LN: Jak jste zprávu o zatčení pravděpodobných útočníků přijala?
Jsem strašně ráda, že se to snad konečně podaří objasnit. Vůbec už jsem nečekala, že se to policii podaří. Bylo kolem toho spousta dohadů a někteří si třeba dokonce i mysleli, že jsme si takovou strašlivou věc udělali sami.
LN: V jakém stavu je v současné době vaše dcera?
Denně za ní jezdím do nemocnice. Je odpojená z přístrojů, ale pořád nemluví. Komunikuje očima a rukama. Už si občas i rukama sama hraje.
LN: V jakém stádiu je vaše přestěhování? Stále bydlíte v azylové ubytovně?
No máme něco dalšího rozjednaného. Měly by na to stačit i peníze. Kde to je vám ale říkat nebudu, aby to zase špatně neskončilo
LN: Jak to myslíte?
Pokaždé, když se začalo mluvit, že se někam nastěhujeme, začali problémy s lidmi z okolí. Nikdo nás nechtěl.
LN: Stalo se vám to už vícekrát?
No už asi patnáckrát. Proto se nezlobte, nic bližšího vám zatím říkat nebudu.
Podrobnosti o vyšetřování případu čtěte v zítřejším vydání deníku
