Kdyby pan redaktor Weiss (Já konsenzuální, LN 15.12.2007) Jana Švejnara pozorně poslouchal, pochopil by, že rozdíl mezi konsensuálním a polarizujícím politikem je hlavně v metodě, ne v názorech. K sjednocujícímu prezidentovi nevede cesta přes „perfektně zprůměrovaný“ názor. Vede k němu jeho ochota svou autoritou napomáhat politické scéně nacházet účelné a stabilní kompromisy v zásadních otázkách, i za cenu upozadění svých osobních názorů. Po prezidentovi, který své kontroverzní názory propaguje i na billboardech a stále vypočítává, kdo všechno je nepřítelem naší svobody („environmentalisté“, „NGOisté“, „europeisté“,…) by to byla příjemná změna.
Mezi prioritami Jana Švejnara je například vůle přispět k úspěchu našeho předsednictví Evropské unie. Kolikrát současný prezident konstruktivně pomohl shodě klíčových politických sil na evropských prioritách ČR? Tedy když pomineme jeho zádsadní příspěvek evropské integraci spočívající v tom, že místo aby se zúčastnil evropského summitu, zůstane raději doma... jak nám to nedávno vysvětlil v MF Dnes. O co méně bude Švejnar jako prezident propagovat své osobní názory, o to více bude prostředníkem, vyjednavačem, který vede politické síly k dialogu a k ochotě ke kompromisům. Může to působit nově, ale ve skutečnosti to „jen“ odpovídá naší ústavě. A považovat úsilí o dosažení celonárodního konsensu v klíčových oblastech za „stádnost“ je jen trefnou ilustrací další Švejnarovy teze: měli bychom obrátit list za černobílým viděním světa transformačních 90. let.
Na závěr svého článku pan redaktor Weiss volá po „otevřené a korektní diskusi“. Kdopak že to doposud odmítá veřejnou debatu mezi oběma prezidentskými kandidáty?
Mezi prioritami Jana Švejnara je například vůle přispět k úspěchu našeho předsednictví Evropské unie. Kolikrát současný prezident konstruktivně pomohl shodě klíčových politických sil na evropských prioritách ČR? Tedy když pomineme jeho zádsadní příspěvek evropské integraci spočívající v tom, že místo aby se zúčastnil evropského summitu, zůstane raději doma... jak nám to nedávno vysvětlil v MF Dnes. O co méně bude Švejnar jako prezident propagovat své osobní názory, o to více bude prostředníkem, vyjednavačem, který vede politické síly k dialogu a k ochotě ke kompromisům. Může to působit nově, ale ve skutečnosti to „jen“ odpovídá naší ústavě. A považovat úsilí o dosažení celonárodního konsensu v klíčových oblastech za „stádnost“ je jen trefnou ilustrací další Švejnarovy teze: měli bychom obrátit list za černobílým viděním světa transformačních 90. let.
Na závěr svého článku pan redaktor Weiss volá po „otevřené a korektní diskusi“. Kdopak že to doposud odmítá veřejnou debatu mezi oběma prezidentskými kandidáty?
