Navzdory všem doporučením si do restaurace nakonec musí najít člověk cestu sám. Nedávno jsme se o tom zase přesvědčily při návštěvě pražského Café restaurantu Palanda. Lákal už dlouho – prý tam připravují skvělé hamburgery a ani polední nabídka není k zahození... O té však nemůže být řeč, blíží se třetí hodina, a tak z toho kouká jakýsi pozdní oběd.
Jako v šantánu
Poměrně skromný prostor v úrovni chodníku je skutečně nastaven palandou čili dřevěným patrem, kde je naopakmísta víc než dost. Zatímco nábytek (dřevěné stoly, lavice a obložení) i osvětlení podniku („tovární“ lampy Ikea) jsou střízlivě moderní, okolní stěny se dekoratér rozhodl pokrýt odvážnými malbami ve stylu pařížských šantánů, které doplňují žertovné nápisy a narážky na zkázu Titaniku.
Toto rozverně-pochmurné ladění výzdoby má zřejmě hosty inspirovat k hojné konzumaci požitků (carpe diem!), respektive k zakousnutí se do některé z nabízených specialit. Poslušny této rady i doporučení přátel bez váhání objednáváme dvojici burgerů – Royal Bacon Cheese Burger (195,-) a Beef Curry Burger (199,-) a k zahnání prvotního hladu pórkovou polévku (49,-).
ČTĚTE TAKÉ: |
Polévky je sympaticky velký talíř, jedná se o poměrně hustý, svěže zelený krém, jenž chutná přesně tak, jak má. Vyhovuje nám i jeho konzistence – obsahuje malé kousky zeleniny, zjemněný je tak akorát, smetana (možná ještě doplněná žloutkem) nepřetloukly původní chuť. Tohle vypadá na docela slibný začátek. Netrvá dlouho a nesou se k nám i toužebně očekávané burgery, a to s kompletní výbavou.
V Palandě si hranolky nemusíte přiobjednávat zvlášť. Tohoto bonusu však okamžitě litujeme: hranolky jsou i v záři umělého osvětlení přesmažené (proboha jak se jim to v kuchyni povedlo a jak to, že je kuchař okamžitě nevyhodil?), takže až na pár světlejších exemplářů je necháváme v podstatě netčené.
Maso v nasládlé buchtě
Pohledem k okolním stolům ovšem zjišťujeme, že ostatní strávníci na tom nejsou lépe... Hranolky jsou krom toho posypané jakousi bylinkovou solí, po níž zůstává v ústech ohavná pachuť – no ano, starý dobrý glutaman, brr... Původně jsme nechtěly komentovat fakt, že brambory – navíc smažené – a houska k sobě podle našeho názoru od přírody nepatří, ale teď nám to nedá... (Skalní milovníci amerických burgerů teď jistě ostře nesouhlasí.) Pečivo svírající „karbanátek“ je navíc slabě řečeno nevalné – prostě nasládlá, postupem času bobtnající buchta posypaná sezamovými semínky. (Milovníci burgerů teď patrně namítnou, že tak to má být... dobré to ale není.)
Nepříjemně sladký vjem v ústech ostatně podtrhuje i smažená cibule. Slanina je však chutná, jakož i stěžejní protagonista celé kreace, uhnětený z kvalitního masa. Škoda jen, že z něj na talíř vytéká krvavá loužička – u tohoto pokrmu to vypadá dost odpudivě. Ještě že je tu minisalátek coleslaw ze strouhaného bílého zelí, nudliček mrkve a údajně i cibule (již vůbec necítíme - její výrazná chuť by přitom celému pokrmu jedině prospěla!) a smetany místo obvyklé majonézy. Místní varianta nás pravda příliš neoslnila, chutná jaksi „dětsky“, chybí jí potřebný říz.
Lépe se nám ovšem nevede ani s druhým burgerem, který slibuje chilli, koriandr, domácí curry pastu a další lákavě znějící ingredience. Sladká chuť se bohužel opakuje, a to jsme tedy od uvedených surovin věru nečekaly. Jediné, co opravdu chutná, je hlavní součást pokrmu, tedy maso, a křupavé nudličky římského salátu se sojovými klíčky.
Socialistické kari
Náš oblíbený koriandr zcela absentuje, místo něj kuchař použil pár snítek fenyklové nati. Po chilli a jeho šmrncovní chuti ani památky. Ona slavná „domácí“ curry pasta je ve skutečnosti hodně naředěný sladký kečup, smíchaný s kari (to prosím není překlep, chutná stejně nedobře jako socialistické Kari koření od Vitany). Navíc je tak řídký, že se houska za pár minut zcela rozbahní.
PSALI JSME: |
Otrava na kvadrát, kdybychom chtěly sladký oběd, zašly jsme si někam na kynuté ovocné knedlíky. Oběd zakončujeme ničím se nevyznačující kávou z pražírny Doubleshot (hrdě inzerovanou, ale zas taková sláva to ve zdejším podání není). K ní náleží i kostka litého koláče se stopovým množstvím kakaa – milá to pozornost místo obligátní balené sušenky, chutná však – zase jen a pouze – sladce.
Na Palandě nás za dnešní pozdní oběd zkasírovali o 597 Kč. Měly jsme prostě jen smůlu, anebo to tu takhle vypadá pokaždé? Na úvod sice dobrá polévka, v závěsu však hned nepřijatelné hranolky, nedobré žemle, hodně nepřitažlivá „lžikari pasta“ (její pachuť se prosazuje ještě po několika hodinách) a převažující sladký dojem ze všeho snad včetně chování zdejšího číšníka. Není toho málo, a tak nás sem už žádný kamarád nedostane. Ten nás však ubezpečuje, že jindy to bývá úplně jiné... No dobře, můžete to vyzkoušet sami.
