Říkám vám, raději nepište; a když už napíšete dopis, který se dejme tomu musí zvážit a rekomandovat, raději si zajděte na nějakou postranní poštu; ale hlavní poště v Praze se rozhodně vyhněte. Chcete rekomandovat dopis; u všech okének stojí fronta, tedy čekáte a myslíte na něco pěkného. Konečně se dočkáte, slečna za okénkem vezme váš dopis, zváží jej, vrací vám jej a řekne třeba: "Tři koruny padesát." Vytahujete honem peníze, ale slečna v okénku řekne: "To musíte tamhle, co prodávají známky." Dobrá, jdete k prodejně; stojí tam fronta lidí, i čekáte a myslíte už na něco méně pěkného. Konečně si koupíte známky za tři padesát, nalepíte je a jdete zase k podatelně dopisů; jenže tam už se nastavěla nová fronta, i čekáte potřetí a myslíte si už něco nadobro surového. Když se dočkáte, vezme slečna váš dopis podruhé, zváží jej a vrátí vám jej se slovy: "Tři koruny sedmdesát pět…"
Lidové noviny 2. 10. 1924
