Volební vůdce sociálních demokratů tuší, že volič boj proti zlotřilému velkokapitalistovi ocení, stejně jako před čtyřmi lety ocenil boj proti proradným klerikálům. Už před volbami bylo jasné, že si stát nemůže vzít zpět majetek, který církvím vrátil, ale přesto na zrušení církevních restitucí postavila ČSSD velkou část kampaně a vláda pak ustanovením jakési komise markýrovala jednání s církvemi.
I kdyby se prokázalo, že privatizace OKD nebyla v pořádku, i kdyby stát našel záminku pro odstoupení od smlouvy, tak stále stojí před Zaorálkem dva nemožné úkoly: sebrat byty současnému vlastníkovi (jenž je nabyl v dobré víře) a předat je nájemníkům. I největší nepřátelé uhlobarona uznávají, že žádnou povinnost prodat byty nájemníkům neměl. ̈
Smlouva jej pouze zavazovala, kdyby je kus po kusu chtěl prodávat, nejprve je nabídnout nájemcům. Bakala to pochopitelně neudělal: nájemníci by přišli za pár korun k velikému majetku, a pan Bakala se jen prostě nechtěl dělit. Stačilo mu, že za pár korun přišel k velikému majetku on sám.
Začíná to být docela slušná detektivka. Sociální demokracie je tak na dně, až se zdá, že může už jen růst ke svému potenciálu. ANO je naopak nejspíše těsně u svého vrcholu, takže mu spíše hrozí jen pomalý sešup. Zaorálek navíc náhle dělá všechno přesně obráceně než jeho předchůdce: neútočí na Babiše (protože tím útočí i na úspěchy celé vlády); nekňourá „volič nás neocenil“ (protože ví, že voliče bitvy minulosti nezajímají ani zbla). Dělá ještě jednu věc: zcela v duchu moderního populismu říká vrtkavému lidu věty, které on touží slyšet – tedy pokud to není úplná lež.