Přesto je schvalování dluhové brzdy něco mezi tragédií a fraškou. Tuzemští politici přitom vypadají, jakoby dělali své řemeslo s dostatkem “tuzemského” v krvi.
Současná vláda schválila návrh finanční ústavy, tedy přísná pravidla proti dluhům, které se však dotknou nejdříve vlády příští.
Geniální byznysplán: krutá přísnost - avšak aplikovaná jen na ty druhé.
Nemylme se. Bohuslav Sobotka, Andrej Babiš a Pavel Bělobrádek se v podstatě jenom opičí po svých předchůdcích.
Petr Nečas a Miroslav Kalousek udělali před lety něco podobného: schválili svým následovníkům snížení daní, které mělo začít platit o prvního ledna 2015 (z toho plyne slavné Kalouskovo hřímání “Vláda zvyšuje daně oproti platnému právnímu stavu!”).
Ale zpátky k dluhové brzdě. Ačkoli ODS křičí o “vykastrovaném” návrhu (a výjimečně má pravdu), buďme rádi za vola, když nemáme býčka. Dluhová brzda je jeden z nejdůležitějších zákonů posledních let, a nebýt drastického řeckého příkladu, asi bychom se ji nikdy nedočkali.
Návrh finanční ústavy je opravdu měkkoučký (proti tomu, s čím přišli fiskální konzervativci již před lety), ale stále je přísnější než takzvaná konvergenční kritéria, nutná pro přijetí euro. Podíl veřejného dluhu na HDP nesmí dle maastrichtských kriterií překročit 60 %, dle návrhu finanční ústavy 55; podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.
V tuto chvíli tak bude největší legrace ta politická: pravicová opozice oprávněně kritizuje vládní návrh zákona jako příliš měkký a benevolentní (v čemž se vzácně shoduje i s ministrem financí). Ani ODS, ani TOP09 se návrh příliš nelíbí. Jenže v době, kdy se voliči rozhodují převážně podle titulků, přichystal premiér pravici poměrně rafinované vidle: mají obě pravicové strany dostatek testosteronu aby ustály nadpisy “ODS a TOP09 odmítly finanční ústavu”?