Základní pravidla, jak má vypadat ideální chlebíček, najdeme třeba v knize Studená kuchyně od kuchaře a učitele Viléma Vrabce, která poprvé vyšla už v roce 1931. "Při úpravě obložených chlebíčků používejme výhradně prvotřídního materiálu (...) Na obložené chlebíčky nedávejme nikdy půlky vajec ani příliš mnoho zeleniny v octě nakládané apod. Volme na obložené chlebíčky nejvýše pět druhů různorodých potravin. Chlebíčky bychom neměli připravovat dlouhou dobu před podáváním, neboť spodek chlebíčku snadno okorá," píše Vrabec.
Chlebíčkový purista pak očekává coby spodek skutečnou veku, žádný toustový chléb. V testu jsme obešli pět podniků, kde chlebíčky nejen prodávají, ale také vyrábějí. Nakonec se ukázalo, že čím víc zdobení, tím horší chuť.
Chlebíčky z lahůdek
Letenský Prima Chlebíček měl ze všech provozoven největší nabídku: mají tu na čtyřicet druhů různých obložených chlebíčků. Bohužel je většinou podávají na plátcích toustového chleba: i když se v popisu k výrobkům píše, že je to veka, klasická chlebíčková to tedy není.
Kromě tradičního šunkového (17 Kč) a hermelínového (16 Kč) jsme šli hlavně po těch extravagantních, co jinde nemají. Už dopředu v Prima Chlebíčku avizují, že vše podmazávají rostlinným máslem. Nejvíc jsme to pocítili u krevetového (22 Kč), který také ze všech třiceti chlebíčků z testovaných podniků dopadl úplně nejhůř. Vajíčková pomazánka byla samý margarín, přes který nebyly krevetky ani moc cítit, navrch oschlá petrželka a ještě seschlejší oliva. Na chlebíčku s uzenými kachními prsy (22) jsme napočítali odhadem sedm různých pochutin, jen nešlo moc určit, co je pikantní salát, který pustil vodu, a co tuk z kachních prsou. Na kousku s kozím sýrem (22) nám chyběly slibované brusinky. Šunkový ani hermelínový chlebíček nebyly nijak výrazné – něco, co sníte a hned zapomenete. Levným, dietním kouskem je chlebíček walsdorf: stojí jen 16 korun a po pomazánce z celeru určitě nikdo neztloustne. Podobných lehkých variant tu ale mají víc. Prima Chlebíček tak spíš než vyznavače klasiky potěší spíš ty, kdo radši rostlinné máslo a zeleninu.
Hned naproti Prima Chlebíčku sídlí B+B Lahůdky Letná. Tady to není stylové ani fresh, tady se čas zastavil: pár stolků pro konzumaci "na stojáka" a dvě paní s bílým proužkem ve vlasech. Jenže co tu chybí na kráse a ozdobách na chlebíčcích, to vynahradí jejich skvělá chuť. Nejlevnější varianta stojí 14 korun, zbytek pořídíte do 17 Kč. Zdejší šunkový chlebíček byl na bezkonkurenčně nejlepším bramborovém salátu z testu: chuťově jemný, ale uleželý, na drobné kousky nakrájený spolu s voňavou šunkou. Oblohy na chlebíčcích bylo tak akorát, i veky, která byla nakrájená na ideální plátky, kdy ještě trochu zvlhne, ale zůstane křupavá. Zdejší vajíčkový kousek (15 Kč) je opravdový cholesterolový zabiják: majonéza, máslo a půl krájeného vejce na každém. Poctivý český chlebíček se nesmí ošidit.
Podobně podomácku udělané chlebíčky mají i v Libeřských lahůdkách na ulici Dukelských hrdinů. Prodávají tu jen pár druhů, ale jde o nadprůměr: mají trošku silnější veku než chlebíčky od B+B a jsou i větší. Šunkový vyjde na 15, dražší lososový na 17 Kč.
Zklamání z největších hvězd
Mezi nejvyhlášenější chlebíčková místa v Praze patří lahůdky Zlatý kříž na Jungmannově náměstí a lahůdkářství Jan Paukert na
Národní třídě. Na rozdíl od ostatních provozoven jsme Paukertovy lahůdky navštívili v sobotu, a ne ve všední den. Nejlepší čas pro nákup chlebíčku je totiž právě ve všední den dopoledne: jsou v nejlepší kondici. Za šest kousků jsme tu nechali bez mála dvě stovky. Nejlíp z testu dopadl lososový (38 Kč). Od ostatních se lišil hlavně dobrou pomazánkou, která doplňovala plátky uzené ryby. Neurazil ani roastbeef, opět za "lidových" 38, mohlo na něm ale být trochu méně cibule. Rozpaky ale nastaly nad vším, co se potkalo se salátem: snažila jsem se potom zjistit, jak velké mají být kostky zeleniny v bramborovém salátu. Tady totiž každému, kdo se do chlebíčku zakousne, část náplně nutně popadá na talířek, protože na vece (která už měla nejlepší časy za sebou) nedrží. To platilo i u vajíčkového chlebíčku (20 Kč).
Stoprocentní nebyl ani Zlatý kříž, kde by podle počtu lidí mačkajících se u pultu měli podávat buď všechno zadarmo, nebo ze zlata. Pobavil mě černý vlas, který se podařilo nešťastnému výrobci umístit hned za sklem, nejvíc na očích. Mají tu několik specialit: třeba ovocný chlebíček nebo krůtí s pomerančem (17), který je ale bohužel na nevoňavém margarínu. 
Většina místních chlebíčků je obrovská, na předpisově našikmo nakrájené vece. Obrovský a na váhu těžký byl sardelový chlebíček (20 Kč), ozdobený celou rybkou, který ovšem zůstal jen na okrasu, protože se přes tunu pomazánky z rostlinného tuku nikdo neprokousal. Zato výborný byl chlebíček hermelínový (oproti jiným firmám skoro dvojnásobný), s obrovským množstvím salátu a velkými plátky uleželého hermelínu, také za pěkných 17 korun. Šunkový chlebíček na salátu potom byl čerstvá klasika s dobrou šunkou, opět v mega porci. Vypadá to, že raději než jít na jistotu za známým jménem je lepší dát šanci menším provozovnám. I když mají za sklem jenom čtyři druhy.
