Jak zní komorní pop z Islandu? Árstídir se vrací do Česka

Za posledních několik let jste v České republice odehráli poměrně dost koncertů. Máte pro to nějaký zvláštní důvod?
Za první koncerty u vás vděčíme naší manažerce, protože se zná se skvělými místními promotéry. Teď se sem nicméně vracíme každý rok, a to z prostého důvodu – moc se nám tady líbí.

Co vás při návštěvách České republiky upoutalo nejvíc?
Česká republika je především nádherná země. Na léto snad neexistuje lepší místo. Kromě toho nás fascinuje vaše historie a také kultura, z níž jsme toho už měli možnost poznat docela dost. Čeští promotéři nám často zařizují vystoupení na starých zámcích a v podobně úžasných prostorách. Každé živé vystoupení hodně ovlivňuje prostředí, kde se koncert odehrává. Pokaždé to má jinou atmosféru a jiný zvuk. Z tohoto pohledu jsme některá z těch nejvíc strhujících vystoupení zažili právě u vás v České republice.

Znáte (nebo dokonce posloucháte) nějaké české interprety?
Na turné se setkáváme s mnoha talentovanými muzikanty, a když hrajeme na festivalech, spoustu z nich jich můžeme vidět i naživo. Z české hudby jsme však zatím objevili pouze zlomek, ale v budoucnu bychom to určitě rádi napravili.

Jací jsou vaši oblíbení hudebníci? Co právě posloucháte?
Právě teď zrovna pracujeme na našem třetím studiovém albu. Jakmile se dostaneme do procesu příprav, všichni se pro inspiraci a nové nápady snažíme poslouchat co nejrůznorodější hudbu. Pokud máme ale jmenovat nějakého společného oblíbence, bude to určitě skupina Radiohead. Líbí se nám, s jakou dychtivostí prozkoumávají možnosti, které jim hudba nabízí, ale že jejich tvorba zároveň drží pohromadě a charakterizují ji výborné texty.

Nová píseň "Ró" z chystaného třetího studiového alba Árstídir.

To se od vaší hudby dost liší. Jak jste se dopracovali ke svému žánru?
Čirou náhodou. Nikdy jsme neplánovali hrát nějaký specifický druh hudby. Nasměrovaly nás písničky, které jsme složili, a k našemu neobvyklému zvuku přispělo i to, že každý z členů kapely má odlišné hudební pozadí. Navíc nemá naše skupina ani bubeníka, ani baskytaristu, což nás od ostatních také dost odlišuje. Umění je jako proud – nemůžete vědomě plánovat, co uděláte – prostě to přijde.

Jak byste svou hudbu charakterizovali pro někoho, kdo vás zatím nezná a váhá, jestli má přijít na koncert?
V článku na Wikipedii se o nás píše následující: "Árstídir jsou islandská skupina hrající indie-folk s prvky klasické hudby, progresivního roku a minimalismu." Podle nás je to docela trefné. Sami naši hudbu někdy označujeme za komorní pop. Ale většinou tvrdíme, že zníme prostě jako Árstídir.

Vaše písničky jsou obvykle v poklidném, pomalém tempu. Přemýšleli jste někdy o tom, že byste do repertoáru zařadili něco svižnějšího?
Vlastně ano. Na novém, rozpracovaném albu zrovna experimentujeme s několika novými odstíny hudební palety. Některé z nich svižnější určitě budou.

Zhruba polovina vašich písní je psaná islandsky. České publikum islandštinu většinou neovládá, takže otázka logicky zní – o čem jsou vaše islandské texty?
Píšeme o komplexních pocitech – velmi často je to smutek nebo lítost – a islandská příroda a počasí nám slouží jako metafory. S oblibou také odkazujeme k tomu, jak se v průběhu roku mění světlo a barvy. Není proto náhoda, že jméno skupiny, Árstídir, znamená v islandštině "roční období".

Video ze spontánního vystoupení na německém nádraží se stalo virálním.

Zbytek písní je v angličtině. Proč vlastně zpíváte anglicky? Je tak jednodušší prosadit se v zahraničí, nebo je to pro skupinu z neaglicky mluvící země přímo nutností?
Když skládáme písničky, někdy nás napadnou islandsky, jindy anglicky. Ve skutečnosti o tom moc nepřemýšlíme – každá písnička si obvykle vyžádá svoje. Užíváme si výrazové možnosti, jaké nám angličtina a islandština nabízí, a baví nás vyjadřovat se v obou jazycích.

O Árstídir existuje také dokument, který natočila Lilja Häfele. Jaký to byl pocit ocitnout se před kamerou?
Lilja je opravdová profesionálka a má dobré pozorovací schopnosti. Trávila s námi spoustu času a sledovala naše tvoření, aniž by ho nějak narušovala. Občas jsme ani nezaregistrovali, že tam je.