jak šmakovala ta patka chleba
palcem vydlabana
nam zlošči něbylo třeba
stačilo, že zhrožila se mama
joj děči drahe boruvky zraju
tež fajny hrašek na polu
šak ja už z posledněho hraju
už něni ani kobzolu
na naši ulici všeci sme bidni byli
v dělnickym baraku sami boraci
na balon malem svičkum svičili
ve škole byli sme jako vojaci
v teplakach kolena vytlačene
jak uniforma pasnu
šak do kostela vyšňořene
a tak sme žili ve snu
učitel něsměl pravdu mluvič
bez bedny sme to poznali
ale o lasce mluvil
k mojemu rodnemu kraji
tež k luďam všeckym
či kulak, či žid, chalupnik
přbližil ten svět světsky
choč ho tak presoval bolševik
na školy sme se nědostali
tačici byli saboteři
republiku podvracali
ale my byli frajeři
Po Moravici plyvala
fajna pisnička ozvěnum
to Jarek zpival na zámku
s partyjum chuliganu
o telej mladši střapaty
basnik to ešče něvědžel
bez ptaňa se chlupatych
stali sme kolem jak roj včel
Tuž včil už je to ine
tež drepnul někdy mimo glajzu
na nas šak tež spomeně
mače vidžeč tu rajzu
chlupači maju pohotovošč
tych ludži, aut jako v tej řice
to pane Hutko vaša ubohošč
sladky hlas ozvěnum idže z Moravice
tak Jarku přijedž, přijedž zas
cyp s takum demokracyjum
dyč Ty si našich srci hlas
niktoši ač se vybliju
či něsu naša partyja
a ani krevna skupina
rodny rodneho ubija
zavišč jim světlo zhasina
