Jak Šlouf zradil

Dnes tomu říkáme nebetyčná drzost. Šlouf, který tvořil oporu KSČ a normalizačního režimu, vyčítá Švejnarovi, který před tímto režimem uprchl, zradu na nové vlasti, Americe!

 Čert vzal starého aparátčíka Šloufa, ten ať si říká co chce. Ale proč s ním konzultuje kancléř prezidenta Klause? Tady už nečíhá ani chucpe, ani normalizace, ale pěstění poměrů, kterým se běžně říká bolševická xenofobie a k vrcholům je dovedli borci jako Miloševič a Lukašenko. Tohle je hlavní poselství Šloufových slov - a klausovská linie v ODS se útokům na „cizáky“ věru nebrání.

 Šlouf dnes beztrestně zdůrazňuje to, kvůli čemu by měl sám předstírat neviditelnost, co by se mělo obracet proti němu osobně. Proč mu to ti, kteří s ním hovoří, neřeknou nahlas? Asi proto, že při slovech jako cizinec či zahraniční kapitál voliči bystří uši.

„Cizinec“ Švejnar přísahal věrnost USA. Je to snad horší, než když Šlouf přísahal věrnost komunismu a Sovětskému svazu? To nebyla zrada? Jistě, muži za komunismu na vojně přísahali věrnost režimu, ale k tomu je nutil zákon. Když Šlouf po srpnu 1968, po okupaci cizí, sovětskou mocí, vstupoval do KSČ, zrazoval cizákům dobrovolně a zištně.

 Šlouf i Klaus stáli společně na straně české cesty, českého kapitálu. V tomto vidění se Šloufova zrada jeví jako prkotina proti Švejnarově americkému pasu. Jenže skutečnost je úplně opačná. Právě proti Šloufově zradě cizákům se jeví jako prkotina Švejnarova přísaha věrnosti Spojeným státům.

Přísahal snad Švejnar věrnost zločinnému, cizinci dosazenému režimu, který tu dusil občanské svobody, ekonomiku i životní prostředí? Tak je to, pane Šloufe. Buďte vděčný sametové revoluci, že už neplatí heslo vašich souputníků: psovi psí smrt.