Jistě by byla lepší jednotná DPH; pokud už máme dvě, do snížené patří knihy, nikoli ryby; diskriminace rodičů zůstala velká, tříprocentní opt-out je malý; bla bla bla. Poštěkávat lze do nekonečna, ale je poctivé si přiznat: jedna námitka vylučuje druhou. Vydavatelé chtějí nižší DPH na noviny, finanční poradci povinné spoření a VV se opt-outu děsí víc než prezident Koniáše.
Chceme nemožné: levný chleba dnes, vysoký důchod zítra.
Upatlaný kompromis plní snad všechny cíle: neohrozí státní rozpočet (jak se stalo "odvážné" reformě v Polsku či Maďarsku), narovnává deformace (někdo dostával 20 procent platu, jiný 90), rozděluje riziko a zejména dává každému možnost volby.
"Jistotu" přináší jak státní důchod, tak stávající penzijní připojištění. To je však konstruováno velmi nešťastně: musí zajistit klientům kladný výnos každý rok - což je v dlouhodobých investicích téměř nemožné. "Výnosy" nabízí opt-out, kde lze volit odvážněji - akciové výnosy jsou dlouhodobě vysoké.
Ale, jak bolestně poznali američtí penzisté, pokud přijde recese v době "výplaty", je z životních úspor scvrklotina. Proto je rozumné měnit strategii - třeba první tři dekády akciové fondy, poté, s blížícím se důchodem, převést vše do dluhopisů.
Klausova "kuponovka" nás sledovat akciový trh nenaučila. Nečasovým penzím by se to mohlo, jaksi mimochodem, podařit.
