Obsahoval spisy, které si měla prostudovat ošetřovatelka Jiřina Kozová, u níž prezident při hovoru zjistil mezery ve znalostech světové literatury.
O tom, že u Masaryka nešlo pouze o problém jemné motoriky, svědčí to, že komolil slova. Např. místo „Björnsonovy spisy“ čteme „Bjorn´sen psysy“. Přeházená písmena se objevují i v dalších slovech, místo „Havlíčkovy spisy“ psal prezident „ Hávlckovypsysi“. Třístránkový seznam obsahuje i položky, které se nedají téměř vyluštit.
  |
Masaryk měl velký problém se i podepsat. Jednotlivé litery mu musely být diktovány, a jak ukazují následující dva snímky, jeho podpis byl zcela deformovaný. První podpis pochází z konzulského pověření Otokara Tichého do Neapole z 5. ledna 1929, tedy z doby, kdy byl Masaryk zdráv.
Masarykův podpis z doby, kdy byl zdravý.
Druhý autograf ukazuje podpis hlavy státu na pověření téhož diplomata, tentokrát do Sarajeva 1. června 1934. Ze srovnání je patrné, že Masarykovo písmo změnilo sklon a tvar liter i způsob jejich napojení. Chybí také pro dřívější podpis charakteristické iniciály „T.“ a „G.“ a celkově se písmo stalo skoro dětským. Podpis svědčí o velké nejistotě pisatele.
Masarykův podpis po mrtvici.
Nutnost podepisovat úřední listiny prezidentovi přinášela velké vypětí. Situaci vyřešili úředníci jeho kanceláře tak, že v červenci 1934 nechali vyrobit podpisové razítko s faksimile prezidentova podpisu. Od 21. července 1934 pak Masaryk svou rukou již nic nepodepsal, zákony a jiné úřední dokumenty razítkovali jeho úředníci na místě, kam přiložil prst. Originál Masarykova podpisového razítka je od čtvrtka vystaven na výstavě Fenomén Masaryk v Národním muzeu v Praze.
