Přiznám se, že už dříve jsem zcela nechápal, jak může člověk, v němž se pojí neotřesitelný smysl pro spravedlnost hodný Louise Saint-Justa s náboženským zaujetím Grigorije Rasputina, najít plné uspokojení v ekologických aktivitách. Jistě, je k nim zapotřebí něco výše zmíněných vlastností, ale ten, kdo jich má na rozdávání, se v profánním prostředí ochrany životního prostředí nemůže zcela vyžít. Teď se zdá, že Jakub Patočka konečně strhl zelenou masku a hodlá se přihlásit ke své pravé identitě. Nepochybně k tomu přispělo i záhadné zmizení pana Ditricha-Dvorského, původního uzurpátora hodnosti Imanuela Parsifala, kterého údajně při nedělním výletě s celou rodinou pohltily Koněpruské jeskyně. To je těžké si vykládat jinak než jako Boží trest. Trůn je tedy volný.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Svou pravou totožnost odhalil pan Patočka zcela spontánně při rozhovoru, který poskytoval Michaele Jílkové. Uprostřed klábosení se bez nejmenšího varování vztyčil a začal z bývalé moderátorky Kotle vymítat ďábly (celkově jich prý bylo osm; tím pan Patočka o jednoho překonal dosavadní nejlepší výkon Ježíše Krista). Situaci bezděčně zachytil přítomný fotograf deníku MfD a nedopatřením se pak dostala na stránky listu. Konsternovaná Jílková prý okamžitě Uvěřila, hodlá se do hnutí zapojit a má tam zaujmout místo, jaké mezi Ježíšovými stoupenci měla Marie z Magdaly.
V důsledku této události nás očekávají jakési změny na české politické a mediální scéně. Pan Bursík si asi oddechne, protože je pod úroveň Imanuela Parsifala zabývat se tak profánními věcmi jako je účast zelených ve vládní koalici nebo americký radar v Brdech. Literární noviny získají výrazně novou podobu a nepochybně se aspoň na čas stanou o něco čtivějšími. A nejen případ neexistující Aničky a týraného Ondřeje, ale i česká politická scéna a s ní celý náš svět budou zase o fous přehlednější.
Podle nezaručených zpráv z nespolehlivých zdrojů sepsal
