Jaderné palivo bez chlazení se začalo zahřívat nad únosnou mez a kovový reaktor je ve smrtelných křečích. Pokud ho teplota paliva roztaví, uniknou radioaktivní látky z trosek do vzduchu a jedovatý mrak bude putovat léta ovzduším.
V této souvislosti je logická otázka, jestli bylo rozumné postavit jadernou elektrárnu tak blízko u pobřeží oceánu, že k jejím zdem dorazila tsunami.
Satelitní snímky ukazují, že elektrárna Fukušima I stojí necelých 230 metrů od břehu Pacifiku. Také ostatní čtyři elektrárny, o kterých se v souvislosti se zemětřesením mluví, stojí nedaleko pobřeží.
PODÍVEJTE SE: |
Proti vlnám je chránily hráze, vlnolamy a skoro sedmimetrová zeď okolo elektrárenského areálu. Ale desetimetrová tsunami tuto bariéru u Fukušimy I překonala.
Infografika - klikněte pro zvětšení
Spotřeba vody u jaderných elektráren je vskutku monumentální. Pro ilustraci: naše elektrárny v Dukovanech a v Temelíně mají dohromady šest reaktorů a denně spotřebují 129 tisíc m3 vody.
Zajistit takové množství vody pár desítek metrů od pobřeží je poměrně jednoduché. Pokud by elektrárna stála třeba patnáct kilometrů od břehu, kam už tsunami "nedoběhne", jak by se řešila její spotřeba vody?
"Technicky je nemožné dopravovat takové množství vody potrubím," říká profesor Vojtěch Broža z katedry hydrotechniky Stavební fakulty ČVUT.
Pokud by elektrárna stála ve vnitrozemí, přicházelo by v úvahu jenom chlazení pomocí věží, jaké známe z Temelína nebo z Dukovan. "Nepochybuji, že japonští konstruktéři by je dokázali navrhnout tak, aby přestály i zemětřesení vyššího stupně," dodává profesor Broža.
A postavit hráz schopnou zachytit více než desetimetrovou tsunami? I takovou možnost odborník na hydrotechniku považuje za reálnou. "Myslím, že by to zvládli," dodává.
