3. srpna 2015 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Zprávy řetězové

Část 2: Jak se psalo
pokračování slavného Milénia?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
David Lagercrantz: Dívka v pavoučí síti, | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy David Lagercrantz: Dívka v pavoučí síti, | foto: HOST

Pokračování 2

Zpět na začátek | Poslední část

24. srpna – 1. září 2013

Moje nedokončená synopse je přeložena do angličtiny a já jdu na oběd s Joakimem, bratrem Stiega Larssona, který je samozřejmě o veškerém dění informován. Běhám ze schůzky na schůzku.

Zároveň netrpělivě přešlapuji jako dostihový kůň. Chci se pustit do psaní! Víc než kdy předtím za celý svůj život.

10. září 2013

Úvody mi dělají potíže. Už se mi stalo, že jsem nad prvními stránkami seděl týdny nebo měsíce v jakési křeči, s nadějí, že najdu dokonalý idiom, dokonalou první větu. Někdy už to hraničilo se skutečnou patologií. Převracím slova jako nějaký pedantský cvok.

Ale tentokrát do stylistických slepých uliček zabloudit nehodlám. Styl Stiega Larssona byl věcný, nijak vyumělkovaný; musím prostě začít od začátku a soustředit se na příběh.

23. září 2013

Ale stejně mi to nejde. Ať se snažím sebevíc, pořád na mě z textu „vykukuje“ moje vlastní próza, což mě dohání k šílenství, zvlášť když mi promýšlení zápletky ve dne v noci nedá spát. Píšu pomalu jako šnek, ale v myšlenkách už jsem o kilometr napřed.

V noci nespím a srdce mi bije jako splašené.

6. října 2013

Mám úplně pomatený denní režim. Budím se v půl čtvrté ráno a sedám si k práci. Někdy nahlížím do PDF souborů tří původních knih. Ale dělám to stále méně. Už jsem si je přečetl třikrát a jejich univerzum si ve mně začalo žít svým vlastním životem.

Práci přerušuji v sedm hodin, kdy vstávají děti, a odvádím je do školy. Cestou domů už ve mně zase pulzuje zápletka a já pokračuji v psaní do jedenácti, kdy padnu do postele.

V jednu hodinu se dám znovu do práce a sedím u ní do půl čtvrté odpoledne, kdy vyzvedávám děti ze školy. Večer také pracuji. Před spaním si dávám sklenici červeného vína, u kterého s Anne rozebírám příběh a uplynulý den.

9. října 2013

Jako blázen dřu v posilovně na simulátoru chůze do schodů. Najednou se mi strašně zrychlí tep, na chvíli si dřepnu a pak se v předklonu sotva doplazím do šatny.

Cestou domů chladným Stockholmem mě zachvacuje neodbytná myšlenka, že mě postihne stejný osud jako Stiega Larssona. Pokouším se ji zahnat. „Byla to jenom chvilková úzkost,“ mumlám si. Ale ta myšlenka se mi v následujících týdnech vrací znovu a znovu.

22. října 2013

Odsouval jsem nástup Lisbeth Salanderové na scénu. Jako bych z ní měl strach.

Teď už se tomu nemůžu dál vyhýbat, jsem celý napjatý a nechávám ji vtrhnout do děje, drsnou a záhadnou jako vždycky. Ale nejspíš moc tlačím na pilu. Nemám z ní dobrý pocit. Ačkoliv ji znám nazpaměť, nedokážu do ní vlít život. Něco tu drhne.

24. října 2013

Škrtám a přepisuji a doplňuji. Noc co noc se mi zdá o Lisbeth. Mám strašný strach, že se mi nepodaří ji vylíčit, jak si zaslouží.

15. listopadu 2013

Začínám se soustředit na chování Lisbeth v akčních scénách, které jí sedí nejlépe. Nejlepší je, když z nevýhodného postavení přechází do útoku. Ale introspekce se mi pořád moc nedaří. Jak ji mám přimět vzpomínat na všechno to temné šílenství z jejího z dětství, abych přitom nebyl příliš patetický?

Sentimentalita Lisbeth nesluší.

16. listopadu 2013

Stieg Larsson vyřešil problém tak, že nechával Lisbethin příběh vyprávět jiné postavy, zejména advokáta a jejího opatrovníka Holgera Palmgrena. Klasický trik.

Nejlepší postavy legendárních géniů jsou v literatuře často nahlížené zvenku. Aby vznikl mýtus, je potřeba někdo jako doktor Watson. A já se přikláním ke stejnému řešení. Přesto se nechci vzdát myšlenky, že bych se mohl víc přiblížit Lisbethinu uvažování.

