Vícero zájemců o prezidentské křeslo odevzdalo svou kandidátku v poslední možný den. Ve čtvrtek hodinu před půlnocí tak učinila i opoziční poslankyně Helena Mezenská, která je jedinou ženou mezi přihlášenými.
Oficiálními kandidáty se uchazeči o prezidentský úřad stanou poté, co jejich kandidaturu potvrdí předseda parlamentu Pavol Paška. Jistou účast v prezidentských volbách už má sedm osobností včetně premiéra Fica nebo herce a bývalého politika Milana Kňažka, kteří mají podporu nejméně 15 poslanců parlamentu. Drouhou možností, jak kandidovat v prezidentských volbách, je předložení petice s podpisy alespoň 15 000 Slováků.
Robert Fico
Kromě Fica, Kňažka a Mezenské se do prezidentských voleb přihlásili opoziční poslanci Pavol Hrušovský a Peter Osuský, nezařazený zákonodárce Radoslav Procházka, bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský, někdejší neúspěšný prezidentský kandidát Milan Melník, známý kardiochirurg Viliam Fischer, podnikatel Andrej Kiska, člen vedení neparlamentní Strany maďarské komunity Gyula Bárdos, jakož i občanští kandidáti Jozef Behýl, Ján Jurišta, Stanislav Martinčko a Jozef Šimko.
Favoritem je Fico
Podle průzkumů veřejného mínění by měl do rozhodujícího druhého kola volby bez problémů postoupit premiér Fico. Na zvolení už v prvním kole by kandidát podle dřívějšího rozhodnutí ústřední volební komise musel získat nadpoloviční většinu hlasů všech voličů, tedy i těch, kteří se přímé volby nezúčastní. Někteří právníci tento výklad ústavy v minulosti ovšem zpochybnili a tvrdili, že vítězi stačí obdržet nadpoloviční většinu hlasů zúčastněných voličů.
Z dosavadních sondáží nelze podle sociologů vyvodit, kdo se kromě Fica zúčastní rozhodujícího kola hlasování, do kterého postoupí dva nejúspěšnější kandidáti z prvního kola. Největší šanci na to má prý jeden z pětice kandidátů - Čarnogurský, Hrušovský, Kiska, Kňažko nebo Procházka.
ČTĚTE VÍCE |
Současný prezident Ivan Gašparovič je v úřadu druhé funkční období. O třetí mandát se ucházet nemůže, protože to ústava nedovoluje.
Slovenský prezident má jen omezené pravomoci, může ovšem například blokovat nominace vlády a parlamentu na obsazení vedoucích představitelů některých úřadů a institucí. Souhlasu hlavy státu podléhají také některá rozhodnutí odstupujícího kabinetu, kterému parlament vyslovil nedůvěru.
