Sociální demokracie nejdříve ústy svého předsedy nechtěla o prezidentské vládě ani slyšet. Pak jí hrozilo, že spadne do vlastní pasti, když označila za nepřijatelného Fischera jako ministra financí a mohlo se stát, že by ho Rusnok stáhl.
Nestalo se ani to, a přece zde dnes ČSSD stojí jako jeden muž a hlasuje pro dříve nemyslitelné. Jinak řečeno, lze zde pozorovat určitou dynamiku. Anebo snad věříte, že počet hlasů při hlasování o důvěře už zůstane tím nejvyšším, který Rusnokův kabinet ve sněmovně získá? Proč by musel?
Vláda bez důvěry může, jak známo, vládnout až do příštích voleb. Tvůrci ústavy to nechali bez lhůt zřejmě v domnění, že vládnutí bez většiny ve sněmovně, tedy bez možnosti prosazovat zákony, přece nemůže nikoho bavit.
Jenže co když ta dynamika podpory dosáhne kritického (většinového) bodu ne sice v den hlasování o důvěře, ale brzy poté? Když je moc na dosah, každý chce být u toho. Z ceremoniálních důvodů by bylo hezké mít většinu dnes, ale když bude později, taky dobře. A po včerejším rozhodnutí ČSSD má vítr v plachtách Zeman.
