11. května 2011 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Jsem umanutý dějinami střední Evropy

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jiří Adámek, režisér a divadelní teoretik | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jiří Adámek, režisér a divadelní teoretik | foto: Reprofoto
PRAHA Režisér Jiří Adámek má za sebou zkušenost v berlínském divadle Neuköllner Oper, kde společně se svým bratrem Ondřejem uvedl autorský projekt Changemakers. Tvrdí, že německým hercům chyběl cit pro specifický humor, hlavně pro jemnou ironii. Vše cítili ostřeji politicky – v tom se prý střetly dvě národní povahy.

LN Jak jste se dostali do kontaktu s berlínskou scénou Neuköllner Oper a jak se podařilo realizovat společný projekt – organizačně i finančně?
Neuköllner Oper nás před rokem pozvala s představením Evropané na svůj festival. Měsíc po festivalu se vedení divadla ohlásilo v Praze a oznámili mně a našim produkčním, že by chtěli nějakou takovou inscenaci v němčině, s německými herci a na politické téma. Premiéra v půlce února. Měl jsem tedy půl roku na celou přípravu včetně psaní scénáře v jazyku, který ovládám jen částečně. To mně paradoxně všechno usnadnilo, věděl jsem, že musím mít rychlý a hlavně správný nápad, že není čas na dlouhé váhání.

LN Z čeho se zrodila myšlenka Changemakers a jak vznikal scénář?
Vrátil jsem se k tomu, co už jsem jednou zkusil, a to k zpracování textů z internetu. Pročítal jsem si blogy, komentáře, diskuse a různé podivuhodné výlevy. Nejprve jsem myslel, že by to bylo o Evropské unii, a s překvapením jsem zjistil, že si o ní lidé ani česky, ani anglicky, ani německy nepíšou. Tak jsem pořád hledal, googloval, zkoušel různé motivy a začala se mi hodně objevovat slova jako Eins, Einheit, Einigkeit, Einklang – všechno to začíná stejně a znamená něco jako jednota, souzvuk, soulad... To mě bavilo zvukově a brzy se ukázalo, že na téma jednoty celého lidstva je toho na internetu plno. Snadnost elektronické komunikace totiž vyvolává dojem, že se velice jednoduše můžeme všichni spojit a společně změnit svět. Jenomže takhle to v realitě jaksi nechodí. Takže téma světanápravců jsem od začátku chápal velice ironicky, i když s určitou láskou a pochopením pro všechny ty podivínské vizionáře.

Changemakers, představení, které vzniklo z útržků internetových diskusí.

Changemakers

LN V propagačních materiálech k inscenaci jsou Changemakers ti, kteří chtějí měnit svět svými texty na internetu. Co si pod tím máme představit?
Vtip je v tom, že každý "changemaker" smrtelně vážně prosazuje nějakou ulítlou myšlenku. Někdo třeba chce, abychom se všichni všude vyholili a přestali znečišťovat vodu mýdly a šampony. Někdo jiný nás vyzývá, abychom každý večer všichni ve stejnou dobu pomysleli na katastrofu v Mexickém zálivu a tím ji telepaticky pomohli napravit. A takových nápadů jsme nasbírali spoustu. Šlo mi o ten paradox, že dnes můžete hlásat velké myšlenky stovkám či tisícům uživatelů, aniž byste si něčím pořádně prošli v opravdovém životě.

LN Vaše inscenace mají originální strukturu, kombinujete hudbu, slova, jejich fragmenty, zvuky. Takhle vytvořená textura je něco jako vaše marka. Jak jste na tenhle princip přišel?
Jsem z hudební rodiny, ale na gymnáziu jsem propadl divadlu. Tak jsem studoval DAMU a ocitl se v osidlech tradičního divadelního uvažování, které mi nikdy nesedělo. Až časem jsem zjistil, že můžu spojit hudební myšlení s divadlem. Celé to začíná u jazyka. Místo normálního dialogu stojí třeba vedle sebe dvě nehnuté postavy čelem do publika a do zblbnutí opakují jednu frázi. A ukazuje se, že tím také může vzniknout dialog, i když svědčí spíše o neschopnosti dorozumět se. A pak stačí málo – třeba tu větu zrytmizovat – a najednou je to spíš koncert. A za chvíli se třeba herci na sebe podívají a už je to zase divadlo. Odpadá příběh, který by se dal jednoduše odvyprávět, místo toho se představení skládá z jednotlivých sekvencí či motivů, které se můžou vrstvit přes sebe. A zároveň to všechno má pořád smysl, není to jen takové hraní si. Třeba když se takhle hudebně použije slovo příliš patetické nebo věta příliš otřepaná...

Changemakers, představení, které vzniklo z útržků internetových diskusí.

