Filmy za čtvrt miliardy dolarů se většinou dělají jaksi při zdi. Poskládají se do nich elementy, které se osvědčily už někde jinde, tvůrci, kteří si už vydobyli reputaci, zpracuje se látka, která už je sama „značkou“. Je zvláštní, že se současný Hollywood téhle strategie tak úporně drží, když docela často nevychází.
Čerstvým příkladem je film John Carter: Mezi dvěma světy. Nákladná 3D velkoprodukce zatím nenaplnila komerční očekávání a ani kritiky zrovna nepotěšila. O filmu Andrewa Stantona (tvůrce úspěšných animovaných filmů Wall-E a Vzhůru do oblak) se přitom nedá říci, že by byl vysloveně strašný. Působí ale jako jedna z mnoha „fušek“ – prostřední a zaměnitelná.
Film je adaptací klasika americké dobrodružné četby Edgara Rice Burroughse (mj. autor Tarzana). Carterovy příběhy vycházely na začátku minulého století. V dětském věku je četli mnozí velikáni hollywoodské fantastiky, výrazné stopy Johna Cartera se dají najít ve filmech od původních Hvězdných válek po Avatara. Stantonův film je tedy svým způsobem návrat ke kořenům, což se ale neukazuje jako veliká přednost. Dnešní generace filmových diváků už hodně prvků děje, postav, postupů zná odjinud a třeba taky v lepším provedení. Svým způsobem je to nespravedlivé – Burroughs byl přece první – ale moc se s tím nenadělá.
Dá to dost práce
John Carter (Tailor Kitsch) je zklamaný veterán americké občanské války, zdatný bojovník, o nějž by armáda dost stála, on už ale nechce bojovat pod jiným praporem než osobním. Dostane se do šatlavy, uteče, schová se v jeskyni, najde podivný předmět a – bum ho! – je na Marsu. Zjistí dvě věci: díky slabší přitažlivosti si na rudé planetě může vyskočit opravdu vysoko a octl se uprostřed války. Za stranu dobra kope princezna Deja (Lynn Collinsová), mírně poodhalená krasavice a šéfka místní akademie věd. Zrovna ale prohrává, protože padouch Sab Than (Dominic West) má na svojí straně therny – polobožské grázly meziplanetárního formátu, Deja si lotra v zájmu přežití rodného města snad bude muset vzít, což nechce a my taky ne. Na planetě se taky vyskytují vysocí čtyřrucí zelení tharkové – divocí a organizovaní po spartánsku – ti zatím dodržují neutralitu. Carterovi nezbyde než tu šlamastyku rozetnout. Dá mu to dost práce.
John Carter: Mezi dvěma světyUSA, 2012 |
V Johnovi Carterovi se toho hodně stane, je těžké se v tom zorientovat a ještě těžší do toho investovat svoje city. Režisér Stanton je prý celoživotní fanoušek předlohy, což někdy může být na překážku. Příběh prezentuje s vážností, kterou si asi nezaslouží, a připravuje ho tak o nespoutanost, lehkost, naivitu. Technické provedení je na úrovni, i 3D v tom filmu nepůsobí protivně, není to ale moc platné. Film funguje jako zběžný průvodce světem, k němuž není moc času vytvořit si vztah.
Autoři nenacházejí cestu, jak diváka přivést k pobavenému úžasu, který asi v těch starých časech zažívali Burroughsovi čtenáři. V těch starých časech by taky producenti našli charizmatičtějšího hlavního představitele, a pokud by přece jen zvolili Tailora Kitsche, vymysleli by mu vhodnější příjmení. Ale to jen tak na okraj.
