Je jediný myslitelný důvod, který by tu změnu zpětně ospravedlnil. Od roku 1989 platí, že na Hradě sedí osoba schopná čeřit stojaté vody a jít proti střednímu proudu. Při všem naříkání, jak prý se toto pojetí prezidentského úřadu míjí s duchem ústavy, je havlovsko-klausovská tradice štěstím pro náš veřejný život, vnáší do něho užitečný vzruch.
Může i přímá volba produkovat prezidenty solitéry? To je zásadní otázka, která bohužel napoprvé zodpovězena nebude. O všech dosavadních zájemcích s šancí uspět totiž můžeme říci, že jim je společná konformita jako povahový rys.