Changemakers

LN Když jste spolupracoval s německými herci, jak to pak fungovalo? Vstoupilo do vaší metody něco nového?
Berlínští herci měli celých sedm týdnů na práci pouze zkoušení se mnou. To je úplně jiné soustředění než u nás, kde se běhá mezi zkouškou v jednom divadle, představením v jiném divadle, dabingem a seriálem. Je to jednak vysokou úrovní německého divadla, ale také systémem, který to umožňuje: někteří herci jsou na volné noze, chodí na castingy a pak vědí, že dejme tomu od začátku ledna do půlky února mají ten a ten projekt, pak ho dvacetkrát zahrají a konec. Jiní herci jsou v souborech repertoárových divadel a žijí v úplně jiném rytmu. Na rozdíl od Česka se to nemíchá dohromady. Herci v Německu se také mnohem více připravovali na zkoušky, což se poznalo na sólových výstupech, které rád vkládám do představení. Něco jsme načali spolu a oni si to pak dodělali doma. Chyběl jim ale cit pro specifický humor, hlavně pro jemnou ironii, na které je to celé založené. Jim naopak přišlo, že by to mělo vyznívat mnohem ostřeji politicky – v tom se střetly dvě národní povahy, řekl bych. Se svým přístupem, kdy je herec často součástí chóru nebo kdy hrají různí herci třeba dvě různé věci současně, jsem narazil na klasickou činoherní touhu po velkých rolích. Na to bych narazil i v Česku – jenomže u nás obvykle spolupracuji s herci vycházejícími z katedry alternativního a loutkového divadla, kteří tyhle manýry nemají.

Jiří Adámek (1977)

Vystudoval režii na KALD DAMU. Věnuje se autorském divadlu, originálním hudebně-zvukovým kompozicím, v roce 2007 založil tvůrčí skupinu Boca Loca Lab a má za sebou úspěšné inscenace Tiká tiká politika, Evropané či Moje první encyklopedie v Minoru.



LN Jak se vám v Berlíně pracovalo? Stačil jste pocítit nějaké základní rozdíly?
Na každém kroku poznáte, že je tam mnohem vyšší standard profesionality. Všichni vytvářejí zázemí, aby umělci mohli ničím nerušeni a bez překážek tvořit. Šéfové divadla s profesionální noblesou vytvářeli ovzduší důvěry a až do premiéry nedávali nikdy najevo, jestli je jim to osobně blízké, nebo ne. Zato po první projížděčce proběhla schůzka, na které jsme systematicky probrali vše, co podle jejich mínění nefungovalo. K profesionalitě zkrátka patří, že jdou všichni společně za společnou věcí. Nejvíce se mi ale líbila provázanost divadla se čtvrtí, ve které se nalézá, a se společností, která je živí. V Neuköllnu je spoustu tureckých imigrantů, a tak Neuköllner Oper třeba nasadila inscenaci Turecké tango, kde jako komparz účinkují i karbaníci z místních hospod. A mnohem lépe tam umí marketing, jsou prostě mnohem komunikativnější vůči veřejnosti než u nás. Jenomže ona se ta veřejnost o ně také zajímá, v tom je jádro problému.

Changemakers, představení, které vzniklo z útržků internetových diskusí.

Changemakers


LN Děláte výlučně autorské divadlo, vaše inscenace od Tiká tiká politika se vesměs vztahují k současným společensko-politickým problémům, najmě pak k evropanství, ke komunikačním šumům jako určující kategorii dneška. Co vás na těchto tématech zajímá a co vás inspiruje?
Já jsem si až v poslední době uvědomil, jak velký vliv má na mě to, že jsem z převážně židovské rodiny. Ta historie, zdánlivě vzdálená a zapomenutá, se kupodivu nedá vymazat z podvědomí ani třetí poválečné generace (zažil jsem ještě dědečka, který utekl z Terezína). Cítím silně odpovědnost za své existování v tomto světě a jsem umanutý dějinami střední Evropy. Ale stejně mě nejvíce zajímá člověk – ve své obyčejnosti. Gesto, intonace, pohled, marně skrývaná samota či nejistota... To je nejvíce poznat na Teritoriu, které je dost jiné než ostatní naše představení. Proč mě ale tolik zajímá nefunkční, odcizený, popletený jazyk a neschopnost dialogu mezi lidmi, to vám vysvětlit nedokážu.

LN V Toruni na festivalu Kontakt jste po dlouhé době jako český divadelník obdržel cenu v zahraničí. Překvapilo vás něco na tamějších ohlasech, ověřil jste si nějaké představy a jaké to celé bylo?
Ovlivnila mě jedna drobná epizoda. Do té doby jsem z takové české polohrané skromnosti vždy na veřejných diskusích uváděl, kdo všechno mě na cestě k mému typu divadla ovlivnil a inspiroval. Tehdy za mnou přišel významný německý kritik a řekl mi, že to, co dělám, je veskrze originální a ať s tím odkazováním ke vzorům laskavě přestanu.

LN Jaké jsou vaše nejbližší plány?
Chystám absolventské představení se studenty do Disku a také další inscenaci pro děti do Minoru. Ale hlavně teď začínáme zkoušet novou autorskou inscenaci naší skupiny Boca Loca Lab, s pracovním názvem Požár. Tentokrát ve spolupráci s KD Vltavská. Měla by být mnohovrstevnatější a možná i rozsáhlejší než ty minulé. V zásadě jde o toto: obrovský vzmach evropské civilizace, víra v budoucnost člověka, nadšení pro pokrok – a pak bum, první světová válka a celé se to rozpadne. V širším kontextu jde o věčný koloběh toho, že "starý svět" končí a nový začíná.


  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Najdete na Lidovky.cz