Jenže pak se stačí podívat třeba na body 162 a 163 včerejšího nálezu a člověk hned získává pocit, že Brno hru nepíská, ale že v ní hraje. Soudci se tu vypořádávají s námitkou senátorů, jimž se nelíbil požadavek "evropanství" kladený na budoucí eurokomisaře. Prý to je požadavek oprávněný, neboť EU si stanovila nějaké cíle a ty naplňuje.
V Bruselu ovšem o "evropanství" mají mnohem konkrétnější představy, než jakých se kdy domohli účastníci všemožných konferencí o evropské identitě. Je "Evropanem" třeba Saša Vondra, když byl tolik pro ten americký radar? Stačila by k jeho přijetí do řádu otočka v názoru na evropskou ústavu a jeho celková eurokonformizace? Velký Evropan, ovšem také "Bushův pudl" Blair v Bruselu neuspěl.
Evropanství je prostě vyhraněná politická kategorie, jaká v ústavním pořádku nemá co dělat. Jeden by čekal, že zpravodaj Pavel Rychetský, který si potom komunistickou minulost odpracovával v Chartě 77, bude na politicky infikované termíny v právu citlivější.
Bohužel představou, že Lisabon je třeba ratifikovat jaksi z povinnosti vůči mezinárodnímu společenství, je prodchnuto celé rozhodování ÚS - to už jsme viděli u verdiktů k minulým stížnostem. Jestli ale odevzdáváme pravomoci někomu jinému, by měla být nejdřív naše věc. Vzniká podezření, že ústavní soudci se minuli s duchem instituce, v níž mají tu čest působit.
