KAISER: Přemek na Auroře

Od té doby se ve stranických análech píše o Merkelové, která to hlavně díky osobní statečnosti dotáhla do kancléřského úřadu – ačkoliv ve skutečnosti byl tehdy Kohl už na lopatkách a Merkelová se jen trefila s načasováním.

Zdá se, že podobná motivace, tedy hledání chvíle, kdy už nebude riskantní zajít na Auroru a ještě se tam nebudou motat lidi, kteří by si taky chtěli vystřelit, vedla i Sobotku. Že s Mirkem Topolánkem nebude kampaň snadná, bylo přece zřejmé už nějakou dobu. Stejně tak zřejmé bylo, že předseda svým skokovým myšlením a vyjadřováním dokáže vyrábět různé bizarní skandály.

Ano, Topolánkova nevycválanost přibližuje vítězství Jiřího Paroubka, robota, jemuž přirozený projev uklouzne, jen když prohraje volby. Ale nevycválanost šéfa ODS se přece projevovala už dřív a hůř než nějakými vývody v redakci LUI – třeba tím, jak vyhledával společnost průmyslnických bossů a "celebrit".

Po Toskánsku Sobotka jen pípnul. Proč tedy bouchá do stolu dva měsíce před volbami, těsně před potvrzením kandidátek? Věcně vzato se zachoval jako šílenec.

Tady ale nejde o volby, ty už by ODS nevyhrála, ani kdyby veřejnost předsedu viděla naposledy minulý týden. Tady se hraje o budoucí interpretaci porážky a hledá se jeden obětní kozel. Jestli předseda rezignuje teď, poslouží špatně své straně i historikům.