Když Adama Pán Bůh stvořil
(tak patrno je v té báji),
přidal mu ještě Evu
a žili jako v ráji.
Leč v ráji tom též had byl,
jenž na jejich štěstí sočil,
a proto se zastavil s Evou
a sem tam hovor stočil.
Následkem toho Eva
v důvěrné vzdychla chvíli:
"Kam pojedem letos v létě,
můj Adame, můj milý?
Hleď, v ráji nejsou hory
a moře v ráji není,
zkrátka v tom ráji v létě
to není k vydržení.
Pořád jen dřepět v ráji,
já se té nudy lekám;
Adame, máš-li mne rád, ach,
Adame, jeďme někam!”
Hospodin slyšel to ovšem
a zahřímal v svém hněvu:
"Adame, s rájem je konec!
Já vím, že poslechneš Evu.
Teď jdi, kam je jí libo,
do hor anebo lázní,
však slyš, jaký trest vás čeká,
vy první a dědiční blázni:
Jíst chléb v potu tváře budeš,
nevyjdeš nikdy z dřiny,
a místo odpočinku
pojedeš na prázdniny!”
Lidové noviny 4. 8. 1934
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
