21. května 2016 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Kašlu vám na Star Wars!
vzkazuje Jim Jarmush z Cannes

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Punk není mrtev. Jim Jarmusch (vlevo) a Iggy Pop na festivalu v Cannes. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Punk není mrtev. Jim Jarmusch (vlevo) a Iggy Pop na festivalu v Cannes. | foto: Reuters
CANNES(OD SPOLUPRACOVNÍKA LN NA FILMOVÉM FESTIVALU)  Punk rocker mezi světovými filmaři Jim Jarmusch promítá letos v Cannes hned dva filmy – soutěžní poetickou komedii Paterson a také dokument Gimme Danger o Iggym Popovi. Ve svých třiašedesáti letech prý stále něco studuje: knihy, houby, ptáky nebo muziku. „Nikdy nemám dost. Někdo řekne opovržlivě, že jsem diletant. Ano, to jsem. Jinak to neumím,“ řekl na nejslavnějším filmovém festivalu Lidovým novinám.

Je nepřehlédnutelný. Vytáhlý chlapík s bílými vlasy. Působí zvláštně a mile, s mladickou tváří, které byste rozhodně nehádali třiašedesát let.

Jarmuschova cesta do srdcí fanoušků a do dějin kinematografie začala v roce 1984, když za newyorským hipsterem Williem dorazila sestřenka z Budapešti Eva. Památný černobílý snímek Podivnější než ráj o černých ovcích rodiny přišel v době, kdy se hipsterům ještě říkalo spíš floutci a kdy plátnům vládly čím dál svalnatější spektákly pro čím dál tím mladší děti. A najednou se objevil někdo, kdo zvolil ticho. Vedlejší proud. Sny a subtilní dobrodružství. A fungovalo to. Film za 150 tisíc dolarů vydělal jenom ve Státech dvacetkrát tolik a na festivalu v Cannes vyhrál Jim Jarmusch Zlatou kameru za nejlepší debut. Úspěch jej ale nezměnil. Dál točil „malé“ filmy s hrdiny, kteří zvali k jinému pohledu na svět, se skvělou muzikou a neotřelým obsazením: Mimo zákon (1986) s Tomem Waitsem, později Mrtvý muž (1995) s Johnnym Deppem či Zlomené květiny (2005) s Billem Murrayem.

Adam Driver a Golshifteh Farahani ve filmu Paterson Jima Jarmusche.

Adam Driver a Golshifteh Farahani ve filmu Paterson Jima Jarmusche.

A nejnovější, Paterson, není odlišný. Přitom nejde o žádný recyklát – Jarmusch naopak natočil jeden ze svých vůbec nejkomplexnějších snímků. Jeho hrdina, řidič linkového autobusu, vymýšlí básně o obyčejných věcech – například vzdává hold zápalkám. Žije s energickou perskou ženou, která neustále vylepšuje domácnost, učí se na kytaru a peče sladkosti na sobotní trh. Film se odehrává během jednoho týdne, kdy Paterson chodí každé ráno do práce, večer venčí psa Marvina a stavuje se na pivo v oblíbeném baru.

„Miluju repetice a variace,“ říká Jim Jarmusch: „Jsou to pro mě formy poezie. V přírodě mě fascinují fraktály a formy. Vzory, které se opakují. Jsou všude, dokonce i uvnitř. V DNA, v molekulách.“ Pak se jeho mysl stočí k umění a zmiňuje skladatele Johanna Sebastiana Bacha nebo malíře Andyho Warhola.

Obdiv k detailům

„Takhle mě taky napadla struktura Patersona, v němž se příběh odehrává v průběhu jednoho týdne a dny se sice střídají, ale každý další je vlastně jen variací na ten předchozí,“ říká Jim Jarmusch, když spolu hovoříme v Cannes ve stínu vysokých palem.

Jim Jarmusch vypadá tak, jak ho známe z ikonických fotek: stříbřité vlasy a černé brýle. Stříbrný prsten s lebkou, jaký nosí i jeho kamarádi Iggy Pop a Johnny Depp. Dlouhé ruce a dlouhé prsty. Nehty pravačky nechává neostříhané – často hraje na kytaru. Odpovídá znělým hlasem a nespěchá, každé slovo nechá rozkvést.

Jim Jarmusch s herci svého filmu Paterson - Adamem Driverem a Golshifteh Farahani na festivalu v Cannes.

Jim Jarmusch s herci svého filmu Paterson - Adamem Driverem a Golshifteh Farahani na festivalu v Cannes.

Jsou to detaily, ale působí neotřele, možná právě díky tomu, že režisér nikam nespěchá, a tak je čas zaostřit pohled na drobnosti. Stejně jako v jeho filmech. V Patersonovi jde o krabičku cigaret, o které hrdina napíše milostnou báseň, anebo černobílé vzory, jimiž jeho perská žena Laura (Golshifteh Farahaniová) pečlivě zdobí společnou domácnost.

