Hlavním zločincem je celá koalice. Ta vzdělání a vědu v podstatě odepsala, když dvě klíčové pozice obsadila dvěma ministry, kteří o daném oboru nevědí lautr nic: Marcel Chládek v čele ministerstva školství a Pavel Bělobrádek v čele vědy a výzkumu.
Chlívek (rubrika Petra Kamberského v Lidových novinách; pozn. redakce) navzdory většině lidu tvrdí, že ministrem zdravotnictví nemá být lékař a ministrem obrany voják. Je to dokonce naopak. Stejně tak často připomíná, že v zemích s kvalitní státní správou politici mohou měnit portfolia jako ponožky.
Tento (britský) přístup však předpokládá, že ministrem se stává zralý politik. Politik, který roky sleduje mnoho veřejných debat a je rámcově orientován jak v makroekonomice, tak ve školství. Což není náš případ.
Petra Nečase či Bohuslava Sobotku byste mohli teoreticky posadit na jakékoliv ministerstvo. Ale o většině jejich spolustraníků to říci nelze. Do čela resortů vytahujeme neustále nové tváře, které nejenže vědí o věci houbeles, ale nepřijde s nimi ani ze strany silný expertní tým, který by je briefoval a obor doučil.
Podívejme se na takového Pavla Bělobrádka. Veleúspěšný politik, který vrátil odepsanou stranu do parlamentu a ve trojích volbách za sebou udělal nečekaný výsledek. Ale být místopředsedou vlády pro vědu a výzkum? Dobrý bože. Jeho úřad tak fakticky řídí někdo jiný z jiné strany, čímž pádem se tak děje bez dostatečné veřejné kontroly.
Jen si vezměte: jednou z mála věcí, kterou Pavel Bělobrádek udělal, bylo odvolání poloviny členů vládní Rady pro vědu, výzkum a inovace (RVVI). Udělal tak velmi podivným způsobem, ale ještě horší byl fakt, že odvolal lidi, aniž by měl připravenou náhradu. Nejen to. Bělobrádek řekl, že někteří členové „nezastupovali žádného klíčového hráče“. Přeloženo: rada nemá hledat, jak nejlépe zlepšit českou vědu, ale „hráči“ (tedy univerzity, akademie a průmysl) se zde budou rvát o to, kdo dostane nejvíc.
O panu Chládkovi se Chlívku nechce psát už vůbec. Světové školství prožívá převratnou dobu. Většina populace už nestuduje tři roky, ani osm let, ale spíše patnáct (!) let. Jak oddělit vědecké školy od lokálních vyšších dívčích, které se však nazývají „vysokými“? Co si počít s tím, že naše děti ukončují střední vzdělávání později než děti v okolních zemí? Co si počít s tlakem angličtiny do výuky, co s tlakem tabletů a podobných mašinek? Co s devátými třídami?
Slyšeli jste Marcela Chládka říci něco důležitého zajímavého, podnětného – krom toho, že do školy ve Žďáru nad Sázavou, kde nemocná žena zabila studenta, poslal školní inspekci?
