Francouzský list Le Nouvel Observateur se zaměřil zejména na to, na kolik celá záchranná operace přišla. Cituje chilského prezidenta Sebastiána Piňeru, podle kterého to stálo "něco mezi 10 a 20 miliony dolarů". "Stát zaplatil dvě třetiny a zbytek peněz šlo ze soukromých darů," dodal prezident. Ale aby si nikdo nemyslel, že v tak slavné chvíli je namístě hovořit o penězích zdůraznil: "Každé peso mělo hodnotu utrpení, každé peso bylo dobře vynaložené."PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE
Když už jsme u chilského prezidenta, na toho se dnes média také dosti zaměřují. Je vlastně dalším hrdinou celé události a dokáže toho náležitě využít pro svůj politický úspěch. Věnuje se tomu například stanice Sky News na svých webových stránkách. Piňera totiž v době, kdy se důl San José 5. srpna zřítil, neměl příliš velkou popularitu. Důvodu bylo několik: příliš velké množství bohatých obchodníků, kteří se spolu s ním dostali k moci, nedostatečná bezpečnost chilských dolů a pomalá obnova země po ničivém zemětřesení v únoru letošního roku. Teď je ale všechno jinak – Piňera je díky vysvobození všech 33 horníků hvězdou a díky tomu se mu může podařit prosadit pár nepopulárních kroků. Například prosadit zákon, který zvýší daně pro zahraniční těžařské společnosti, které působí na území Chile... PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE
Další informací v pozadí je otázka, co se teď stane s dolem San José? Dočíst se o tom můžeme například na stránkách listu Business Day. Prezident plánuje důl zavřít a udělat z něj památník. Jeho přesnou podobu však prozatím neupřesnil. V článku se ale dočteme i jednu kuriozitu – víte, že Piňera měl během záchranné akce na sobě tutéž červenou vestu, kterou si oblékl, když se jel podívat na následky ničivého zemětřesení?PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE
Závěrem jedna zpráva z jiného soudku. Světové přírodovědce ohromila velryba, která (na velrybí poměry) uplavala vůbec nejdelší vzdálenost. Podařilo se jí totiž zdolat 9800 kilometrů mezi Brazílií a Madagaskarem. Její výkon vyšel najevo naprostou náhodou. Fotografové ji zachytili nejdříve u brazilských břehů 7. srpna 1999. A pak ještě jednou za dva roky 21. září 2001 u Madagaskaru. Že jde o stejnou velrybu poznali podle typických skvrn na ocase, které má každá velryba specifické. Podobně, jako se totožnost lidí dá poznat podle otisků prstů. Přečíst si o tom můžete na serveru Wildlife Extra. PŮVODNÍ ČLÁNEK ZDE