Chci porozumět té její nezkrotné touze oplatit zlé zlým, pomstít se.

30. listopadu 2013

Nějaký čas jsem žil v utajení, v bublině. Psal jsem na počítači bez připojení k internetu, abych se ochránil před hackery, a když jsem posílal nějaké e-maily o knize, používal jsem zašifrované výrazy. Na otázky, čím se právě zabývám, jsem odpovídal mlhavě a tajuplně.

Teď se dozvídám, že nakladatelství Norstedts chce publikovat zprávu o nové knize už nyní, a nejdřív chci vykřiknout „ne, pomoc!“. Ale pomalu si na tu myšlenku zvykám a vítám ji. Chci už vylézt ze své skrýše.

2. prosince 2013

Rozhodujeme se zveřejnit tiskovou zprávu 17. prosince. Nikdo z nás nemá ponětí, co nás čeká. Bouře, nebo krčení ramen?

17. prosince 2013

Zpráva má vejít ve známost ve dvě hodiny. Ráno se pokouším pracovat jako obvykle. Nejde mi to. Jsem jako na jehlách, nakonec si lehnu do postele a zavřu oči. Minuty se vlečou.

Za pět minut dvě vyvěšuje deníkAftonbladetna internetu upoutávku a umisťuje zprávu na zvláštní panel úplně nahoře na své stránce. Potom nedokážu vývoj událostí přesně popsat. Vím jenom, že mi nepřestává zvonit telefon. Vybavuji si jeden hovor s deníkemMetro. Byl úplně krátký, možná pět minut. Když jsem zavěsil, měl jsem sedmatřicet nových zpráv.

Kontaktuje mě televize a rádio a mluvím s novináři z celého světa, celou dobu jsem ve skvělé a bujaré náladě. Ale kdo ví, jak dlouho mi vydrží.

18. prosince 2013

Sedím v taxíku a jedu do redakce ranního vysílání televize SVT. Z auta vidím novinové vývěsky: „Přichází nové Milénium!“ píšeExpressen. „Nová kniha vyvolává šílenství!“ hřmíAftonbladet.

Zřejmě v tom okamžiku mi začíná být doopravdy jasné, nakolik všechno, co souvisí se sériíMilénium, vyvolává emoce. Zahlcují mě blahopřání a nadšené výkřiky, ale po pravdě řečeno i jiné věci. Někteří lidé mi předhazují mého otce, také spisovatele a literárního vědce:

Co by si o tom pomyslel Olof?

19. prosince 2013

Novinářka Annette Kullenbergová formuluje tezi, že to máme v rodiněže tohle ničemné chování je specifickým rysem Lagercrantzů. Kdo se chce před námi zachránit, měl by opustit zemi, píše. (Článek je později stažen.)

3. ledna 2014

Nevím, jestli je to kvůli mediálnímu rozruchu nebo z jiného důvodu, ale moje sebevědomí jde ke dnu a cítím se úplně k ničemu. Když čtu svá vlastní slova o různých typech zbraní – zbraně nesnáším – a o policistech přijíždějících na místo činu, připadá mi to znepokojivě povědomé a už stokrát omleté, beznadějná klišédetektivníhožánru.

Navíc jsem slíbil, že brzy odevzdám svým vydavatelkám Evě Gedinové a Susanně Romanusové prvních sto dvacet stran.

12. ledna 2014

Odevzdávám rukopis do Norstedts.

24. ledna 2014

Čtvrť nepřetržitě skrápí studený, nepříjemný lednový déšť.

Večer zjišťuji, že nám střechou teče, hroutím se, křičím a strašně to prožívám.

V noci nemůžu spát a trápím se, že kniha stojí za houby, že se nám sesype střecha a všechno půjde k čertu.

26. ledna 2014

Jdu na schůzku s vydavatelkami Evou Gedinovou a Susannou Romanusovou, a ještě než si stačíme cokoliv říct, vybalím na ně celou řadu klasických výmluv: tohle je zatím jen skica, pokus, zárodek – a tak dál.

Ale starosti jsem si dělal zbytečně. Evě i Susanně se text, který jsem napsal, líbí a hodiny si povídáme o postavách a o příběhu. Pomalu zase získávám důvěru v naši střechu i ve vznikající knihu.

Zpět na začátek | Poslední část

Lidovky.cz, Lidovky.cz
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz