Mechanicky zamíchal kávu v titěrném šálku a jen tak mezi řečí kývl na znuděnou servírku, jestli půjde volit. „Jistě že ano, ty snad taky,“ odpověděla a na dobrých pětadvacet minut bylo v zastrčené restauraci na barcelonské ulici Anselm Clavé o téma postaráno.
„Ani náhodou, jsme všichni Španělé a tohle celé je zbytečně vyhrocené,“ oponoval postarší štamgast podniku a dodal, že „hlasování je zbytečné, neplatné a celková ztráta času“. Dívka za barem – povzbuzená rozčeřením jinak ospalého sobotního odpoledne – nesouhlasila a rozproudila debatu, do níž se záhy vložil zbytek osazenstva bufetu, tedy majitel a dva kamarádi na pivu.
Výsledky referenda
|
„Máme právo říct svůj názor. Je to jen konzultace, nikdo ji nemůže zakázat, to by odporovalo demokracii,“ shrnula v závěru názorové přestřelky v předvečer hlasování. Vyslovila tak mínění desítek tisíc Katalánců, kteří se v neděli vydali do některé z více než třinácti set „konzultačních“ místností rozmístěných v nejbohatším španělském regionu.
Madrid dělá chybu
Vzhledem k tomu, že ústavní soud v Madridu už dříve pozastavil referendum, jež katalánská vláda vyhlásila loni v prosinci, se v sedmimilionové provincii uskutečnilo něco jako „širší průzkum veřejného mínění“.
Katalánci starší šestnácti let odpovídali na dvě otázky. Zaprvé – zda si přejí, aby Katalánsko bylo prohlášeno státem. A za druhé – pokud ano, zda chtějí, aby takový stát byl nezávislý.
Stoupenci nezávislého Katalánska oslavují v ulicích Barcelony výsledky...
„Je naprosto legitimní vyjádřit, co lidé chtějí. Upřímně nechci nezávislost Katalánska. Myslím, že v dnešní době, která tíhne k sjednocování, je hloupost dělit se. Jenže to, co se v posledních letech děje – ta kampaň centrální vlády proti Katalánsku –, to je podle mě špatné,“ uvedla čtyřicetiletá Isabel v dlouhé, asi dvacetimetrové frontě před základní školou Josepa Oriola. „Hlasovala jsem ano a ne, protože Katalánsko by určitě mělo mít víc pravomocí, ale chci, aby zůstalo ve Španělsku,“ dodá žena, která je v současnosti doma s malým synem.
‚Nejsem Španěl, ale Katalánec‘
U školy v barcelonské ulici Villarroel však s tímto postojem byla v menšině. Většina oslovených hlasovala jednoznačně ano-ano.
VÍCE ZDE: |
Třiasedmdesátiletou Núrií Botegovou počínaje, osmatřicetiletým „hipsterem“ Jaumem Vegarrou konče. „Už to trvá moc dlouho a nepříjemně se to dotýká nás všech. Nebojím se a chci, aby Katalánsko bylo konečně svobodné,“ řekla Botegová poté, co se sedmnáctiletou vnučkou zapózovaly pro společnou fotku. V rukou držely hlasovací lístky, zaškrtnuto sí-sí. Usmívaly se a fronta jim tleskala. Ostatně takových „selfíček“ včera vznikla celá řada, popsal později list La Vanguardia.
„Necítím se jako Španěl, jsem Katalánec, proto hlasuji,“ řekl Jaume Vegarra s dlouhými nazrzlými vousy a (znovu) moderními kostěnými brýlemi. „Jaký je v tom rozdíl? To nejde takhle říct – je to o pocitu,“ dodal s tím, že neděle 9. listopadu je dnem, který mnohé změní.
Katalánský premiér Artur Mas pozoruje tabuli, na níž se objevují výsledky...
To si však nemyslí španělský premiér Mariano Rajoy, jenž v předvečer akce zvané 9-N (N jako listopad) uvedl, že nepůjde „ani o referendum, ani o konzultaci, ani o nic podobného“ a že výsledek nebude mít „žádný vliv na další jednání“ mezi Madridem a Barcelonou. Vláda však právě tímto odmítavým postojem dělá podle mnohých Katalánců tu největší chybu.
Rozmach separatismu
„Jednou, až bude Katalánsko samostatné, bychom největší třídu v Barceloně měli přejmenovat na Avenidu Mariana Rajoye. Nikdo pro nezávislost Katalánska neudělal víc,“ usmál se místní učitel angličtiny Martin Arruebo, jenž ohromný rozmach separatismu v Katalánsku přičítá chování vládní pravicové Lidové strany.
Za nezávislost! „Estelada“ neboli vlajka katalánské nezávislosti ozdobila u...
Ještě před pěti lety se podle něj na srazech příznivců odtržení scházelo sotva tucet lidí, tedy v Barceloně, chudší venkov byl touhám po nezávislosti vždy nakloněn víc. Vládní kroky a především rozhodnutí ústavního soudu z roku 2010 však vzbudily nevoli i mezi tradičními zastánci jednotného Španělska. Ústavní soud v Madridu před čtyřmi lety odmítl přiznat Katalánsku pravomoci, které předtím odsouhlasil jak centrální, tak katalánský parlament. Soud tehdy kromě jiného odstranil i uznání katalánského „národa“.
A když Madrid o dva roky později odmítl přiznat Katalánsku více autonomie ve výběru a správě daní, regionální vláda uspořádala předčasné volby, jejich klíčovým bodem programu bylo uspořádání referenda. Předseda katalánské vlády Artur Mas post obhájil, mnozí Katalánci mu ale vyčítají, že před Madridem příliš ustupuje, což nahrává radikálním separatistickým stranám, jako je třeba levicová ECR v čele s Oriolem Junquerem. Ten požaduje vyhlásit nezávislost bez ohledu na mínění Madridu.
    |
Facka Madridu
„Volil jsem ano-ano, ale jen proto, že hlasování nemá žádný dopad,“ řekl Arruebo. „Kdyby bylo platné, tak bych hlasoval ano-ne. Osobně si nemyslím, že by Katalánsko mělo být nezávislým státem, nechci ze Španělska,“ vysvětloval svou „facku“ na probuzení Madridu učitel. Už i kvůli slovům vlády, že nebude brát na hlasování ohled. Artur Mas promluvil více šalamounsky – v týdnu uvedl, že hlasování „je více než průzkum veřejného mínění, byť méně než referendum“. Ostatně katalánská vláda kvůli nařízení ústavního soudu do organizace 9-N nezasahovala, bylo v režii čtyřiceti tisíc dobrovolníků z občanských společností.
Co nastane v dalších dnech, je otázka – Katalánci možná znovu brzy zamíří k hlasovacím urnám v dalších předčasných volbách, jejichž program bude jasný. Každopádně Madrid a Barcelona zahájí další jednání, která v minulých měsících uvázla na mrtvém bodě. V pondělí to ale asi nebude. Madrid slaví místní svátek.
