KAMU: Hodnocení restaurací. Kterým se vyhnout, a kterým věřit?

Zaměřila jsem se především na ty, které nejsou z větší části finančně motivované, reklamou ovlivněné a celkově na mě udělaly největší dojem z hlediska způsobu hodnocení, designu a celkové orientace na internetových stránkách. Některé opravdu překvapily a některým je lepší se vyhnout. Které z nich to však jsou?

Zprvu jsem měla v hlavě přesný postup toho, jak budu při psaní článku postupovat a kterým hodnotícím zdrojem začnu. Pak jsem ale zadala do vyhledávače slovní spojení “hodnocení restaurací” a jako první se mi ukázal portál Restu. Zaujal mě zejména rezervační systém, který umožňuje hostovi hodnotit restauraci až po jeho fyzické návštěvě. Tím by tedy mohlo být opravdu jedinečné, protože by bylo prakticky nereálné hodnocení falšovat. Na infolince mi moji domněnku potvrdili a já věděla, že Restu je v rámci hodnocení velikým hráčem. Navíc mapuje opravdu dobré a kvalitní podniky, mají krásný přehledný web a na výběr spoustu restaurací s ještě větším množstvím recenzí.

Snad nejznámějšími hodnocími portály jsou například Trip Advisor a Grand Restaurant, kteří však tuto výhodu reálného hodnocení nemají. U prvně zmíněného je to téměř veřejným tajemstvím. Slyšela jsem od spousty svých přátel, kteří pracují v gastronomii, že mají nakázáno od svých zaměstnavatelů psát si hodnocení sami a dokonce žádat své přátele a známí, aby jim recenze psali na základě neuskutečněné návštěvy. Dříve jsem Trip Advisor s velkou chutí využívala a dávala mu velkou váhu, dnes už tomu tak bohužel není.

To samé platí u Grand Restaurantu Pavla Maurera, který byl jeden z prvních, co se na žebříček tuzemských restaurací zaměřil. Proč dříve velice uznávaný portál ztratil tolik na váze a lidé ho čím dál méně přestávají respektovat? Odpověď je jednoduchá. Člověk může restauraci hodnotit bez ohledu na to, zda restauraci navštívil a hodnocení jednotlivých přispěvatelů se nezveřejňuje a je zcela anonymní. To by ani tolik nevadilo. Jak je ale možné, že se restaurace jeden rok umístí v první top desítce a rok další až hluboko v druhé padesátce? A to vše při žádné změně konceptu, majitele a kvality připravovaných jídel. Nevím a pátrat v tom už raději nehodlám. Ať si každý udělá svůj názor sám.

Mnohem lépe pracují menší a mladší servery jako je například Scuk pana Cuketky, kde hodnotitelé naopak anonymní nejsou, známe jejich totožnost, recenze jsou podkládány návštěvami a fotkami. Také nemapují pouze stravovací zařízení, ale navíc máme možnost najít si toho nejlepšího řezníka, zelináře či pekaře v našem okolí.

Podle pana Cuketky jsou totiž restaurace jen střípkem na celkové mapě dobrot, s čím naprosto souhlasím. Dovolte mi citovat jeho slova: ”Že je dobré jídlo doménou nablýskaných restaurací a luxusních obchodů ve velkých městech? Velký omyl! Zašitá hospůdka na vesnici. Poctivý uzenář na malém městě. Ovozel, kam můžete poslat svoji babičku. Dobře jíst a nakupovat není otázkou peněz. Určitě ne tolik, jak se většina lidí domnívá.”

Na podobné bázi funguje mladý a dle mého názoru velice nadějný projekt Storyous, který k hodnocení využil funkci dnes známého hashtagu. Jejich náboj a mladá energie mě opravdu baví. Kluci navíc kromě sociální sítě propojují restaurace s jejich zákazníky, takže nám postupně usnadní návštěvu restaurace od rezervace až po zaplacení. Dva poslední jmenovaní to myslí opravdu vážně bez hlavního záměru finančního plnění a motivace je jasná: Ukázat lidem, kde se dobře najíst.

Samozřejmě existuje další velká škála internetových stránek, kde si můžete najít nespočetné množství restaurací. Neměla bych možná opomenout Flob.cz, který mě zaujal svou přehledností a zároveň možnosti diskuzí, kde lidé opravdu aktivně probírají problematiku jednotlivých restaurací. Jako kuchařku mě však odrazuje možnost hodnocení sportovních a jiných zařízení, které nemají s jídlem nic společného. No a ti ostatní mě dostatečně nezaujaly natolik, abych je zmiňovala nebo nesplňovaly předem zmíněné hodnoty, které jsou pro nás strávníky značně důležité.