Kancléř Weigl ve svém srovnávání oslav v Praze s Berlínem ("Stát zapomněl na oslavy 17. listopadu, LN 12.11.) vzpomenout i velmi opatrných a vlažných reakcí svého dnešního šéfa na pád Berlínské zdi.
pamětníci z jižní Moravy si možná vzpomenou, jak se shodou okolností zrovna dnes na den přesně před dvaceti lety vysílala na rakouské televizi debata OST studia moderovaná prof. Paulem Lendvaiem věnovaná dopadům pádu Zdi na komunistické režimy ve střední a východní Evropě, kde vedle ředitele rakouského ústavu mezinárodních vztahů prof.
Hanspetera Neuholda, mluvčího maďarských Svobodných demokratů Ference Köszega, publicity Petera Bendy z Berlína a socioložky prof. Katji Boh z Ljubljaně vystoupil i "Dr. Václav Klaus", uvedený jako nárohospodář z Prahy.
Václav Klaus se tehdy ve svých odpovědích výrazně odlišoval od nadšení všech ostatních diskutujících nad probíhajícími změnami. Jeho tehdejší výroky "tichá většina v Československu není na rychlejším tempu reforem zainteresovaná", "pracuji jako prognostik, ale bohužel nemohu teď dělat žádné prognózy", "ekonomická situace Československa není až tak špatná, ale dlouhodobě s tím systémem dál jít nemůžeme, rok 2000 nemůžeme přežít" i jeho upozorňování, že "neviditelná moc – ruka trhů může, může přinést velké problémy" s přípodotkem "my musíme skutečné tržní hospodářství budovat, tvořit, dělat, a to se nedá udělat přes noc"
ukazují, že vizionářem rychlé destrukce komunistického systému Václav Klaus v těch dnech nebyl. Slouží mu ke cti, že se neuchyluje k bagatelizacím takového typu, do jakých se pouští slovenský premiér.
Organizace pompéznějších oslav by však přinejmenším u pamětníků mohla působit trochu trapně. Weiglovo odmítnutí "monstróznějších" oslav je tak větší znalostí věci docela logické a je jen potěšitelné, že si toho je Hrad vědom.
