Srazí-li se vlaky na trati, po které jsme kdysi, třeba již před dvaceti lety, sami jeli, týká se nás ta pohroma blíž, prožíváme ji osobněji, dovedeme si ji spíš představit než kteroukoliv jinou. Když vyhoří Važec, kde jsme byli, kde se nám zalíbilo v lidech i v dědině, cítíme jeho osud daleko silněji než zkázu nějaké nám neznámé vsi. Je to, jako bychom všude, kam jsme vkročili, nechávali kousek svého já; nebo jako bychom pouhou svou přítomností v kterémkoliv místě zřizovali cosi jako své trvalé účastenství nebo spoluvlastnictví. Kudy jsme prošli, tam už jsme tak trochu doma; čím víc světa projdeme, tím víc těch jemných a účastných osobních vztahů k místům i k neznámým lidem navazujeme. A snad s rostoucí pohyblivostí a zcestovalostí nových generací se nám bude rozšiřovat pojem domova a vlasti. Snad i za hranice zemí a národů. Na celou Evropu. Na celý lidský svět.
Lidové noviny 20. 8. 1931
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
