Jiná kapitola je milion od slovinského bankéře. Loncnar si v České republice může dělat, co ho napadne, může se dvacet let přátelit s Miroslavem Kalouskem, může si kupovat domy, podnikat a třeba i sponzorovat fotbalové kluby. Pokud ale nemá státní občanství, politické straně by přispívat neměl. V Británii nebo ve Spojených státech, kde se obvykle sháníme po vzorech, se sponzorské dary od cizinců považují za něco nepřípustného. Protože kdo není občan, nemůže se přímo účastnit politiky a tím pádem ji ani nemá co ovlivňovat.
V aktuálních českých poměrech ale toto pochybení nehraje zásadní roli. Velké strany, respektive někteří jejich význační členové si už pořídili pár kampaní, které se podle odborníků z deklarovaných výdajů nedaly zaplatit, což nám dovoluje pochybovat o skutečných příjmech zmíněných stran. Začínající aféra pražského lobbisty Romana Janouška by nikdy nevyvolala tak nadrženou pozornost, kdyby jí předtím nepřipravily půdu zaručené zvěsti o milionech, které prý si na kampaň v posledních krajských volbách v Praze přihodil Pavel Bém ze "své" kapsy.
TOP 09 má výhodu nového startu, důvěryhodného šéfa a zatím srozumitelného účetnictví. Za takových okolností se možná budou dát oželet i ty desítky milionů, co zatím TOP chybějí do rozpočtu hodného velkých stran. V Praze potom ve Schwarzenbergův prospěch zřejmě zapracují billboardy, které si tam před pěti lety koupil někdo úplně jiný.
