Zpráva Aktuálně.cz působí dosti věrohodně. O zrající dohodě, že poražený v souboji titánů půjde do Bruselu, už se psalo před čtvrt rokem a nikdo ji od té doby nestačil přesvědčivě dementovat. Antipatie mezi šéfy obou velkých stran mezitím opravdu narostly tak, že i v existenčních záležitostech spolu nemohou jednat jinak než přes emisary. A do třetice by člověk rozuměl i motivaci Marka Dalíka. Brusel je příjemné místo k životu, zato budoucnost v Praze, neřkuli v ODS, je po eventuálním Topolánkově pádu krajně nejistá.
Tentokrát se ovšem expremiér nachází v úplně jiné situaci než jeho nejlepší kamarád: už jen připustit plán na den po prohraných volbách je nejlepší způsob, jak prohrát volby. Co si mají voliči příštího tři čtvrtě roku myslet? Pohled na billboardy s Topolánkem by byl asi stejně příjemný zážitek jako sedět v kavárně se společníkem, který se vám i během hovoru neustále dívá přes rameno na nově příchozí.
Mirek Topolánek už předsedal unii, a dá se tedy předpokládat, že by své první bruselské měsíce nestrávil v nadšeneckém vyjevení. Má talent neutopit se ve vodě, do níž ho zrovna hodí. Je to lepší kandidát než Vladimír Špidla i Jan Švejnar. Teď by se ale s ohledem na prospěch ODS měl rychle rozhodnout: buď kvůli komisi vůbec nejít do voleb, nebo do voleb jít a na Brusel si veřejně nechat zajít chuť - i s rizikem, že volby prohraje a do konce života se bude nudit. Jsou horší věci.
