Architektonickým majákem klidné brněnské čtvrti Černá Pole je slavná Vila Tugendhat, aktuálně již druhým rokem v rekonstrukci. V podobném stavu je mnoho let také kavárna Era brněnského architekta Josefa Kranze (1901–1968) z roku 1929. Za první republiky byla právě ona gastronomickým majákem Černých Polí.
Čekání na dokončení rekonstrukce funkcionalistické stavby na dohled od Mendelovy univerzity a jen dvě ulice od slavné vily ztrpčovaly nejasnosti ohledně data otevření, které se nakonec posunulo téměř o rok. Kavárna nakonec otevřela letos v červnu, bez velkého humbuku a oslavných tiskových zpráv.
Interiér kavárny Era je jinak „funkcionalisticky“ jednoduchý.
První informace o nabídce i kvalitě se šířily sympaticky neformální cestou – zejména po internetových sociálních sítích. Méně sympatické je, že sami provozovatelé jsou na informace skoupí. Webové stránky jsou neustále ve výstavbě a "menu" najdete jen na Facebooku v podobě fotografie tabule s křídou vypsanými jídly. To by mohlo být vtipné, kdyby snímky doprovázely bližší informace o surovinách, zamýšleném konceptu nebo alespoň o tom, kdo tu vlastně vaří.
Nabídka je chaotická, ale vaří tu dobře
Při návštěvě získává Cafe Era první kladné body díky skvělé práci architekta Jana Velka, který řídil rekonstrukci zchátralé stavby. Velká okna lákají z ulice, hned po vstupu vás zaujme leštěná rudá podlaha a tmavě modré zatočené schody do prvního patra (barevnost prý vychází z původního vzhledu). Po setmění mi však osvětlení uvnitř přišlo nedostačující a zejména horní patro na mě působilo opuštěně. Jedinou ozdobou bílých zdí je černá tabule, dobře známá z facebookových stránek, která informuje o aktuální nabídce kuchyně. Většinou se jedná o dva nebo tři předkrmy, dvě polévky, hlavních chodů jsem nikdy nenapočítal víc než deset. Menu na tabuli se během dne umazává i doplňuje, což příjemně kontrastuje s podniky, kde si s jedním menu vystačí i několik let.
Koncepčně zdejší kuchyně zatím jasno nemá. Během léta se projevovala sezona například osvěžující zeleninovou polévkou gazpacho, pro kterou nebylo lepšího místa k vychutnání než na jedné ze dvou teras, kterými restaurace disponuje. Hlavní jídla většinou spadají do kategorie české kuchyně z ne vždy známých surovin (třeba hovězí veverka – bránice) a občas se objeví výstřelek směrem ke středomořské kuchyni.
Dršťková polévka
Podle nabídky je Cafe Era spíš restaurace než kavárna, kterou evokuje svým názvem. Ovšem musím dodat, že restaurace je to velmi dobrá! Při první návštěvě mě sice tatarák z lososa za 75 korun, který postrádal kopr a naopak byl zbytečně dozdoben nezajímavým cherry rajčátkem, zklamal, ovšem hned následující dýňová a zejména telecí dršťková polévka nastolily úroveň, kterou už kuchař neopustil. Mimochodem, polévky servírují ve dvou velikostech a spolu s pečivem může být větší porce zajímavou obědovou alternativou třeba pro studenty z nedaleké školy.
Ať žije králík!
Vegetariánské risotto s rajčatovou salsou za sympatických 85 korun mělo dobře trefenou rýži, ale u rajčat kuchař přehlédl špatné oloupání, a rajčatová slupka tak dělala ostudu. Vše spravila variace králičího hřbetu, jater a ledvinek spolu s bramborovou kaší za 160 korun.
Na lososa, který to k nám má stovky kilometrů, narazíte všude, ovšem králičí maso je v českých restauracích velká vzácnost. A na králičí játra nebo ledvinky už narazíte opravdu zcela výjimečně. Vždy hodnotím kladně, když restaurace do nabídky promítne svůj region, v mnoha dobrých brněnských podnicích to ale bohužel má za následek nabídku jediného piva, Starobrna. Skvělého králíka jsem tak musel doprovodit třetinkou této značky, která se k němu nijak nehodila.
Variace králičího hřbetu, jater a ledvinek s bramborovou kaší.
Dezerty v Eře zajišťuje rodinná firma jednoho z číšníků. Má to pozitivní vliv na prezentaci, ale ve srovnání s nabídkou jídel mi dezerty přišly až příliš jednoduché. Na druhou stranu chutný domácí hraběnčin koláč nebo krtkův dort (oba po 40 korunách) mohou být pro mnoho hostů příjemný zážitek.
Dnes vaří...
Skutečným gastronomickým zážitkem pro mě ale byla až následující večerní návštěva. O jednom víkendu tu "hostoval" Vladimír Strnad, kuchař známý z dob svého působení v pražské restauraci Le Cornichon. Možná že tohle by mohl být jeden z bodů zatím nejasného konceptu Ery: pravidelné hostování skvělých kuchařů a párování jídla s vínem.
Burgundské vejce (pošírované vejce na toastu s omáčkou z kohouta na víně).
Vladimír Strnad předvedl poctivé francouzské menu v bistro stylu, které se k Eře hodilo možná víc než guláš nebo svíčková. Rybí polévka s omáčkou rouille za 85 korun i burgundské vejce (pošírované vejce na toastu s omáčkou z kohouta na víně) za 65 korun byly bezchybným úvodem k vydatným superstar francouzské kuchyně. Tím byl králík na hořčici (180 Kč) a slavný kohout na víně (195 Kč), netradičně podávaný s domácími širokými nudlemi. Dokonalou exkurzi do francouzské klasiky doplnila sklenička vína za 75 korun. Blaženost vydržela až do deseti, kdy jsme byli taktně upozorněni, že se zavírá.
Dlouhé čekání na reinkarnaci prvorepublikové kavárny se vyplatilo. Cafe Era (trochu chaoticky) zkouší, co bude nejlépe fungovat, a zatím jde dobrým směrem. Za návštěvu tak stojí nejen kvůli výjimečné architektuře.
