Nevymáchanými ústy se u nás proslavil hlavně Miloš Zeman, ačkoli se mu Mirek Topolánek a David Rath pokoušeli dělat sekundáře. V pondělí se podařily dva verbální zářezy top politikům hnutí ANO: napřed si nedala pozor ministryně spravedlnosti Helena Válková („ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo“), poté se na vládní tiskovce neudržel Andrej Babiš a zaútočil na investora webu Echo24.
Zatímco Válkovou lze s jistou dávkou dobré vůle omluvit, Babiše nikoli.
Samostatně je věta paní ministryně neobhajitelná. Ale v kontextu úvahy – tedy že zločiny spáchané českými Němci na Češích za protektorátu neospravedlňují vyhnání tří milionů lidí – je už legitimním, byť v Česku menšinovým názorem.Horší úlet spáchala prchlivá ústa ministra financí, jenž naznačil, že by si mohl prověřit majetkové přiznání majitele zmíněného webu, zda jeho příjmy takový projekt umožňují financovat, nebo zda není jen nastrčeným bílým koněm.
ČTĚTE K TÉMATU |
Když se před třinácti lety rozhodl premiér Miloš Zeman spolu se svými ministry zažalovat časopis Respekt nejméně o 170 milionů korun s cílem, „aby Respekt konečně zanikl“, napsal autor těchto řádek do MF DNES komentář Zpátky, pane premiére. Stálo v něm mimo jiné toto: „Alexandr Lukašenko také neničí všechny nepohodlné novináře pomocí bomb. Jen se je snaží marginalizovat a odstranit ekonomicky.
Mezi Lukašenkem a Zemanem je propastný rozdíl, přesto řekněme s plnou vážností: vláda, která se snaží zlikvidovat nepohodlný tisk, patří tam, co pan Lukašenko – na politické smetiště.“
Lze pochopit hlubokou Babišovu nechuť k některým lidem z onoho webu. Ale pokud ministr financí nepřímo vyhrožuje majiteli média, chová se stejně jako tehdy Zeman – a zaslouží si navlas stejný odsudek.
