Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Jaromír Jágr, Kladeňák: A nakonec přijde i Ivan Hlinka

Kultura

  21:22
Napsat hru, v níž se dramatický konflikt odvíjí od toho, že hokejistovi Jaromíru Jágrovi se zjevuje filozof Ludwig Wittgenstein a způsobuje mu tak těžké duševní trauma, vyžaduje nejen divokou fantazii, ale i smysl pro pohyb na hraně mezi kontrastními žánry. Dramatikovi Petru Kolečkovi a režisérovi Tomášovi Svobodovi, kteří v kladenském divadle uvedli původní text Jaromír Jágr Kladeňák, ani jedno nechybí.

Jaromír Jágr, Kladeňák foto: ČTK

Obrovský zájem médií o novou inscenaci, z něhož částečně vyplývá, že mnozí skutečně očekávali životopisný hold hokejistovi, by autorům mohl posloužit jako další téma. Včetně toho, že již stačili být obviněni z to, že si přivlastnili, ba přímo jiným ukradli Wittgensteina jako divadelní postavu, což je opravdu kuriózní nařčení. V každém případě se mohou radovat, protože jejich mystifikačně ironizující styl, kterým vykloubenou realitu převracejí naruby, komentují ji a pohrávají si s ní, evidentně funguje.

Kolečko se Svobodou zkrátka výběrem Jágra neomylně sáhli po fenoménu, který stále vzrušuje. A to i přesto, že prvenství v uvedení hokeje na jeviště patří Martinu Smolkovi s Ondřejem Havelkou a jejich opeře Nagano. Kladenský hrdinský epos se zpěvy, jak Kolečko se Svobodou svou hru označují, zkoumá především Jágrovu duši a jeho vnitřní svár. To je hlavní dějová zápletka, jejíž vyřešení přináší skutečnou katarzi.

Vítězovi z Nagana a kladenskému rodákovi se totiž začne zjevovat filozof Wittgenstein coby dítě v doprovodu své matky Leopoldiny, jejíž portrét byl v emblému kladenských železáren. Vize Jágra zcela rozloží, ovšem pak se dozví, že není sám, i ostatním hokejistům se zjevují různí myslitelé od Voltaira až po Patočku a permanentně znejišťují jejich sportovní úsilí. Však také scéna, v níž se hokejisté vzájemně svěřují, kdo se komu zjevuje, je ryzí dada. Pak Jágrovi jeho přítel Mario Lemieux odhalí, že vize jsou "tzv. Makarovův syndrom" a jako maximální deprese pochopitelně pocházejí z Ruska. Jarda odjede na Sibiř, aby konečně své pochybnosti překonal, to se mu podaří a tudíž bude dál "klestit svou cestu hokejkou tak, jako to Wittgenstein dělal myšlenkou".

Odzbrojující dobrosrdečnost a upřímnost
Tomáš Svoboda umí využít zkratku i střih, má nápady, smysl pro náznak a tak si poradil i s dost odbytou scénou. Navrch mu obrazy hokejových zápasů šikovně choreografovali Lenka Vágnerová a Rosťa Novák jako velkolepě secvičené baletně - revuálně - bojové výstupy se zpěvem i bez, hoši si zabruslí i na Labutí jezero. Prostor dostane komentátor Robert Záruba (Miroslav Večerka), jehož rozbor zápasu pomocí elektronické tužky patří k nejvtipnějším momentům inscenace. Nechybí ani další zábavně pojednané grify a detaily z hokejového života.

David Matásek se jako Jágr nejprve zjevuje zásadně ve zlatistém dresu. Hokejového borce hraje v jemné nadsázce: spojuje ji s jakousi konkrétní študýrkou poctivého sportovce vzešlého z lidu, což se projevuje jako kombinace odzbrojující dobrosrdečnosti a upřímnosti. Tento hrdina nemůže jinak než se vrátit ke svým kořenům na Kladno a odvrhnout všechny pokusy o své zneužití, například v politické kampani. A tak se v závěrečném happyendu – apoteóze zjeví i duch Ivana Hlinky, aby všem požehnal.

Hodnocení LN

3 / 5
Petr Kolečko/Tomáš Svoboda: Jaromír Jágr, Kladeňák
Režie: Tomáš Svoboda
Scéna Jaroslav Bonisch
Kostýmy: Ivana Brádková
Hudba: Karel Albrecht
Pohybová spolupráce: Lenka Vágnerová, Rosťa Novák
Středočeské divadlo Kladno
Premiéra: 9. 10. 2009

Víc než kabaret
Navzdory tomu, že nápad konfrontovat hokej s duchovnem je báječný, přináší obecnější výpověď a je i zdrojem dalšího řetězce originálních asociací a neposlední řadě i slovní komiky, jeho dramatický potenciál na celou délku inscenace úplně nevystačí a musí se uměle natahovat. Tento problém se objevuje už před polovinou inscenace a vznikají hluchá místa a padá tempo. Pokračuje v úvodu druhé části, kdy hrdina odjel do ruského Omsku, aby zde vyřešil své deprese. Tamější společnost má podobu čechovovského světa, hokejisté v bílých oblecích posedávají kolem samovaru, pijí vodku a propadají chandře stejně tři sestry Irina, Olga a Máša jinak "předzápasové prostitutky", které opět marně touží do Moskvy s tím rozdílem, že jejich frustrace pramení z toho, že si nemohou vzpomenout, jak se řekne italsky zakázané uvolnění Samozřejmě, že jde o nadsázku v řádu věci, ale tento průhled do světa ruské klasiky je humorem už dost speciálním, nehledě na to, že použité gagy ani opakovaný zpěv Kalinky příliš nefungují.

A tak to, v čem spočívá síla Svobodovy inscenace, je zároveň i jejím rizikem. Místy prostě působí rozbíhavě a nedrží tvar, což je dáno i tím, že autoři vidí situace jako anekdotické skeče, které občas působí jako nastavovaná kaše. V komorním prostředí by to nebylo tak vidět, ale na velkém jevišti ano. Přes tyto výhrady je Jaromír Jágr, Kladeňák přece jen víc než kabaret na dané téma, jako sarkastický obraz současnosti obstojí.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...