Jedna strana koalice se s nejsilnější ODS shodne jen v oprávněném strachu z vlády ČSSD s komunisty v zádech – jinak v ničem. Druhá bojuje o přežití, což jen posiluje její tradiční sklony k sobeckému populismu.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Zároveň to ale vypadá, jako by tato situace měla trvat celá léta: podobně jako v pohádce o šípkové Růžence poté, co se princezna píchla do prstu a celá země usnula. Není tedy překvapivé, že se dějí podivné úkazy.
Jedním z nich je politizace sporu o budovu Národní knihovny. Moc se mi nelíbí, ale pokud bude přesto postavena, nohu si za krk nedám – v Praze stojí daleko větší ohavnosti.
Podmínky pro politizaci vytvořila žurnalistická lobby: každý, kdo s návrhem nesouhlasí, byl označen za primitiva a kulturního barbara.
Nato nevystartoval nikdo menší než prezident Klaus, se vší zdrženlivostí a taktem, jaké je schopen vyvinout. Prohlásil, že se dá připoutat řetězy ke staveništi, aby zabránil vztyčení údajného monstra. A návdavkem označil návrh pana Kaplického za „nesmírně nepokorný, svévolný a arogantní“. (To je skrytá urážka autora, nepokorný a arogantní může být jen člověk, nikoli budova, konkrétní příklady raději neuvádím). Je tu však i obecnější problém: odpovědná funkce (jako je prezidentská) umožňuje sice jejímu nositeli vyjadřovat se „silně“ k aktuálním otázkám dneška, ale odvrácenou stranou této svobody je mít představu o vlastní kompetenci a nestrkat svůj všetečný nos do všeho, co se kolem šustne. Prezident se, jak je ostatně jeho zvykem, nedokázal udržet.
Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Do čela nespokojenců se postavil jeho zhrzený oponent Václav Havel. Návrh označil za „mazaný a hezký“. (Je vyslovená škoda, že politizaci padla za oběť věcná Havlova poznámka o tom, že základní problém je koncepce Letenské pláně, tohoto pozůstatku minulosti, bývalého apelplatzu v našem fešáckém Buchenwaldu, který svou „architektonickou“ obludností zdaleka překonává nešťastnou pseudopohádkovou budovu na Želivského).
A aby toho nebylo dost, vystoupil (v budově Senátu!) na obranu svého díla sám autor. Autor je vůči svým kritikům ve slabé pozici. Musí se spolehnout na to, že za něj mluví jeho dílo. To je právě to, co pan Kaplický neudělal. Klaus jej hrubě urazil. On tomu svým hodinovým špičkováním na adresu prezidenta nasadil korunu. Teď už zbývá jen jedno: aby ohlásil svou kandidaturu na prezidentský post.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Zároveň to ale vypadá, jako by tato situace měla trvat celá léta: podobně jako v pohádce o šípkové Růžence poté, co se princezna píchla do prstu a celá země usnula. Není tedy překvapivé, že se dějí podivné úkazy.
Jedním z nich je politizace sporu o budovu Národní knihovny. Moc se mi nelíbí, ale pokud bude přesto postavena, nohu si za krk nedám – v Praze stojí daleko větší ohavnosti.
Podmínky pro politizaci vytvořila žurnalistická lobby: každý, kdo s návrhem nesouhlasí, byl označen za primitiva a kulturního barbara.
Nato nevystartoval nikdo menší než prezident Klaus, se vší zdrženlivostí a taktem, jaké je schopen vyvinout. Prohlásil, že se dá připoutat řetězy ke staveništi, aby zabránil vztyčení údajného monstra. A návdavkem označil návrh pana Kaplického za „nesmírně nepokorný, svévolný a arogantní“. (To je skrytá urážka autora, nepokorný a arogantní může být jen člověk, nikoli budova, konkrétní příklady raději neuvádím). Je tu však i obecnější problém: odpovědná funkce (jako je prezidentská) umožňuje sice jejímu nositeli vyjadřovat se „silně“ k aktuálním otázkám dneška, ale odvrácenou stranou této svobody je mít představu o vlastní kompetenci a nestrkat svůj všetečný nos do všeho, co se kolem šustne. Prezident se, jak je ostatně jeho zvykem, nedokázal udržet.
Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Do čela nespokojenců se postavil jeho zhrzený oponent Václav Havel. Návrh označil za „mazaný a hezký“. (Je vyslovená škoda, že politizaci padla za oběť věcná Havlova poznámka o tom, že základní problém je koncepce Letenské pláně, tohoto pozůstatku minulosti, bývalého apelplatzu v našem fešáckém Buchenwaldu, který svou „architektonickou“ obludností zdaleka překonává nešťastnou pseudopohádkovou budovu na Želivského).
A aby toho nebylo dost, vystoupil (v budově Senátu!) na obranu svého díla sám autor. Autor je vůči svým kritikům ve slabé pozici. Musí se spolehnout na to, že za něj mluví jeho dílo. To je právě to, co pan Kaplický neudělal. Klaus jej hrubě urazil. On tomu svým hodinovým špičkováním na adresu prezidenta nasadil korunu. Teď už zbývá jen jedno: aby ohlásil svou kandidaturu na prezidentský post.
