"Rostoucí počet českých žadatelů může vyústit ve stav, kdy se situace pro
kanadské ministerstvo občanství a přistěhovalectví, zodpovědné za kanadskou vízovou politiku, stane nadále neúnosnou," uvádí ministerstvo vnitra. Také mluvčí kanadské ambasády Magdalena Fiřtová v červenci připustila možnost, že v případě neustávajícího přílivu českých žadatelů o azyl by Kanada mohla pro Čechy zavést víza znovu. Zároveň však uvedla, že se to zatím zřejmě nestane.
Vízovou povinnost pro české občany zavedla Kanada v roce 1997 kvůli vlně
migrace českých Romů. Podle ministerstva se nyní situace téměř opakuje.
"Převážná většina českých žadatelů o azyl je romského původu." uvádí
ministerstvo. Podle vyjádření kanadské ministryně pro občanství a imigraci Diany Finleyové z letošního června je však počet žadatelů o azyl jen jedním z asi 14 kritérií, které kanadské úřady při posuzování vízové politiky vůči
ostatním státům berou v potaz. Spolu s ministrem zahraničí Karlem
Schwarzenbergem se Finleyová dohodla na spolupráci obou zemí na snížení
počtu českých žadatelů o azyl v Kanadě.
Podle zprávy ministerstva vnitra je pro zachování bezvízového styku mezi
oběma státy důležitá zejména schopnost české i kanadské strany nastavit
takové mechanismy, které ke snížení českých žadatelů o azyl skutečně
povedou. "Velmi podstatnou roli však sehraje kanadská kvazivládní instituce
Výbor pro přistěhovalectví a uprchlíky, která v Kanadě rozhoduje o
azylových žádostech a jejíž členové jsou ve vlastním rozhodování
nezávislí," dodává ministerstvo.
Od roku 1996 do roku 2000 požádalo v Kanadě o azyl celkem 1677 lidí s
českým občanstvím, z nichž 962 azyl získalo. Nejvíce žádostí zaznamenaly
kanadské úřady v roce 1997, kdy o azyl požádalo 1221 českých občanů. V roce 2000 to bylo podle oficiálních kanadských statistik už jen 53 Čechů. Pokud člověk po příletu do Kanady požádá o azyl, příslušný úřad začne žádost zkoumat. To trvá zhruba 14 až 16 měsíců. Než rozhodne, dostane žadatel ubytování a měsíční příspěvek v řádu několika set kanadských dolarů (řádově tedy několik tisíc korun). Může se také rozhodnout, zda bude, či nebude pracovat.
kanadské ministerstvo občanství a přistěhovalectví, zodpovědné za kanadskou vízovou politiku, stane nadále neúnosnou," uvádí ministerstvo vnitra. Také mluvčí kanadské ambasády Magdalena Fiřtová v červenci připustila možnost, že v případě neustávajícího přílivu českých žadatelů o azyl by Kanada mohla pro Čechy zavést víza znovu. Zároveň však uvedla, že se to zatím zřejmě nestane.
Vízovou povinnost pro české občany zavedla Kanada v roce 1997 kvůli vlně
migrace českých Romů. Podle ministerstva se nyní situace téměř opakuje.
"Převážná většina českých žadatelů o azyl je romského původu." uvádí
ministerstvo. Podle vyjádření kanadské ministryně pro občanství a imigraci Diany Finleyové z letošního června je však počet žadatelů o azyl jen jedním z asi 14 kritérií, které kanadské úřady při posuzování vízové politiky vůči
ostatním státům berou v potaz. Spolu s ministrem zahraničí Karlem
Schwarzenbergem se Finleyová dohodla na spolupráci obou zemí na snížení
počtu českých žadatelů o azyl v Kanadě.
Podle zprávy ministerstva vnitra je pro zachování bezvízového styku mezi
oběma státy důležitá zejména schopnost české i kanadské strany nastavit
takové mechanismy, které ke snížení českých žadatelů o azyl skutečně
povedou. "Velmi podstatnou roli však sehraje kanadská kvazivládní instituce
Výbor pro přistěhovalectví a uprchlíky, která v Kanadě rozhoduje o
azylových žádostech a jejíž členové jsou ve vlastním rozhodování
nezávislí," dodává ministerstvo.
Od roku 1996 do roku 2000 požádalo v Kanadě o azyl celkem 1677 lidí s
českým občanstvím, z nichž 962 azyl získalo. Nejvíce žádostí zaznamenaly
kanadské úřady v roce 1997, kdy o azyl požádalo 1221 českých občanů. V roce 2000 to bylo podle oficiálních kanadských statistik už jen 53 Čechů. Pokud člověk po příletu do Kanady požádá o azyl, příslušný úřad začne žádost zkoumat. To trvá zhruba 14 až 16 měsíců. Než rozhodne, dostane žadatel ubytování a měsíční příspěvek v řádu několika set kanadských dolarů (řádově tedy několik tisíc korun). Může se také rozhodnout, zda bude, či nebude pracovat.
