Bob Dylan kdysi řekl: „Johnny byl a je Polárkou; tím, kdo vedl vaši loď. Největší z největších, tehdy i teď.“ Johnny Cash (1932-2003) byl jedním z nejvýznamnějších nejen amerických hudebníků; ovlivnil celé generace a jeho hity I Walk the Line, Folsom Prison Blues nebo Ring of Fire milují statisíce fanoušků na celém světě. Jeho desky se stále prodávají a platí za naprostou klasiku country music. Americká Country Music Hall of Fame jej nazývá „Vůdčí osobností hudební historie“ i šest let po jeho smrti.
Důstojná vzpomínka
Nálepka Johnny Cash je zárukou nejen kvality, ale bohužel také dobrého obchodu. Vedle necelé stovky studiových alb vyšlo také na šedesát oficiálních kompilací největších hitů, z toho nejméně dvě desítky po jeho úmrtí - jen vloni vyšly čtyři „bestofka“. O skutečně důstojné rozloučení se postaral producent Rick Rubin, který na svém labelu American Recordings pokračuje ve vydávání originálních nahrávek. Spolupráci započala dvojice v roce 1994, kdy Rubin donutil Cashe sednout si s kytarou do obýváku a nahrát písničky pouze akusticky, navíc s několika covery současné ne-country hudby.
Asi nejlépe vyzněly nahrávky American III: Solitary Man (2000) a American IV: The Man Comes Around (2002), obě natočené jako jakási Cashova „odpověď“ na vlastní zdravotní stav a tušení blízké smrti. Zemřel 12. září 2003, čtyři měsíce po smrti své manželky June Carter Cashové. Posmrtně vyšlo ještě American V: A Hundred Highways (2006) a další, šestý díl se chystá na letošní rok.
Všechny desky American Recordings jsou skvělé a ani by na ně nestačil systém pěti hvězdiček. Zrovna tak je tento systém krátký na hodnocení alba Johnny Cash Remixed: nelze bohužel zacházet do záporných hodnot.
Hey yo! Snoop Dogg rulez!
Album remixů představuje třináct skladeb: některé z největších hitů (remixy veskrze zničené) a některé méně známé, ale rovněž klasické „cashovské“ písně (remixy téměř dokonale zničené), jejichž výběr posvětil i zpěvákův syn John Carter Cash. Chyba byla už na samém počátku, kdy se rozhodlo, že hlavní tzv. hvězdou a „tahákem“ kompilace bude americký raper Snoop Dogg. Jeho ukníkaný tzv. gangsta vokál má sice jakés takés místo na „jeho“ scéně, o hudbě Johnnyho Cashe ale zjevně moc neví, natož aby byla nějakou jeho Polárkou. Vpády do nepovedené tzv. hiphopové úpravy písně (výkřiky „Tell ’em why, Johnny!“ nebo vplížení se do refrénu „Because you’re mine / I walk the line“ s kýčem „You’re so fine!“) působí jako ten nejhorší vtip, který už není ani trapný. Jen špatný.
Ani další výpůjčky si ale s hrůzou, která potkala nesmrtelnou I Walk the Line, nezadají. Country Boy v parádě umělce jménem Sonny J (těch opravdových hvězd je na albu pomálu, nabízí se spekulace, že většinu peněz shrábnul Snoop Dogg, takže zbývající producenti jsou naprosto neznámí a podle „originality“ remixů soudě toho evidentně moc neumějí). Alabama 3 a Kennedy to zase vzali tak, že místo remixů udělali coververze, kouzlo Folsom Prison Blues zadupal do země Pete Rock.
Vůbec nemá cenu představovat každého tzv. producenta, který se na kompilaci podílel, a s hořkostí popisovat, co konkrétně na které Cashově písni zničil - v těchto končinách už o nich asi nikdo nikdy neuslyší. Společně však připravili nezapomenutelnou kompilaci, kterou si dovolují servírovat bez legrace jako oficiální nahrávku.
Johnny Cash Remixed za 565 Kč? Hudební průmysl je v krizi... Asi protože nikdy nebylo výhodnější hodit peníze do kanálu.
| Hodnocení LN * |
| Johnny Cash Remixed 51:20, Camparde Records 2009 |
