LN Po třech letech se otevírá nová výstava českého kubismu. Podle jakého klíče jste vybírala exponáty?
Výstava představuje tento styl komplexně, jsou zde nejen předválečná, ale i poválečná díla kubistů – Pavla Janáka, Josefa Gočára nebo Vlastislava Hofmana. V prvním sále jsem se zaměřila na počátky tohoto uměleckého směru. Na podzim roku 1911 zhruba dvacet malířů a architektů založilo Skupinu výtvarných umělců, jejímž členem byl například architekt Pavel Janák, malíř Emil Filla nebo výtvarný kritik V. V. Štech. Zatímco mezi malíři Skupiny byly od počátku zásadní názorové neshody, architekti působili jako jednotící element. Právě proto jsem jejich přínos chtěla zdůraznit a ukázat výběr nejlepších realizací. Poprvé se společně kubisté představili na jaře 1912, kdy se otevíral Obecní dům v Praze. Souběžně tam probíhaly prezentace tří naprosto odlišných uměleckých stylů: skupina Sursum, kde byl Váchal a Zrzavý, ve vedlejším sále kubisté a v dalším Jednota umělců výtvarných, což byli představitelé tradiční malby.
  |
LN Co vlastně kubisty inspirovalo k jednoduché formě?
Impulzů a inspiračních zdrojů bylo víc, obdivovali lidové a exotické umění, ale i vybrané osobnosti umění gotiky a baroka. Pro české designéry byl výraznou inspirací nábytek z období biedermeieru, pro který je charakteristické zjednodušení formy. Klíčové pro celou generaci umělců Skupiny však bylo bezprostřední setkání s aktuální zahraniční tvorbou, zejména s dílem Pabla Picassa, kterého u nás propagoval především Emil Filla a historik umění, sběratel a mecenáš Vincenc Kramář.
LN Na výstavě se často objevuje motiv krystalu. Čím české kubisty tak zaujal?
Představoval pro ně vrcholnou přírodní formu, byl pro ně symbolem absolutní krásy. Kubisty velmi ovlivnila esej Abstrakce a vcítění německého historika umění Wilhelma Worringera, vydaná v roce 1908 v Mnichově, která byla pro nastupující abstraktní umění zásadní. Worringer v textu uvádí krystal jako příklad dokonalé formy. Podle něj člověk přirozeně vnímá organické tvary, anorganické jsou na jiné, vyšší úrovni. Na výstavě v domě U Černé Matky Boží jsou k vidění dřevěné modely krystalů, které může návštěvník porovnat s krystalickou dózou Pavla Janáka. Podobný motiv se objevuje také na fasádách kubistických domů.
LN Kubistická židle nebo gauč jsou velmi originální v interiéru, jsou ale praktické?
Pro kubisty byla otázka funkce druhořadá. Od počátku byla kubistickému nábytku vytýkána nepraktičnost. Ostatně můžete si sezení na kubistických židlích vyzkoušet, v expozici máme dvě repliky židlí. Na první pohled jsou pěkné, ale na sezení trochu nepohodlné. Je zde také kubistická forma na bábovku, která asi opravdu moc praktická není.
Expozice českého kubismu. Dům U Černé Matky Boží.
LN Jedním z nejvýraznějších exponátů je soubor nábytku Josefa Gočára pro Ottu Bolešku. Co se vám o něm podařilo zjistit?
Tato série byla vyrobena v Pražských uměleckých dílnách, které Janák a Gočár založili v roce 1912. Vyráběly se v nich levnější i luxusnější varianty kubistického nábytku. Bohužel se dochovalo jen velmi málo dokumentace k provozu této firmy. Boleškův soubor je ale dobře zdokumentovaný, protože šlo o významného zákazníka. Podle dobových fotografií jsme mohli rekonstruovat celý soubor. Zajímavé je, že čalounění bylo velmi výrazné. Po celé ploše gauče byly zářivě zelené listy. V interiéru dominoval nejen tento gauč, ale i dekorativní tapeta Františka Kysely.
Lucie VlčkováVystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2003 pracuje v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze jako kurátorka ve sbírce užité grafiky a fotografie. Lucie Vlčková |
LN Poslední společná prezentace českých kubistů se konala v roce 1914 na výstavě v Kolíně nad Rýnem. Co tam Češi představili?
Byla to mezinárodní výstava pořádaná německým spolkem Werkbund, čeští kubisté vystavili interiér s nábytkem Josefa Gočára a doplňky Františka Kysely. Radikálností formy patří tento soubor, vzniklý v roce 1912, k nejlepším realizacím nábytku. Nástup války výstavu předčasně ukončil a soubor byl považován za nezvěstný. Téměř zázrakem se jej podařilo uchovat v soukromé sbírce, kam se kdysi dostal úplně náhodou poté, co jej jeden všímavý pán zachránil, když ho viděl u sousedky na zahradě. Získal tehdy i další kusy původního souboru a dlouhou dobu netušil, jaký poklad doma má. Dnes jsme mu velmi vděčni, že nám jej pro naši expozici zapůjčil.
LN Samotná expozice je součástí prvního kubistického domu v Praze. Nyní je znovu přístupný pro veřejnost. Kromě expozice a kavárny jsou zde ještě další prostory. Jaké s nimi máte plány?
Josef Gočár navrhl dům U Černé Matky Boží jako obchodní dům pro podnikatele Herbsta. Samotný tvar domu je vlastně poměrně tradiční, kubistické prvky jsou na vchodových dveřích, vikýřích a schodišti. Atypické zalomení hlavního průčelí domu vzniklo vlastně shodou náhod, protože Gočár se musel vypořádat s nezvyklým tvarem parcely. Nyní je v domě U Černé Matky Boží přístupná kavárna a dvě patra stálé expozice. Na jaře chceme otevřít další patro v podkroví, kde bude výstavní sál pro krátkodobé výstavy. V dubnu to budou fotografie Josefa Sudka, které zachycují Gočárovy stavby.
