Jak známo z mluvnice, uvozovky mají sloužit k tomu, aby "uváděly řeč přímou". Na rozdíl od mluvnice si však uvozovky ve velké části tisku vzaly do zvyku uváděti řeč velmi nepřímou, ba potutelnou. Jsou noviny, které nedovedou psát o socialistech, nýbrž jen o "socialistech"; je tisk, který nezná humanitu, nýbrž jenom "humanitu"; jsou novináři, kteří by za živého boha nedovedli napsat slovo pacifismus, nýbrž jenom "pacifismus" a tak dále. Je to takový záhadný fortel: jakmile dáte pacifismus do husích nožiček, stává se věcí jaksi podezřelou jednak z podfuku, jednak z vrtáctví; nemusí se to ničím dokazovat, stačí husí nožičky, a basta. Jakmile uzavřete humanitu do uvozovek, zjeví se čtenáři, že to je jakási zvrhlost, faleš, ba přímo spiknutí; čímž tedy je "humanita" vyvrácena s prominutím jakýchkoliv argumentů.
Tedy právě to je to nepěkné na oblíbených husích nožičkách: že lze jimi cokoliv znehodnotit, aniž bychom si museli dát práci s čímsi jako přesvědčující kritikou. Je to, jako bychom někomu odzadu plivli na kabát a kochali se tím, že běhá poplivaný. Kdybych napsal, že pan Novotný nebo pan Kratochvíl je "řezník", znamená to patrně něco sice neurčitého, ale kompromitujícího: že snad není doopravdy řezník, nebo že je špatný řezník, nebo že vůbec na jeho řeznictví tkví nějaká tajemná příhana – zkrátka něco na facky. Představte si, že by sazeč zvyklý na tisk novin vysázel dejme tomu v bibli:
Na počátku "stvořil" Bůh nebe i zemi.
"Milovati" budeš "bližního" svého…
"Cti" otce svého a matku svou…
A tak dále. Myslím, že by se vám obrátil žaludek nad destruktivní mocí husích nožiček. Jsou to jen malé čárečky, ale mohou zvrátit všechny hodnoty života vzhůru nohama; mohou z Žižky udělat "hrdinu" a z každé ctnosti přetvářku; mohou popřít a znevážit cokoliv, aniž by se jejich pisatel musel aspoň na vteřinu zastavit, aby se zeptal sebe sama, co tím vlastně chce říci. Všímejte si dobře husích nožiček: neuvádějí-li přímou řeč, uvádějí obyčejně nějakou podlost. Mívám někdy záchvaty krutosti; například přál bych si, aby každému novináři, který se 144krát dopustil husích nožiček, byly na čelo vytetovány nesmazatelné uvozovky; jiným bych nechal vypálit na čelo otazník v závorkách, který bývá rovněž považován za nezávadný (?) prostředek veřejné polemiky. Obávám se, že pan ministr Meissner nepojme tyto tresty do nového tiskového zákona; následkem toho budou ty špinavé husí nožičky šlapat dál po českých luzích a hájích a – věřte mi – i nadále nadělají víc škod než ona historická kopyta, pod kterými tráva nerostla.
Lidové noviny 1. 11. 1930
