Jazzové fanoušky od návštěvy koncertu neodradilo ani deštivé počasí, jež přes den jih Čech trápilo. Před koncertem nakonec pršet přestalo, a díky tomu si mohli nerušeně vychutnat neobyčejné Morrisonovo umění, které je třikrát zvedlo ze sedadel.
Morrison přišel na pódium v dobré náladě. "Je krásné, že jsem se vrátil na tento festival. Naposledy jsem tu byl před šesti lety, tenkrát, myslím, pršelo," uvedl koncert s narážkou na počasí s tím, že věří tomu, že dnes to určitě vyjde. Legendárního muzikanta pozval Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, který se v tomto historickém městě podevatenácté pořádá od 16. července do 21. srpna.
Sympatický Morrison představil poté svou autorskou kompozici Le Bellclair Blues. Po ní následovaly další známé hity, například Rainy Day, Flinstones či No Regret, které vždy krátce uvedl. Podnět ke vzniku skladby Master Plan přiblížil humorným příběhem, kdy mu prý členové kapely dali česnek do trubky a on kvůli tomu nemohl hrát. "Někdy je mnoho důvodů, proč psát písně, někdy jste zamilovaní, někdy ne a někdy se něco stane...," poznamenal.
Posluchači si vytleskali tři přídavky
Po závěrečné temperamentní On The Edge si nadšení posluchači vytleskali další tři přídavky a odměnili Morrisona i big band třemi ovacemi vstoje. Na rozloučenou jim Morrison zahrál známou bluesovou píseň Basin Street Blues na trubku, přičemž se mistrně doprovázel na klavír. Stejnou kompozici podle svých slov přednesl i při posledním vystoupení v Krumlově.
Morrisonovo vystoupení ve střední Evropě nebylo v těchto dnech jediné. Před týdnem zavítal na pražský festival Prague Proms, kde si zahrál s Českým národním symfonickým orchestrem. Tento týden jej slyšelo i bratislavské publikum. Morrisona považují kritici za jednoho nejtalentovanějších hudebníků ve svém oboru a staví jej po bok hvězd, jako jsou například Quincy Jones, Phil Collins, Frank Sinatra nebo B.B. King.
Ve třinácti hrál v nočních klubech
Na první nástroj, klavír, začal hrát v sedmi letech a ve třinácti působil jako profesionální hráč v nočních klubech. Po rychlém nástupu kariéry na sebe nenechaly dlouho čekat ani vystoupení na mezinárodních jazzových festivalech i koncerty s hudebními legendami, mimo jiné s Dizzym Gillespiem, Woodym Shawem, Rayem Charlesem či Rayem Brownem.
Později se Morrisonova umělecká kariéra začala propojovat i s klasickou hudební scénou. Natočil Jazz Meets the Symphony s Londýnským symfonickým orchestrem a účinkoval třeba v londýnské Královské opeře Covent Garden s prestižním Londýnským filharmonickým orchestrem.
V roce 1997 obdržel v rodné Austrálii nejvyšší vyznamenání Řád za zásluhy. Morrison je zajímavou osobností i v soukromí; věnuje se například triatlonu, slaňování či pilotování vlastního letadla a závodního auta.
