Karlův, do roku 1870 Pražský nebo Kamenný, most vznikl původně mimo stavitelský program císaře Karla IV. Popudem k jeho vystavění byla povodeň roku 1342, jež strhla jeho románského předchůdce, most Juditin.
Jízda na ‚běhacím stroji‘ přes Karlův most připomněla 200. výročí jízdního kola |
Stavitelského díla se ujal Karlův dvorský architekt Petr Parléř. Pod jeho vedením byla mezi léty 1373 až 1380 dokončena vstupní věž na staroměstském břehu. Honosná stavba ozdobená řadou erbů a figurálními plastikami dodnes vyjadřuje, že vládci šlo především o vznešenou prezentaci majestátu koruny a o zdůraznění české státní myšlenky. Obé zaštiťovala ochrana zemských patronů i důsledný výčet všech zemí náležících ke koruně české.
Stavba mostu trvala déle, než se předpokládalo, dokončen byl až počátkem 15. století. Je však dokázáno, že pohřební průvod Karla IV. v roce 1378 přecházel již po funkčním mostě.
Malostranský konec mostu uzavírají dvě věže, jež původně byly pevnostními stavbami. Nižší, původně románská, věž je zbytkem opevnění levobřežního sídliště a je starší než předchozí Juditin most. Vyšší byla založena později, až za vlády Jiřího z Poděbrad, asi na místě jiné románské věže. Měla napodobovat Parléřův vzor, což dokládají i výklenky na průčelí svědčící o zamýšlené, ale neprovedené sochařské výzdobě.
  |
Karlův most je dlouhý 515,76 metru a široký 9,4 metru a patřil mezi nejmohutnější mostní stavby své doby. Spočívá na 16 mostních obloucích nestejného rozpětí - od 16,62 metru (před Staroměstskou věží), až do 23,38 metru v místě nad Kampou. Ve své délce je most třikrát zalomen a je nepatrně vypouklý proti proudu. Je založen na mlýnských kamenech, které jsou možná podloženy rošty z dubových pilot.
Karlův most, dnes unikátní sochařská galerie, původně zdobil pouze kříž vztyčený za Karla IV. Několika plastikami dal most ozdobit Jiří z Poděbrad. Ale až od 17. století bylo postupně na pilířích mostu umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší světců.
Většina soch, které pocházejí z dílen význačných evropských umělců včetně Jana Brokoffa a Matyáše Brauna, byla instalována v období 1706 až 1714. V 19. století galerii doplnilo několik děl novogotických a klasicistních, jedno sousoší pochází až ze 20. století. Většina soch je z pískovce, jedna z mramoru, sv. Kříž a Jan Nepomucký jsou z bronzu.
Pokud nepočítáme malé hlavičky andělíčků, lze najít na mostě na 75 postav. Spolu se sochou Bruncvíka na hřebenu pilíře mostu tvoří galerii 31 plastik. Většinou se však již jedná o kopie. Originály jsou po rekonstrukcích instalovány v Lapidáriu Národního muzea v areálu pražského výstaviště.
Největší hrozbou pro Karlův most jsou povodně, které zničily již most Juditin. Karlův most svého předchůdce proto převýšil o čtyři až pět metrů. Některé z četných povodní, z nichž nejhorší byly v letech 1490, 1784 a 1890, most sice poškodily, nikdy však nestrhly. Pevnost této gotické stavební pýchy je totiž podle pověsti zabezpečena přidáním vajec do stavebního materiálu.
V posledních desetiletích byl most nákladně opravován. V letech 1965 až 1974 prošel generální opravou. Zatím poslední větší opravy se na Karlově mostě prováděly v letech 2007 až 2010. Město tehdy nechalo opravit zábradlí, mostovku včetně izolace a část mostu na Křižovnickém náměstí. Rekonstrukci ale tvrdě kritizovali někteří památkáři a část veřejnosti. Podle některých odborníků bylo vyměněno více kvádrů, než bylo potřeba.
Most je nyní vyhrazen pouze pěším, v minulosti po něm vedla ale i koňská dráha (1883 až 1905) a do roku 1965 byl přístupný pro automobily.
S Karlovým mostem se pojí řada legend a pověstí. Asi nejslavnější je legenda o Bruncvíkovi. Někde na mostě je prý zazděn Bruncvíkův zázračný meč, který podle legendy na jeho přání sám srážel hlavy nepřátelům.
Až jednou bude české zemi nejhůř a na pomoc vyjede svatý Václav v čele blanických rytířů, tehdy na mostě jeho kůň rozkopne zem a meč se objeví, zničí nepřátele a bude navždy v Čechách klid.
