Městu jistě vzniká právo peníze vymáhat, jenže místo aby z hříšníka nejdřív zkusilo dostat peníze po dobrém, pohledávku radši prodá soukromníkům. A exekutoři si už před deseti lety díky normě z dílny poslance za Unii svobody Pavla Němce zvykli účtovat nemravné, ale zákonné paušály.
Kromě toho úkolem radnic a magistrátů není dbát jen o platební disciplínu v MHD, ale i zajistit, aby jejich obyvatelé mohli žít v nějakém předvídatelném rámci. Což se o městě, kde se na jednoho hříšníka současně vrhají dva různí exekutoři, říci nedá.
Příběhy jako ten brněnský zapadají do širšího, neblahého trendu, v němž úřady i volená samospráva příliš často a příliš brzy přenášejí výkon svých pravomocí na soukromníky, jako kdyby nezaměstnávaly vlastní právníky. Ale outsourcing je moderní.
I z jiných, usazenějších společností (viz špatné zkušenosti Britů s projekty PPI) už dnes víme, že na styčné linii soukromého a státního sektoru tahá většinou ten státní za kratší konec. Nenašel už by se politik, který se tohoto velkého tématu povalujícího se na ulici ujme a zavelí: odoutsourcovat?
KAISER: Příběh bez hrdinů
V těžko uvěřitelném příběhu černých pasažérů v Brně nějak chybějí kladní hrdinové. Lidé, kteří se městskou dopravou vozili zadarmo, mohou být lajdáci nebo sami sebe považovat za svérázné sportovce, titul hrdiny jim však přiznat nemůžeme.
tramvaj - ilustrační foto. foto: Lidové noviny