„Detaily jsem obdivoval už jako dítě,“ vzpomíná Jarmusch: „Pozoroval jsem ptáky, měnící se listí na stromech a mravence,“ poznamená, načež doplní: „Na našem dvorku v předměstském domku v Acronu v Ohiu.“ Jarmusch je ve své řeči rád až vědecky přesný, jde ale spíš o jeho vášeň pro pozorování než o rozbor. „To po mně chcete moc,“ odmítne teorii, že černobílé vzorce ve filmu by mohly připomenout jeho staré černobílé filmy. „Vy to říct můžete, ale ode mě to nechtějte, je to na mě moc analytické.“

Jim Jarmusch má otce českého původu, jeho matka psala filmové recenze. V mládí chtěl být básníkem, na univerzitním výměnném pobytu v Paříži pak objevil nový svět: japonské a francouzské filmy, ale i ty americké artové, které byly i v New Yorku těžko k vidění. V obou kosmopolitních městech si každopádně konečně začal připadat jako doma. „Tam, kde jsem vyrůstal, panovala hrozná segregace. Na naší základce bylo tisíc dětí, všechny bílé a jeden Žid. Celý život z toho utíkám.“ Poháněl ho bezesporu i pocit vlastní odcizenosti. „Jimovi zešedivěly vlasy, když mu bylo patnáct,“ vzpomínal Tom Waits, hudebník a Jarmuschův kamarád, pro The New York Times. „Díky tomu si už tehdy připadal jako imigrant. A tímhle imigrantem, laskavým okouzleným cizincem zůstal dodnes. A všechny jeho filmy o tom vyprávějí.“

Paterson též. Nejspíš nejobyčejněji ze všech. Velkým dramatem je v něm to, že se rozbije autobus.

Jarmusch přitom není žádný nepřítel velkých filmů. S láskou vzpomíná na zážitek z loňské velkolepé akce Šílený Max: Zběsilá cesta. Ovšem jiným spektáklům se programově vyhýbá. „Odmítám vidět Star Wars,“ říká vášnivě. „Vím, kdo je Darth Vader a R2-D2. Znám děj a všechno okolo. Ale jak to, že to všechno znám, když jsem na tom nebyl?“ ptá se Jarmusch sám sebe. „Nevybral jsem si to, tak proč o tom mám tolik vědět? Jako stárnoucí punk rocker proto říkám: Nechci žádné vaše Star Wars!“

Odkaz punk rocku jak v ideji odmítání autorit, tak v hudbě zůstal v Jarmuschovi od doby, kdy se v sedmdesátých letech přestěhoval do New Yorku. Skamarádil se tehdy s Iggym Popem a dalšími muzikanty, sám hrál a dosud hraje na kytaru v kapele Sqürl, s níž složil soundtracky k oběma svým posledním filmům. V Patersonovi přitom chtěl použít elektronickou hudbu, jenže nemohl najít nic, co by se mu k natočenému materiálu hodilo. „V posledních dvou letech jsem nakoupil nějaké syntezátory. A když mi ve střižně někdo řekl, že mám přece kapelu, tak ať zkusím něco nahrát, začali jsme po víkendech zkoušet a nakonec se to všem moc líbilo.“

Je krásný den, no jo, no

Elektronickou hudbu byste nejspíš od šedesátníka nečekali, ovšem Jarmusch prohlašuje, že ji přímo studuje. „Stejně jako ptáky. Jsem taky mykolog, sbírám houby. Poslouchám nejrůznější muziku, čtu zahraniční knihy. Nikdy nemám dost. Někdo opovržlivě řekne, že jsem diletant. Ano, to jsem. Jinak to neumím,“ krčí rameny muž, který se nestraní ani moderních technologií – jeho film do Cannes koneckonců přivezl Amazon, donedávna internetový obchod s knihami a muzikou, dnes velký konkurent Netflixu a zavedených studií na poli filmové produkce.

„Jak stárnu, nabývá ve mně vrch buddhistická stránka mé povahy,“ komentuje to Jarmusch s tím, že se naučil netrápit se věcmi, které nedokáže ovlivnit. „V taiči říkáme amituofo, takové ,no jo, no‘. Je krásný den, no jo, no. Narodilo se nám úžasné dítě, no jo, no.“

Jarmusch vypráví, jak je mu sympatická snaha kolegy Davida Lynche, který brojí proti sledování filmů v mobilních telefonech. „Jsme staří psi, máme rádi film na plátně. Ale běh dějin nezměníme,“ usmívá se Jarmusch a přikládá historku, jak mu do bytu přišly děti, jež se divily jeho sbírce vinylů. „Jime, proč máš všechny tyhle věci? Vždyť to můžeš mít v iPadu,“ ptaly se ho bezelstně. „Ale jděte, vždyť tohle jsou moje vinyly, moje věci! Jenže ve finále mají pravdu. Je to nástroj. Můžu psát tužkou nebo na laptopu, ale slova jsou stejná.“

Paterson přijde do českých kin na podzim.

ŠIMON ŠAFRÁNEK
  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz