Z maďarstiny přeložil Tomáš Vašut (Dauphin). Z tohohle autora musíte slovo páčit, ale každá z jeho kratičkých povídek ve vás dlouho doznívá.

Javier Marías: Černá záda času. Ze španělštiny přeložila Blanka Stárková (BB art). Rozbujelé verbální gurmánství často zkouší čtenářovu trpělivost, ale (i díky překladu) přináší odměnu.


Jaromír Štětina, senátor, novinář a spisovatel

Nakladatelství Academia vydalo pod názvem Jen jeden osud antologii sovětské lágrové prózy. Editoři Lukáš Babka a Radka Bzonková vybrali jedenadvacet zekovských gulagovských próz, nechali je přeložit a předložili je českému čtenáři. Je mezi nimi i jedna povídka ze slavných Kolymských povídek Varlama Šalamova i texty Ariadny Efronové, dcery Mariny Cvetajevové. Všechny autory spojuje to, že strávili mnoho let v lágrech sovětského Gulagu, ve vyhnanství a v mučírnách tajných služeb, ať už se jmenovaly NKVD, MVD či KGB. Čtenář si nemůže neuvědomit, že komunistické zločiny měly osvětimské rozměry.

Zrození knihy je významný ediční čin. Zvláště v dobách, kdy je popíráno nacistické a komunistické genocidium a jedna z parlamentních stran (KSČM) plánovitě a cílevědomě falšuje naši i sovětskou historii. Fakta a síla literatury mají hodnotu připomínky, což je v dobách ztráty paměti velké části společnosti nenahraditelné.


Jan Štolba, básník, kritik a hudebník

Ivan Matoušek: Oslava (Revolver Revue). Próza lidsky jímavá a hluboká, stylově i obsahově mnohovrstevná, konkrétní i magická, nechybí však ani typická suchá matouškovská ironie.

Oldřich Janota: Neslyšící děti (Malvern 2008). Vtipnější, inteligentnější, nápaditější směšnoapokalyptickou knížku o naší současnosti jsem nečetl.

Bohumila Grögerová: Rukopis (Pavel Mervart 2008).Statečná, přímočará básnická kniha, až mrazivá ve své neokázalosti a prostotě.


Pavel Švanda, spisovatel

1. Ryszard Legutko: Ošklivost demokracie a jiné eseje. Přeložil Josef Mlejnek (CDK). Polský politický myslitel a politik, opřený o klasickou filosofii, pronikavě analyzuje polskou, ale tím i středoevropskou identitu, otřesenou dějinami 20. století.

2. Tomáš Halík: Stromu zbývá naděje (NLN). Vynikající eseje o současných nadějích i ohroženích křesťanské víry; lze ocenit erudici religionisty i zkušenosti z klinické a pastorační praxe.

3. Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra). Básnickou sbírku navazující na Předkonec a Písečné dítě vnímám jako součást výpovědi o vědomém existování na hraně života a smrti.


Zdenka Švarcová, překladatelka a japanistka

Ingeborg Bachmannová: Místo pro náhody. Eseje, prózy, rozhovory. Výbor připravily Michaela Jacobsenová a Eva Jelínková (Triáda). Kdo zná poezii Ingeborg Bachmannové, dostává teď prostřednictvím osobních zpovědí a úvah příležitost důvěrněji poznat básnířku, pro niž je napsání básně nikoli "čekáním na zavolání", ale spíš "komplexní činností, která sahá od prověřování vět po čekání na nápad."

Michal Bystrov: Příběhy písní (Galén). Pečlivě připravená, dobovými fotografiemi doplněná příručka, příjemná kniha, inspirující ty, kdo rádi podnikají dokumentaristické výlety "za text", v tomto případě za texty slavných písní jako je třeba skotská lidová Loch Lomond nebo proslulá zpívaná balada Frankie a Johnny.

Seymour Chatman: Příběh a diskurs. Narativní struktura v literatuře a filmu (Host 2008). Z desítek, ba stovek titulů doporučovaných studentům literatury vyniká právě práce Chatmanova tím, že v ní autor dostál svému předsevzetí a "projasněním terminologie" i "zživotněním kritických pojmů" umožnil a pomohl uživateli vysvětlovat "komplikované (literární a filmové) případy".


Karel Thein, filosof a kritik

Petr Borkovec: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire (Agite/Fra 2008)

Petr Málek: Melancholie moderny: Alegorie, vypravěč, smrt (Dauphin)


Miloslav Topinka, básník

1. Manjóšú, sv.4. Přeložil a komentářem opatřil Antonín Líman (Brody 2008). Úžasný nakladatelský čin. Po francouzštině teprve druhý kompletní překlad antologie japonské poezie, sestavené v 8. století z více než 4,5 tisíce básní 560 autorů! "Hluboko, hluboko do očí vrostly" tyto verše.

2. João Guimarães Rosa: Burití. Kongeniální překlad a zasvěcená doprovodná studie Vlasty Dufkové. Kalendárium sestavené Šárkou Grauovou (Torst 2008). Iniciační cesta do zářečí. Tento "brazilský Joyce" vcucne celý vesmír dovnitř jak ústřice a v alchymickém tyglíku jej přetaví v text.

3. Zdeněk Sýkora: Grafika. Editor Lenka Sýkorová(Gallery 2008). První z několikasvazkového projektu, věnovaného dílu a životu jednoho z našich nejvýznamnějších výtvarníků. Po druhém svazku Rozhovorů by měla přijít Malba, Linie, Struktury, Dokumenty a Příběhy.


Mojmír Trávníček, literární historik

1. Jan Zahradníček: Mezi nás prostřena noc… (CDK 2008)

2. Vladimír Binar: Hlava žáru (Triáda)

3. Robert Konečný: Jeden z vás (Academia 2008)

Ve všech případech jde o knihy svým vznikem mnohem starší. Zahradníčkovy dopisy z vězení manželce Marii byly psány v letech 1951–1960, a patří nepochybně k nejsilnější milostné korespondenci v české literatuře, Binarovy básně a texty jsou datovány od roku 1959 do roku 1986 a vězeňské vzpomínky básníka Roberta Konečného byly v novinách publikovány od května 1945. Nepochybuji o tom, že všechny hovoří živě i k dnešku.


Jan Trefulka, spisovatel

Jiří Kratochvil: Slib (Druhé město). Rekviem na padesátá léta. Nezaměnitelný rukopis, bohatý na metafory i aforismy, sugestivně vystihuje absurdní a krutou realitu komunistického totalitního režimu v Kratochvilově Brně.

Petr Pithart: Devětaosmdesátý (Academia). Pithartovo velmi osobní, ale přitom i sympaticky sebekritické vidění poměrů, vztahů a událostí je obzvlášť pro mimopražského čtenáře zdrojem mnohdy překvapivých informací, které mu pomáhají pochopit, co a proč se před dvaceti lety stalo – a bohužel také nestalo.

Jiří Žáček: Třetí poločas (Šulc a Švarc). K veršům Žáčkova Třetího poločasu se bude zejména čtenář autorovy generace jistě vracet, protože v nich najde nesentimentální variace na vlastní úzkosti z životního období, do něhož nezadržitelně vstupuje a které ho nutí, aby se bránil ironickým zpochybňováním hodnot.


Aviezer Tucker, filosof a politolog

Keith DeRose: The Case for Contextualism: Knowledge Skepticism and Context (Oxford University Press). Nejpřesvědčivější demonstrace filosofické školy, podle níž to, co považujeme za znalost (epistémé), není absolutní, ale mění se podle kontextu.

Sahorta Sarkar & Anya Plutynski (eds.): A Companion to the Philosophy of Biology (Blackwell, Oxford 2008). Nejobsáhlejší příručka na téma biologických teorií a koncepcí, jeden z padesáti svazků série Companions to Philosophy z nakladatelství Blackwell.

Lavinia Stan (ed.): Transitional Justice in Eastern Europe and the Former Soviet Union: Reckoning with the Communist Past (Routledge, London 2008). Nejlepší srovnávací studie o lustracích a jiných způsobech vyrovnávání s minulostí v postkomunistické Evropě.


Veronika Tuckerová, literární historička a překladatelka

Josef Škvorecký: Zbabělci – rukopis (Books and Cards). Tyto dva svazky, rukopis a komentář, volím pro možnost nahlédnout do procesu vzniku románu, a pro práci editora Michaela Špirita.

Petr Borkovec: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire (Afite/Fra 2008). Jednoduše mě potěšily tyto zápisky z chladných berlínských ulic, náměstí a kaváren, to, že v českém jazyce dnes existuje takovýto způsob psaní.

Neue Geschichte der deutschen Literatur. Ed. David E. Wellbery et al. Tato kniha vyšla původně anglicky (Harvard University Press 2005), německy v roce 2008 (Berlin University Press), a zmiňuji ji pro její přístup k literární historii. Každý z dvou set esejí začíná datem vzniku díla a titulkem. Přístup nikoli nový, ale možná už znovu nový – snaží se tu o to, aby literární díla nebyla redukována na ilustrace epoch a žánrů.

Andrej Stankovič: Co dělat, když Kolja vítězí (Triáda 2008).


Kazimír Turek, recenzent

Kritický sborník 1981–1989 (Triáda). Kritický sborník patří pro mne vedle Tváře a Svědectví k nejpodstatnějším periodikům vycházejícím (samozřejmě za odlišných podmínek) za komunistické éry. Většina textů ze sborníku má co říci i dnes, což je hodnota vypovídající sama za sebe. Vydání výboru ze sborníku je jednoznačně počin roku.

Sešity: výběr z 33 ½ čísel časopisu (Gallery). Sešity pro mladou literaturu jsou pro mnohé legendou. Současný výbor ukazuje, že mnohé z této legendy už další generace neosloví, protože její autoři byli svým myšlením možná až příliš spjati s dobou, vůči níž se kriticky vymezovali. Při diskusích o úloze literatury ve společnosti se ovšem Sešitům vyhnout nelze, proto je velmi dobře, že tento výbor existuje.

Anna Fárová: Dvě tváře (Torst). Méně by možná v tomto případě bylo více, nicméně pokud chcete něco vědět o fotografii, především té česko-slovenské, pak je tato kniha skvělým průvodcem. Zvláštní ocenění za jazyk – Fárová se neschovává za odborné termíny, jako to dělají někteří kritici, když nemají co říci a bojí se to přiznat.


Milan Tvrdík, germanista

1. Andreas Fingernagel, Christian Gastgeber: Nejkrásnější bible středověku (Slovart). Nádherná obrazová publikace Rakouské národní knihovny o sbírkách kodexů, uchovávaných v této knihovně, s přehledným a poutavým výkladem o biblické produkci ve středověké Evropě.

2. Klaus Merz: Der Argentinier. Novelle (Haymon, Innsbruck). Mistrně vyprávěný příběh neobyčejného života, další opravdová perla v řadě krátkých poetických próz Švýcara Klause Merze, pohlazení na duši v záplavě blýskavé postmoderny.

3. Bohuslav Reynek: Básnické spisy (Archa a Petrkov). Sice druhé vydání, přesto záslužný čin v propagaci jednoho z největších českých křesťanských básníků 20. století. Brilantní svědectví o osamělém duchovním zápase o uměleckou identitu.


Miloš Urban, spisovatel

Pavla Státníková, Ondřej Polák: Starou Prahou Jana Minaříka (Studio JB a Muzeum hl. m. Prahy). Staré obrazy a nové fotografie míst, která navždy změnila pražská asanace. Někdy je to prohlížení spíš smutné, na druhou stranu nám Minaříkova posedlost detailem dovoluje prožít ducha staré Prahy lépe než dobové fotografie.

Karel Šiktanc, Karel Piorecký: Nejlepší české básně (Host). Jestli je to opravdu ta nejlepší současná poezie, to neřešením, respektuju vkus výběrčích. Tahle zpráva o stavu české poezie v uplynulém roce je potěšitelná.

Josef Valenta: Scénologie krajiny (AMU a KANT 2008). Krajina je scéna pro dramata a komedie, které nemusí, ale můžou být napsány. Inspirativní četba pro nás, kteří máme rádi moře i velehory, ale naši fantazii rozněcuje spíš skála v lese za chalupou.


Ludvík Vaculík, spisovatel

1. Ota Filip: Děda a dělo (Host). Neuvěřitelně pravdivá historie z poziční války na italské frontě (1914–1918). Příběh byl by z povahy mužský, kdyby Ota nevpletl až do dělostřeleckého okopu ženskou, o kterou dva vedli takový spor, až ji nikdo nechtěl.

2. Jiří Stránský: Oblouk (Hejkal). Žasl jsem nad podrobností, s níž autor vedl příběh rodu, kde se mísí modrá krev s krví dřevorubeckou. Dílo pro silné nervy: je tu všecko zlo, jež se mohlo u nás lidem stát, a přece se uchovala jakási čest. Obdivoval jsem, že si autor k prostředku knihy pamatoval, co bylo na začátku: tak složitý a podrobný... román? Spíš vědecké dílo.

3. Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia). Na tuto Ivanovu knihu byl jsem zvědavý: při souběhu podstatné části našich životů dovím se, co jsem to také já žil. Teprve ji dočítám. Takové svědectví a analýzu zatím nemáme. S úctou dojetím četl jsem kapitoly o Terezínu a válce, napsané cudně, skromně.


Martin Valášek, šéfredaktor revue Souvislosti

1. Jonathan Littell: Laskavé bohyně. Překlad Michala Marková (Odeon 2008). Vyšlo vloni na podzim, ale těch osm set padesát stran jsem přelouskal až po Novém roce. A není to útěšné čtení…

2. Petra Soukupová: Zmizet (Host). Autorka lehce vstupuje do světa dětí a mladistvých a stejně tak lehce používá i jejich jazyk.

3. Dagmar Hochová: Narodila jsem se za bouřky (Torst). Vzpomínky, které se neočtou, obrázky, co se neokoukají.


Josef Válka, historik

1. Přemyslovci. Budování českého státu. Editoři Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička (NLN). V skvěle obrazově dokumentovaném kolektivním díle historiků, archeologů a lingvistů je přestaven současný stav vědění o velkých dějinách i všedním životě lidí našeho státu od mytických dob do vymření Přemyslovců.
2. Benoit Duteurtre: Holčička a cigareta (překlad R. Ostrá, Atlantis). Kritický, vtipný, groteskní a tragikomický příběh ze současnosti naší orwellovské společnosti, tentokrát o absurditách protikuřácké kampaně a jejích obětech.


Anežka Vidmanová, medievalistka

Jiří Kejř: Jan Hus známý i neznámý (Karolinum). "Resumé knihy, která už nebude napsána" o tom, co vědí dnes odborníci o Husovi jistě a v čem ještě tápají.
Marsha Kocábová: Ani tady, ani tam. Překlad Miroslav Jindra (Nemo). O nesnázích, jaké život přináší těm, kdo žijí v jiné zemi, než se narodili.
Elena Marečková-Štolcová a kolektiv: Latinitas medica. Lexikon nejen lékařských sentencí, citátů a rčení (Masarykova univerzita). Výborná pomůcka pro každého, kdo se rád ohání latinskými citáty a chybí mu vzdělání k tomu, aby je citoval případně a nezkomoleně.

Michal Viewegh, spisovatel

Stieg Larrson: Dívka, která si hrála s ohněm (Host). Protože pochybuju, že by se kterýkoliv z přispěvatelů ankety odvážil spojit své ctihodné jméno s thrillerem (byť jej uhranutě přečetl za dva dny). Ale třeba se pletu.


Jan H. Vitvar, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Respekt

1. Entropa (České předsednictví v Radě EU, 55 stran). Paperback, který stál na počátku celé mystifikace Davida Černého s plastikou Entropa. Na knížečku s prezentací 26 neexistujících výtvarníků se nachytal každý, včetně autora těchto řádků. A skončilo to bez debat naší kulturní událostí roku.

2. Jáchym Topol: Chladnou zemí (Torst, 142 stran). I v horkém létě z téhle knížky mrazilo: Topol v ní napsal přesvědčivou zprávu o tom, že jestli budeme pořád zavírat oči před "ranci krve a hnisu", po jejichž rádoby zapomenutých masových hrobech v Evropě kráčíme, čeká nás jednou ještě pěkně divoký tanec.

3. Anna Fárová: Dvě tváře (Torst, 1160 stran). Gigantický pomník dílu historičky fotografie, která svou práci tomuhle oboru zasvětila už v době, kdy se ještě nepovažoval za zrovna dvakrát důležitou součást světové kultury. Nyní jí je, což platí i pro samotnou Annu Fárovou.


Eliška Vlasáková, spisovatelka a psycholožka

1. Miloš Doležal: Bodla stínu do hrudního koše (Thyrsus). Autorova láska k osobitým lidem, které utvářel život na samotách Českomoravské Vysočiny, je prostě strhující.
2. Ivan Matoušek: Oslava (Revolver Revue). Klidná, soustředěná až něžná knížka o posledních dnech blízkého člověka
3. Pavel Kosatík: Sám proti zlu: Život Přemysla Pittra (1895–1976) (Paseka). Životopis obdivuhodného českého humanisty P. Pittra a čte se jako vynikající beletrie.
Ještě mě v tomto roce také uchvátil Austerlitz od W. G. Sebalda (Paseka), pro jeho kouzlení na pokraji reality a polosnu, ale to je už čtvrtá knížka v pořadí.


Václav Vokolek, spisovatel

Jonathan Black: Tajné dějiny světa (Argo). Záslužný počin, který zasadil tvrdou ránu našemu konzervativnímu a materialistickému vnímání světa. Přeji knize, aby způsobila opravdový rozruch v zatuchlých a poklidných vodách české kotliny.
David Lewis-Williams a David Pearce: Uvnitř neolitické mysli (Academia 2008). Kniha ukazuje hloubku a složitost pravěké posvátnosti, která zřetelně přesahuje náš zcela desakralizovaný svět. Je to pohled zcela odlišný od učebnicových a zcela naivních schémat.


Jarka Vrbová, překladatelka a náruživá čtenářka

1. Korespondence Voskovce a Wericha – všechny tři díly (Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových). Vloni vydaný 3. díl jen potvrdil kardinální důležitost této publikace pro naše kulturní prostředí. A podtrhl nekonečný smutek nad tím, že V+W nebylo přáno tvořit dál společně.

2. Amos Oz: Příběh o lásce a tmě (Paseka). Prosté, hluboké a důležité čtení o Izraeli, ale hlavně o Evropě v přistěhovaleckých srdcích. Snad autor Nobelovu cenu přece jen jednou dostane.

3. Jón Kalman Stefánsson: Letní světlo, a pak přijde noc (Dybbuk). Islandský román nabitý lidskými osudy. Je krystalickým příkladem toho, co je na severské literatuře tak působivé – úspornost slov, jejichž síla netkví v nich samých, ale v tom, co ve čtenáři vyvolává.

4. Shaun Tan: The Arrival (Arthur A. Levine Books 2007). Kniha, při níž se tají dech, přináší nepopsatelný čtenářský zážitek a zároveň vzbuzuje otázku, co to čtenářský zážitek vlastně je – neobsahuje totiž jediné slovo. Příběh o imigrantech vypráví autor prostřednictvím vlastnoručně kreslených obrázků.


Karel Vysloužil, básník

1. O hodnotě samizdatu (Karmelitánské nakladatelství 2008). Knížka poukazuje na statečnost často neznámých lidí, kteří přes riziko ztráty svobody psali, tiskli a rozšiřovali informace na duchovním poli.

2. Svatý František Serafínský (Konvent minoritů v Brně). Je vhodná k přečtení mnohým, kteří dnes farizejstvím a leností představují věřícího křesťana.

3. Ralf Dahrendorf: Od pádu Zdi k válce v Iráku (Vyšehrad 2008). Rok 1989 mohl znamenat nový začátek prozření lidstva, kdyby se slepé síly zbraněmi i beze zbraní tak lehce neprosazovaly tam, kde má působit předvídavost osob odpovědných za dnešní stav.


Eliška Wagnerová, místopředsedkyně Ústavního soudu

1. Martin Reiner: Lucka, Maceška a já (Druhé město). Inteligentní, poetická detektivka nalézající skrze sebepoznání fiktivního "já" tajemství básníka Ivana Blatného alias Macešky.

2. Kemal Gözler: Judicial Review of Constitutional Amendments: A Comparative Study (Bursa, Ekin Press 2008). Velmi užitečná studie dokládající obvyklost kontroly ústavnosti ústavních zákonů ústavními soudy i v situaci, kdy ústavy jednotlivých států o takovém postupu mlčí. Na málo (126) stránkách velmi mnoho informací. Inspirativní...


Tomáš Weiss, obchodník s knihami

Cormac McCarthy: Krvavý poledník (Argo). Poprvé uvádím v anketě překladovou knihu, ale po téhle jízdě peklem jsem nedokázal přečíst nic dalšího cca tři měsíce.

Ladislav Šerý: Laserová romance 2 (Agite/Fra 2008). Čtení jako by vás současně někdo kousal, lochtal, dusil a tahal za bradavky.

Vladimir Sorokin: Den opričníka (Pistorius & Olšanská). Překladová podruhé, třeskutá vize Ruska 2025 – spojení Krásy nesmírné a kyberpunku, jako by Hašek napsal 1984.


Alexander Wöll, slavista, Greifswald

Bohdan Ihor Anonyč: Zelené evangelium (Národní knihovna).
Pavel Vašák: Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy (Akropolis 2007).

Alena Hadravová: Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka. Část přírodovědná (Academia 2008).

Marie Zábranová, editorka

1. Z několika letošních knih reflektujících trauma běženců – a posléze vysídlenců – za druhé světové války (Austerlitz Němce W. G. Sebalda, Tajemství francouzského autora Philippa Grimberta) mě nejvíce zaujal mnohovrstevný román Angličana Simona MaweraSkleněnýpokoj. Ten má svůj existující předobraz v brněnské vile Tugendhat, v knize skryté pod jménem svých románových majitelů Landauerů; objekt zamýšlený jako troufalý architektonický skvost, jako ideál lidského a přírodního řádu ve výsledku kontrastuje s osudy protagonistů, jejichž vnější i vnitřní stabilita je nenapravitelně otřesena. Autorem-cizincem jsou v knize pozoruhodně nasvícena magická místa města Brna a ve vile Landauer se setkávají jeho skutečné postavy. Ve výborném překladu Lukáše Nováka vydala Kniha Zlín.

2. Ivan Klíma: Moje šílené století (Academia)

3. Avraham B. Jehošua: Milenec. Přeložila Magdalena Křížová (Pistorius & Olšanská).


Tomáš Zahradníček, historik, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.

Josef Pikl: Paměti jihočeského odbojáře (Academia a Ústav pro studium totalitních režimů). Noblesní průvodce koncentráky pro nepamětníky, suchý a realistický. Po přečtení mám poprvé dojem, že trochu rozumím tomu, co byl nacistický koncentrační tábor. Nakladatelství Academia teď v edici Paměť vydává jeden objevný titul za druhým.

Peter Zajac, literární vědec

V tomto roku by som chcel porušiť pravidlá ankety a vymenovať knihu, ktorú som mal zrejme najčastejšie v rukách za posledných dvadsať rokov, Obraz a slovo Rudolfa Filu a Miroslava Petříčka. Vydalo ju v roku 2003 vydavateľstvo L.C.A v Bratislave, sú v nej otvorené, podnetné Petříčkove glosy, ktoré publikoval pôvodne v LN. Okrem toho je pekná bibliofilská kniha aj akousi česko-moravsko-slovensko-maďarskou trasou, čo je môjmu srdcu blízke.

Z kníh, vydaných v roku 2009, by som chcel upzoroniť na dve, mapujúce novú, fascinujúcu oblasť Peirceovej modálnej semiotiky: Oliver Sacks: Musicophilia (Dybbuk) a zborník Körper, Dinge und Bewegung v edícii Rainera Schönhammera (Facultas Verlag, Wien).


Petr Zavadil, překladatel

1. Martin Kubát: Je večer, vypusťte čerta! (Agite/Fra)
2. Dante Alighieri: Božská komedie (Academia)
3. Viola Fischerová: Domek na vinici (Agite/Fra)
4. Jan Zahradníček: Mezi nás prostřena noc... (CDK)


Miroslav Zelinský, literární historik, Fakulta umění Ostravské univerzity

1. Alan Moore, Melinda Gebbieová: Ztracené dívky. Překlad Viktor Janiš (Argo 2008). Ne vždy tam, kde je přemíra nahoty, nutně se musíme ocitat ve sféře nízké neřesti. Pornografie jako výsostně umělecký žánr literární a obrazový.
2. Peter Zumthor: Promýšlet architekuru. Překlad Eva Hermanová (Archa). Myšlení skrze architekturu, prostřednictvím architektury. Hledavá, ozkušující a nesamozřejmá kniha, ale je-li myšlenka vyřčena, je přímá a ostrá jako zdi autorových staveb.

Tomáš Zmeškal, spisovatel

Kateřina Tučková: Vyhnání Gerty Schnirch (Host). Konečně jsem se dozvěděl více o době, které se mnozí historikové straní a navíc mi to Kateřina Tučková umožnila prožít. Dokonale rešeršovaná kniha, podložená znalostí historických pramenů a rozhovory s pamětníky. Kromě toho neuspěchaný jazyk a přesné obrazové vnímání. Skvělý román, který objevuje to, co bychom už dávno měli vědět.
Zeno Kaprál: Hrubá mezihra (Edice současné české poezie, Pavel Mervart 2008). Básníka Zeno Kaprála čtu od sedmnácti a jeho básně pro mne nejsou překvapením, jen mi občas vyrazí dech, a letos více než kdy jindy. Básně jako Avaři nebo Úřad neohromují, zde jde o víc.
Theodore W. Adorno: Minima Moralia. Reflexe z porušeného života. Přeložil Martin Ritter (Academia). Eseje, které ukazují, že lidsky žít je někdy nelidsky těžké. Na tento překlad jsem dlouho čekal. Není to optimistické čtení, Adorno nebyl z těch, kteří utěšují. Ukazuje, jak obtížné a možná i nemožné je žít autentický život a také proč tomu tak je.


Josef Zumr, filosof

Erazim Kohák: Domov a dálava (Filosofia). Vynikající příspěvek k poznání české identity a závažný pokus o filosofii českých dějin.

Martin Kučera: Pražský Maigret (Academia). Historik pracující sine ira et studio přesvědčivě dokazuje, že i mezi lidmi sloužícími "zločineckému režimu" lze nalézt kladné hrdiny.

3. Wisława Szymborska: Okamžik. Dvojtečka. Tady (Pistorius & Olšanská). Verše laureátky Nobelovy ceny, která dokonale zná poetickou váhu prostých slov,ve skvělém přetlumočení Vlasty Dvořáčkové.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz