Oficiální záměr komise zní pěkně. Není sporu ani o tom, že původní motivace lidskoprávních aktivistů, kteří se ve věci angažují po boku unijních úředníků, byla upřímná a že pomyšlení na dětské stachanovce někde v Indii nebo v Číně je skutečně trápí. Za komisí lze ovšem tušit i jiné motivy a jiné síly, totiž evropské odborářské svazy a na ně napojené politiky. Jak bude jednou navrhovaný mechanismus ustaven, můžeme si v Evropě s nároky na podmínky práce ve třetím světě pohrávat tak dlouho, až se ta práce zadavatelům nevyplatí.
Komisi budeme každopádně její starostlivost věřit teprve tehdy, když začne lobbovat například za nižší unijní cla na dovoz potravin. Dokud se v zájmu nepočetných, ale dobře organizovaných zájmových skupin chudým zemím uměle brání vydělávat ve svých tradičních oborech, kde jsou víc než konkurenceschopné, bude se v nich vždycky vyskytovat nekonečné množství chudých rodin, pro něž je jedinou alternativou otročiny u dodavatelů západních firem hlad.
