O zákon se vedl boj skoro dvacet let, přičemž registrované partnerství uzavírá okolo dvou set párů ročně. Součástí bitvy za „zrovnoprávnění“ bylo i tvrzení, že nepožadují „právo na adopci dětí“, přičemž tento požadavek nové vedení hnutí zavedlo ihned po schválení normy.
Do třetice: zákon byl napsán tak legračně, že z procesu adopce vylučoval registrované homosexuály na rozdíl od neregistrovaných. Ústavní soud nemohl jinak než paragraf 13 odstavce 2 zákona zrušit, neboť „se jeví nelogický, iracionální a ve svém důsledku diskriminační“.
‚Jsme gayové, ale nevypadáme tak.‘ Ragbyový tým homosexuálů spustil kontroverzní kampaň |
Ta debata je matoucí od samého počátku: stát zvýhodňuje heterosexuální manželství nikoli kvůli emocionálnímu vztahu dvou osob, ale kvůli plození a výchově dětí – což naopak je výsostné téma politiky.
A jsme u kořene: nikdo, ani manžel, ani registrovaná partnerka nemá právo ani nárok na dítě. Nehledáme děti coby útěchu pro bezdětné dospělce (bez ohledu na jejich sexuální preference), hledáme optimální prostředí pro opuštěné děti. To je kardinální otázka, na niž však žádný zákon neodpovídá.