Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Karel Gott: Nemyslím, že bych měl něčeho litovat

Kultura

  14:13
PRAHA - Komplet šestatřiceti CD, která vyjde ještě v létě, nabídne ctitelům Karla Gotta reedici všech desek, které mu Supraphon vydal od roku 1964. Sedmdesátiny oslaví 14. července, s publikem narozeninového koncertu ale už příští čtvrtek v pražské Lucerně.

Karel Gott foto: Adamek

Na  koncertě k sedmdesátinám Waldemara Matušky před sedmi lety jste svého celoživotního kolegu a rivala v přízni publika zval na své jubileum. Na nadcházejícím koncertě bude chybět. Byl pro vás jen konkurencí, nebo také inspirací? 
Možná, že kdyby Walda nebyl tak dobrej a tak populární, třeba bych byl na sobě tolik nepracoval.

A jak to bylo, měli nebo neměli jste se rádi?
Lidi si mysleli, že když jsme na scéně soupeři, nemáme se rádi – to nebyla pravda. Inspirací pro mě tedy určitě on byl. A opakuju: kdyby nebyl Walda tak populární a tak dobrej i v kontaktu s publikem, v tom, jak to s ním uměl, tak bych možná na sobě tolik nemakal. Ale ve skutečnosti za scénou jsme si podali ruce. Ukázali jsme, že můžeme i spolu zpívat, vzpomeňte na naši silvestrovskou operní směs z roku 1974, ta je podle mne neopakovatelná. A udělali jsme i jiné kousky, zpívali jsme písničky toho druhého, a mělo to velký ohlas. Věděli jsme oba, že my dva vlastně konkurence nejsme.

Je něco, čeho jste chtěl dosáhnout, a nepodařilo se to?
Nemůžu si na nic stěžovat, i když možná někdy něco mohlo vyjít i jinak. Dozvěděl jsem se například, že když Tim Rice chystal Evitu, dostaly se mu do rukou mé nahrávky, ten hlas jej zaujal a napsal do Polydoru v Hamburku, že by je tenhle zpěvák zajímal. Oni nemohli udělat nic jiného, než že dopsali na tehdejší československou agenturu Pragokoncert, a odtamtud se jim už nikdy nikdo neozval. Možná to mohla být jistá příležitost, posun do jiných sfér, ale těžko říct. Nemyslím, že bych měl něčeho litovat. Přesvědčil jsem se, že když si člověk něco umíní a soustředí se na nějakou myšlenku, má cíl, nakonec ho dosáhne. Já byl dost velký blázen na to, abych si vždycky naplánoval něco zdánlivě nesplnitelného, a ono to vyšlo.

Také jste dostal několikrát „lano“ zůstat v Americe. A nevyužil ho…
Tehdy v Las Vegas přišly hned tři super nabídky, jedna například od manažera Harry Belafonteho, a všechny měly společného jmenovatele. Zůstat v Americe, na starý kontinent už vůbec nejezdit, vstoupit do tamních odborů, být Američanem se vším všudy a pořád při ruce… To jsem nemohl udělat.

Celý rozhovor s Karlem Gottem čtěte v sobotním vydání deníku